STARÁ ŠUMAVA: Hořické pašije přilákaly zájem i americké filmové produkční společnosti bratří Lumièrů
VELIKONOČNÍ PONDĚLÍ A PAŠIJOVÉ HRY V HOŘICÍCH NA ŠUMAVĚ……..
Než se rozloučíme se svátky jara, tak si připomeneme Hořické pašijové hry. Velikonoční pondělí nazýváno někde Červené pondělí. Tento název byl odvozen od barvy vajec, která se dříve barvila vesměs jen na červeno. Někde se tomuto dni říkalo pomlázka – od slova omlazovati, jinde koleda- tedy obecně obchůzka, při níž je koledník odměněn za odříkané verše – o Velikonocích především různě zdobenými vejci.
Vejce bylo u Slovanů od dávnověku symbolem života a pozůstatky po na červeno nabarvených vejcích byly nalezeny již v pohanských hrobech. Oblíbený národní zvyk, podle něhož chodí chlapci na Velikonoční pondělí šlehat děvčata je velmi starobylý a zachycuje jej již ve 14. století pražský kazatel Konrád Waldhauser ve své Postille. Právě síla mladého vrbového proutku na základě prastaré víry v magii dotyku se má přenést na každého, koho se dotkne a přinést mu svěžest a zdraví. Do domu pak pomlázka přináší úrodu, blahobyt a štěstí.
Každým rokem putují tisíce a tisíce lidí někam ven do náruče Boží přírody, do dálek světa, za poznáním jiných zemí a jiných končin, jiných měst a vsí i jejich obyvatel se svérázem obyčejů a mravů. Proud cestychtivých poutníků míjí každým rokem po velkých železničních trasách Šumavu a všichni ti, kdo v něm míří do Alp až za svým cílem, vůbec netuší, že za těmi povlovně se vršícími hřebeny, které lemují trať, je utajen malý svět plný nejryzejších a nejvznešenějších přírodních krás, nádherná Šumava.
Původ šumavských pašijových her leží tu v Hořicích na Šumavě (Höritz) samých, kde zdejší občan a tkalcovský mistr Paul Gröllhesl v roce 1816 sestavil a sepsal podle starých domácích podání tragédii s názvem Utrpení a smrt Našeho Pána Ježíše Krista s předehrou Zhřešení prvých lidí v ráji. Ve velmi prosté a střídmé podobě bývala v té době hra inscenována ve velkém sále hostince pana Thomy. Tato provedení hry se omezovala jen na Hořice na Šumavě samy a jejich nejbližší okolí. I pozornosti vzdělanější části šumavského obyvatelstva hořická hra téměř zcela unikla a také sami obyvatelé městečka neměli z větší části o ní nijakou povědomost.
Tak se tedy zrodilo krásné dílo pašijových her v Hořicích na Šumavě. Sláva Hořických pašijí přilákala v roce 1897 zájem i americké filmové produkční společnosti bratří Lumièrů. Ta využila pro natáčení filmu promítaného později jen v amerických kinech celou pašijovou sezónu. V roce 1893 německý spolek Böhmerwaldund proto financoval stavbu velkého divadla s velkolepým scénickým vybavením, bohatými kostýmy a malovanými oponami. A ani v hledišti se sametem nešetřilo.
Nově zbudovaný “Spielhaus”, který v hledišti pojme až 1500 sedících diváků, chráněných proti všem rozmarům počasí, prostorné jeviště, dekorace vytvořené rukou umělcovou, vlastní varhany a dobře školený orchestr, doplněný příkladně secvičeným sborem o síle 40 členů, zařízení umožňující zapojení nádherných světelných efektů, to vše činí z každého představení zážitek, který se natrvalo vrývá do paměti. 300 účinkujících, výhradně to místních obyvatel, přestrojených do historicky věrných kostýmů, předvádí děj utrpení Kristova publiku v pečlivě připraveném hereckém podání, přičemž sami aktéři propadají plně kouzlu biblického příběhu.
Když byla v říjnu 1938 Šumava přivtělena k Německé říši, bylo Hořickým ze župního vedení v Linci navrženo, aby připravili ukázkovou inscenaci pašijových her, kterou by snad měl navštívit sám Hitler, s ujištěním, že v případě, kdyby se hry líbily, mohly by Hořice z prostředků strany namísto sešlé už dřevěné divadelní budovy postavit pro zdejší pašije moderní a solidní areál nový.Stále se zostřující druhá světová válka učinila potom veškerým dalším pokusům konec.
Divadelní budova se nakonec stala skladem wehrmachtu, kde byly uloženy celé nákladní vlaky vojenských uniforem a všemožného zbrojního příslušenství, zejména pro Afrikakorps. Když posléze všechno padlo do rukou Čechům, vybavili tím Sbor národní bezpečnosti (SNB).
Poté, co po 8. květnu 1945 vtáhli do Hořic američtí osvoboditelé, pořádali o nedělích na scéně pašijových her taneční zábavy.Komunistický převrat pak další představení her znemožnil ovšem i českým jejich pořadatelům úplně. To, co bylo z inventáře divadla ještě použitelné, rozebrala si česká divadla. Sníh později střechu divadelní budovy pašijových her prostě probořil svou vahou.
Češi, Slováci a Romové, kteří po vyhnání Němců Šumavu osídlili, směli mezitím tak jako tak podle vlastní potřeby spalovat dřevěné části její stavební konstrukce ve “svých” kamnech, poněvadž zestátněný les byl nedotknutelný a zásobování uhlím v zemi domácímu otopu rozhodně nepostačovalo.
Poúnorová likvidace pašijového areálu souvisela se snahou vymazat tuto významnou tradici z kolektivní paměti české společnosti. Roku 1993 obnovené pašijové hry dodnes připomínají někdejší slávu šumavského mysteria. Dnešní pašijové hry se odehrávají na venkovní přírodní scéně v sousedství bývalé divadelní budovy a každoročně přivádějí do Hořic na Šumavě diváky z Čech i zahraničí.
Zdroj: Zur Heimatkunde des Böhmerwaldes – Beiträge aus der Monatschrift “Hoam!” 1948-1957
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora
