STARÁ ŠUMAVA: V čekárně kalně doutná mdlé světlo petrolejky. Hodiny na stěně tikají svou monotónní píseň
Tisíc metrů vysoko leží sedlo Kubovy Huti, kterou vláček překonává, než má spěchat z nejvyššího bodu trati dál dolů do širokého údolí horní Vltavy. Jsem tu nahoře doma a přece užasle hledím do té hluboce zimní krajiny, která ještě zhola nic netuší o kvetoucím jaru kdesi níže v rovinách. Osamělé a opuštěné stojí tu malé nádražíčko. Pod sněhovou čepicí šplouchá voda z hydrantu, sníh leží na narovnaných hromadách palivového dřeva a pokrývá i obrovité kmeny připravené k odvozu na železniční rampě……..
Mýcení lesů v rámci první kolonizace z důvodu získávání zemědělské půdy, lesy měly funkci lovišť. Od 15. století byly zřizovány sklářské hutě, les byl zdrojem palivového dříví pro sklárny, Zíkova Huť, Huť u Lipky, u Klášterce, pod Boubínem: Objevuje se pokus o první oboru – Vilém z Rožmberka, pol. 16. století. Roku 1687 jsou potvrzena privilegia sklářů od úředníka Jana Karla Gubeho, po němž je pojmenována Kubova Huť.
Způsob hospodaření byl kořistnický – vymycování a vypalování lesů pro získání zemědělské půdy, těžba hlavně bukového dřeva pro sklárny v jejich okolí, těžba paliva a stavebního dříví pro osadníky (města). Privilegia usedlíků jsou zárodkem městských a obecních lesů.
Sklářská huť byla založena v roce 1728, kdy dal kníže Adam František ze Schwarzenberku svolení vimperskému měšťanu Janovi Podschneiderovi k založení sklárny,,unter dem Kuboberg”, tedy pod Boubínem. Obec rostla zvolna, na konci 18. století zde stálo devět usedlostí (98 obyvatel), před polovinou 19. století a na počátku 20. století již 24 usedlostí. Téměř všichni zdejší obyvatelé hovořili německy a bylo jich 141. Rozkládá se v nadmořské výšce kolem 1000 m, v místech, kudy v minulosti procházela historicky známá Zlatá stezka. V obci je několik historických budov, např. u Kubešů, u Götzů, které jsou ukázkou původní šumavské architektury. Typickou Schwarzenbergskou myslivnou z r. 1908 je budova, která je na kraji obce.
Pověstí se ke Kubově Huti a Boubínu váže celá řada. Cestou k Basumskému hřebenu půjdeme kolem celé řady velkých kamenů. Také tady je les tichý vlevo i napravo. Dlouhé vousy rostou z pokřivených větví, kmeny jsou napůl oděny mechy a lišejníky. Crčí z nich už ale krůpěj za krůpějí, hřmotně opadají k zemi rozpuštěné masy sněhu.
Tajemství Boubína totiž podle jedné pověsti střeží trojhlavý pes, podle jiné devítihlavý drak. Tak či tak, při pohledu na dotyčné zvíře člověk zkamení. A protože balvanů je na místě nepočítaně, dá se odhadovat, že už se pár odvážlivců našlo. Kdokoliv byl ale pokladu blízko, živý se z Boubína nikdy nevrátil…
Ale můžete se setkat s Brockenským strašidlem. Meteorologovi Romanovi Szpukovi se ho na vrcholu Boubína podařilo v únoru 2015 vyfotografovat. Jedná se o pozoruhodný přírodní jev. Aby se Brockenské strašidlo zjevilo, musíte mít slunce za zády tak, aby váš stín padal před vás do mlhy nebo nízké oblačnosti. Je to zvětšený stín člověka. Na vodních kapičkách se utvoří duhový kruh, takzvaná gloriola. Brockenské strašidlo označované také jako Brockenský přízrak dostalo název podle hory Brocken – nejvyššího vrcholu pohoří Harz v Německu, kde je tento jev nejčastěji popisován. (Šumava tajemná)
Osamělé a opuštěné stojí malé nádražíčko. Nijaký severozápadní vítr nevymetá okolí staniční budovy jako dnes ráno, vlahý fén táhne přes horské sedlo. V čekárně kalně doutná mdlé světlo petrolejky. Hodiny na stěně tikají svou monotónní píseň. Rafije postupují dál a dál. Hvězda pomrkává shůry z nebe. V příkopech zurčí sněhová voda, ze střechy kape a kolem to proudí jako slzy, kterými měkký sníh oplakává poslední zimní den…
Zdroj: Hermann Löns Böhmwind
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora
