STARÁ ŠUMAVA: Pošťák Pepa denně v náladě putoval s poštovním vozem z Kunžvartu do Prachatic
„ … všechny šumavské pošty obdržely dřevěná kulatá razítka, která zhotovili žáci volarské dřevařské školy … . Dnes jsou velmi vzácná a používala se do konce roku 1938 …“
Z dopisů, pohlednic, poštovních poukázek se dovídáme, jak šel v této oblasti život. To, co se dovídáme, jsou však jen střípky, ze kterých úplnou mozaika nelze vytvořit. Byla to Zlatá stezka, která byla svědkem přepravy zpráv a zásilek na hřbetech soumarů. Tato přeprava byla zpočátku nepravidelná, organizovaná vznikla až později.
Soukromá sběrna dopisů v Sušici existovala již v roce 1770. Vedl ji jistý Václav de Angelis. Posel nosil dopisy do Horažďovic, kde byla již tehdy poštovní stanice. V roce 1798 byla zřízena v Sušici úřední listovní sběrna (podřízena Horažďovicím). Tu vedl do roku 1824 Jan Anger a poté jeho syn Jan Kajetán Anger, který dostal v roce 1839 titul „c.k. sběratel dopisů“. Sušická sběrna zajišťovala dopravu korespondence, zatížená psaní a malé balíky. Poslíček putoval mezi těmito dvěma místy dvakrát týdně, poté každý den (od roku 1844). V roce 1845 byla zřízena jízdní pošta. V roce 1867 byla sušická sběrna povýšena na poštovní stanici (sídlila na náměstí v objektu č. 2).
Sušická pošta měla na starosti 232 vesnic, osad a samot – Železnou Rudu, Annín, Dobrou Vodu, Modravu, Prášily, Velhartice, Stachy, Srní, Zdíkov a jiné. Kroniky zachytily stav, jak byly zásilky doručovány. Poslové ze Sušice nechodili, zásilky si odebírali v Sušici obecní poslové či samotní obyvatelé. Postupně byly zřizovány poštovní úřady v dalších městech a obcích.
Rychlosti doručování a zlepšení komfortu při doručování hodně pomohlo zřízení pošty v Kašperských Horách (1850). I další rozhodnutí poštovní správy vylepšily tuto situaci, např. zřízením pravidelné dopravy do Železné Rudy (1863). Kariolka vyrazila ze Sušice v 14.15 hod. a do Železné Rudy dorazila ve 20 hodin večer, s tím, že druhý den brzo ráno vyrazila na opačnou trasu do Sušice. Tuto službu dle kronik zajišťoval Postkodl, což byla přezdívka pro Karla Oppova ze Sušice. Přibyly i další zastávky .
Vlak hodně pomohl odstranit tuto složitou cestu ze Sušice přes Hartmanice, Petrovice, Hůrku a zpět, kde byly zřízeny též poštovní úřady v pozdějších letech. Dopisy do šumavských vísek se doručovaly před zřízením poštovních úřadů různými způsoby – do Srní před rokem 1870 např. z Kašperských Hor.
Úřední poštu doručovali vlastní soudní poslové, kteří absolvovali složitou cestu. Působivě píše o tomto doručování ve svých románech Karel Klostermann (povídka Odyssea soudního sluhy , kde je líčen osud sluhy Mastílka). Poštovní služby slouží oblastem, kde je soustředěn průmysl či další významné hospodářské odvětví.
Šumava se stala hlavně oblastí pro rozvoj sklářství a dřevařského průmyslu.To zcela jistě ve větších centrech vyžadovalo zřizování pošt. Koncem 19. a začátkem 20. století takovými centry byly Vimperk, Kašperské Hory, Železná Ruda, Volary, Stachy a jiné, ale i střediska v předhůří Šumavy. V těch dobách bylo v této oblasti 38 pošt a 18 poštoven. Uvádí to alespoň významný filatelista a milovník Šumavy Jiří Nekvasil. Počty pochopitelně kolísaly a ke značnému snížení došlo po roce 1945. I nadále byl trend klesající.
Velkou zajímavostí je i počeštění německých názvů a liší se názvy obcí a tudíž i pošt ve srovnání s obdobím před, během a po I. světové válce a v meziválečném období včetně zabraných území. Vydejme se virtuálně po různých místech Šumavy s panem Schafhauserem, pošťákem z Hartmanic, který roznášel poštu nejen v tomto místě, ale i v širokém okolí, pochopitelně s notýskem v kapse, kde máme údaje získané od ing. Emila Votočka či Jiřího Nekvasila.
Jak již bylo řečeno v předchozím textu, Šumava hostila 18 poštoven. Časem prodělaly různý vývoj. Byly zrušeny a staly se z nich poštovní úřady. Některé zanikly během let 1938 až 1945 a nebyly po válce již obnoveny. Na některých místech byly otevřeny nové. Historie poštoven je velmi zajímavé a je kolem nich hodně nejasností. Nejznámější poštovny byly na turistických místech jako například poštovna Černé jezero (Špičák).
Opravdovým poštovním originálem byl “Postseppl” ( “pošťák Pepa”), který s poštovním vozem putoval denně z Kunžvartu do Prachatic a nazpátek (80 km!). Každá hospoda při cesta byla takříkajíc poštovní stanicí a koně při ní stavěli už sami od sebe. Známý byl tím, že nikdy neopomněl hrdě rozezvučet svou poštovní trubku. Vždy v náladě a se zpěvem předjel před každou poštu a potáceje se v alkoholovém opojení začal vykládat své balíkové i listovní zásilky.
Zdroj: Poštovní historie
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora
