STARÁ ŠUMAVA: Les byl naplněn ptačím zpěvem, bylo v něm spousta jahod, borůvek a jedlých hub…

PLODY ŠUMAVSKÉHO LESA…….
Houby
Pestré houby jsou děťátka,
které z mateřského klína
vlhké noční půdy lesů
hned po stovkách vyrazily.
A jak roztomile hledí,
pod kloboučkem pomačkaným
se jak skřítci v mechu tulí
ve strachu před pouhým šnečkem.
Je těch šneků všude kolem!
Plni štěstí nad kořistí
žerou, až jim dmou se břicha
po houbičkách kulaťoučkých.
Než tu náhle čísi tlapy
pěti prsty vytrhují
houby od mateřských prsů
lesa a cpou do košíka.
Neseny v něm tiše patří
kolem celé ustrašeny,
šeptají jen spolným vzdechem:
Co teď s námi jenom bude?…………www.planet-interkom.de

Čirůvko zelánko, ať kdokoliv se rozplývá chválou nad hřibovou urozeností, pro mne jsi královnou hub ty a stydím se do duše, že se mi podnes nepodařilo vymyslit slovo, hodné tohoto obdivu! Tvá krása není v barevném oblečení, jaké má třeba muchomůrka císařská nebo fialové pavučince, nejsi ani tak urostlá jako bedla, ani vzácná a proslavená jako třeba lanýže, ale dojímáš mě po každé svým výdechem čistoty a rajskou zelení svých lístků pod kloboučkem. Je to zvláštní zeleň, jakou má jen první osení po dešti, a zářící jako bříška rosniček v zpěvavém ránu… Kdo jen jednou jedenkrát vdechl tuto vůni, tolik připomínající kořání a rosu, nikdy nezapomene na její zvláštní jemnost. Je tichá jako výdech pozdní zamlžené jeseně v mém rodném kraji, s krůpějí na pavučince, rozprostřené mezi větvičkami trnky, kdy obzory jsou na dosah, pole prázdná, hladiny přemítavé a lesy tak tiché, že v nich vyděsí i dešťová kapka, zabubnující na spadané listí…...Ladislav Stehlík: Země zamyšlená

Les byl bez ustání naplněn ptačím zpěvem, někdy se zdáli ozvalo volání kukačky, vzlétla sojka, veverka se bleskurychle mihla vzhůru po kmeni stromu či se jahodiním protáhla hbitá ještěrka. Bylo v něm spousta jahod, malin, brusin a především pak borůvek, k tomu na podzim bohatý výběr jedlých druhů hub. Znali jsme místa, kde byl úspěch hledání zaručen. Když se řeklo, že dneska bude k obědu borůvkový koláč a předtím houbová polévka, vyrazily jsme my děti jako střely na kopec, kde se jen hnědlo houbami i černalo borůvkami. Ještě teď se mi dělají laskominy, když pomyslím na všechny ty dobroty našeho vesnického dětství. Skrovným obohacením kuchyně byla pak úroda borůvek a hub…..

“Jahody, jejichž aromatu se nevyrovná nijaká z těch, co rostou ve vaší zahradě, od července až do podzimu, maliny v měsíci žní, v srpnu, které mají jen právě v lese vůni asi vám zcela neznámou, malé červené a černé třešně ptáčnice v témže měsíci, vonnější nad všechny jiné, nemluvě ani o borůvkách, které tu rostou po milionech centů a obohacují stůl především naší lesní zvěře, pak v pozdním podzimu ostružiny vybrané ušlechtilosti a brusiny silné chuti, která v červeném víně a v cukru nemá sobě rovné, či chcete-li pojíst jemně hořké, korálově červené plody klikvy nebo modré a sladké bobule vlochyně s bílou dužinou, modře ojíněné kuličky jalovce, zavařované na nápoj ohnivého účinku, potom v prosinci konečně ještě sbírané šípky, jemné a lahodné. Kromě těch plodů bych vám mohl ukázat lesní květiny, jimž by neměla být upřena vaše chvála, i když se také nenajdou v nijaké městské zahradě.”

K tomuto chvalozpěvu na les se rádi připojujeme. Kolik jen rodin na Šumavě přežilo ve zdraví zimu se zavařenými a na vitaminy tak bohatými kompoty i marmeládami, s usušenými i naloženými houbami právě z té přemíry hojnosti, kterou les vždy přes celý rok oplýval a z níž jsme si zejména v pozdním létě s maminkou vlastníma rukama radostně braly a nosily tam k nám domů.

Díky své dostupnosti byl sběr planě rostoucích potravin v minulosti oblíbený hlavně u nižších sociálních vrstev obyvatelstva. Houbám se ještě dnes někdy přezdívá „maso chudých“. Díky své snadné dostupnosti v určitých obdobích roku a možnosti různé druhy potravin mnoha způsoby uchovávat po celý rok se staly planě rostoucí druhy součástí tradičních jídel českých zemí. Právo sbírat lesní plody, houby a byliny bylo považováno za samozřejmou součást práva volného přístupu do lesa již ve středověku. I když byl sběr jakýchkoliv surovin v lese od dob středověku na přechodnou dobu lokálně zakazován.

Význam borůvek na našem území stoupl od první světové války, kdy je lidé začali sbírat kvůli nedostatku dosud běžných potravin. Do té doby je sbíraly spíš jen děti na venkově. Neoblíbené byly tyto drobné namodralé plody do té doby hlavně kvůli tomu, že silně barví. Od doby světových válek se začaly borůvky prodávat také na městských trzích a staly se oblíbenou lidovou potravinou mimo jiné díky tomu, že lidé brzy přišli na to, jak se skvrn od borůvek účinně zbavit. V minulosti se hojně sbíraly i borůvkové listy například na přípravu čaje a také kvůli jejich léčebným účinkům.

Na mnoha lokalitách na Šumavě přistupovalo ke zvláštnímu lesnickému opatření. Les se ponechával velmi řídký a s příměsí bříz, aby se k borůvkám či případně brusinkám v podrostu lesa dostal dostatek světla. Výnos z úrody lesních plodů byl tedy upřednostněn před výnosy z těžby dřeva. Někteří sběrači však mezitím přecházeli od borůvek na sběr brusinek, jejich sezóna se částečně překrývá. Brusinky otrhané nezralé totiž ještě při vhodném uskladnění dozrají, takové plody však tímto zacházením někdy hořknou.

Záznamy o sběru a konzumaci hub sahají až do období kolem 300 př. n. l. Již tehdy byly starověkými Římany považovány za delikatesu, ale již tehdy také docházelo k otravám po požití jedovatých druhů. V některých částech světa byly určité druhy hub vyhledávaným prostředkem k navození pozměněného stavu mysli či byly považovány za léčivé. Některé kultury jim dokonce přisuzovaly magické vlastnosti či je spojovaly s ďáblem. Obyvatelé našeho území sbírali houby od pradávna.

Stejně jako u jiných planě rostoucích potravin byl sběr hub doménou chudších vrstev obyvatelstva. Vědomosti o poživatelnosti hub, možnostech jejich skladování a přípravě pokrmů se dědily z generace na generaci.V různé míře se na našem území v minulosti sbíraly mnohé růžovité plody. Růže šípková bývala kdysi nenáviděným plevelem, který zarůstal meze, lesy, břehy, než lidé objevili jejich užitečné vlastnosti. Její plody se začaly používat při výrobě džemů či vína.

Běžně se na našem území v minulosti sbíraly například plody vlochyně, které však při požití většího množství někdy působily na lidský organismus až toxicky. Tomu nasvědčují i staré lidové názvy těchto plodů: opilky a blevanky. Kromě ovocných plodů se na našem území sbíraly i další části rostlin. Během první světové války se například čaj z listů ostružiníku používal proti průjmům a úplavici, také jako náhražka pravého čaje, podobně jako listy borůvek a jahodníku.V minulosti se na našem území sbíraly i lišejníky, například lišejník islandský neboli pukléřka se doporučoval k léčbě bolesti na prsou a při chorobách plic již v roce 1671.

Když rostou houby, toulám se celé hodiny po lesích, hledám místa, kde se najdou hříbky nebo lišky a která znám jenom já sám. Očistit takový úlovek, rozřezat a usušit celou tu kupu hub dá dost práce. Pytlík sušených hub tu ale rozhodně není nijak těžké dát dohromady.Jsem tu doma. Vzpomínky probouzejí paseky plné borůvek, které jsme jako děti chodívaly sbírat na prodej. To všechno může člověk spatřit a prožít. Vyprávějte o domově, dokud vám duch slouží a má vám kdo naslouchat. Jsme to dlužni svým rodičům, prarodičům a předkům, kteří po staletí ten domovský kout země obývali, obdělávali a zúrodňovali. Bůh žehnej domovu! …..

Zdroj: Bruno Nowotny Böhmerwäldler Heimatbrief

Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES

Foto: archiv autora