NOVÉ KNIHY: Lidové tradice spjaté se sv. Valentinem měly jiný ráz, než současný valentýnek zamilovaných
Na 14. únor připadá svátek sv. Valentina. Připomínka kněze a lékaře, který za vlády Claudia II. Gothica (268 –270), v Římě tajně sezdával, proti vůli císaře, zamilované dvojice, se zvrhla v kfešt – jako mnoho věcí na tomto světě. Existuje ovšem i lidová tradice valentinská, která má blíže k jinému Valentinovi – ten byl biskupem v Pasově a v Réciu (Raetii) z 5. století a je považován byl za ochránce dobytka a domácího zvířectva.
Tuto tradici popisuje etnografka Eva Večerková v knize Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře, kterou právě vydává Vyšehrad (EAN: 9788074296277).
„Lidové tradice spjaté se sv. Valentinem měly na českém a moravském venkově jiný ráz, než současný valentýnek zamilovaných. Sv. Valentinovi se připisovala ochrana před padoucnicí a ve starých lékařských knihách je padoucnice označována jako „nemoc sv. Valentina“. V agrárním prostředí byl považován za ochránce před nemocemi domácího zvířectva. Pro den sv. Valentina platily zákazy určitých činností a jejich nedodržením, z neúcty ke světci, by vznikly na hospodářství škody. Den byl považován za nešťastný. Nemá se žádné zvíře odstavovat, neboť by nerostlo a zakrnělo. Na Mnichovohradišťsku, Hlinecku, Moravskotřebovsku i jinde panovalo mínění, že co se na sv. Valentina zrodí, brzo zhyne. Častou zásadou bylo nenasazovat ten den slepice nebo husy na vejce, protože by se kuřata a housata špatně líhla a brzy by pošla. Sv. Valentina uctívali lidé na moravských Kopanicích jako ochránce hovězího dobytka zdržením se práce. O jeho svátku nesměl nikdo vyjet do lesa, z obavy, že by mu onemocněl dobytek. Jinak zase na Podluží: kdo by chodil v šatech, na nichž se pracovalo na sv. Valentina (tedy předlo, šilo, pletlo), dostal by padoucnici.
Zvláštní modlitba „ke cti a chvále svatému Valentinovi“, patronu města Příbora, byla pro příborské Bratrstvo sv. Valentina vytištěna v roce 1667 v Olomouci. Tisk obsahuje modlitbu k sv. Valentinovi Římskému i modlitbu k sv. Valentinu z Terni. Valentinská pouť 14. 2. má v Příboře dlouhodobou tradici, sahající snad až do konce 17. století. Po letech útlumu po druhé světové válce došlo v roce 2003 k jejímu oživení. Místní ráz pouti dodávají tradiční výrobky, jako medové příborské šifle, mandlové kartičky, skořicové kroužky, Valentýnské doutníky, sekyrková polévka.
Pranostika Na svatého Valentina zamrzne i kolo mlýna připomíná únorové mrazy v období pozdní zimy.“