TROCHA HISTORIE: Na místě pod skalou, kde zmizel záhadný jelen, stojí dům zvaný také Stinyhaus

PODZÁMČÍ VE VIMPERKU
V tomto šumavském městě se událo mnoho zajímavých příběhů a lidských osudů.
Dům U jelena, zvaný také “Stinyhaus”.

Procházka historickými uličkami Vimperka a prohlídka zámku vás určitě okouzlí, vzpomeňte na toto vyprávění. Dům U jelena je jedním z nejstarších domů mimo náměstí. Současná podoba domu se klade do 17. století, původní malby na fasádě jsou o století mladší. Malebný vzhled domu zvýrazňuje kromě arkýře a maleb s plastikou jelena ozdobné kamenné schodiště do prvního patra.

Když rytíř Albrecht z Bogenu, který chtěl pro sebe zbudovat hrad Vimperk, přijel do zdejší lesní končiny, zastavil se cestou za parného dne, aby v poledním úpalu pohověl tělu v chladivém stínu. Usedl na pahorku pod stromy a brzy ho přemohl spánek. Zdálo se mu v něm o jelenu, jemuž mezi mohutnými parohy zářil kříž. Tu ho ze sna vyrušil jakýsi zvuk a když se probudil a rozhlédl kolem, pochopil, že to, co považoval za pouhý přelud, je skutečností nejskutečnější.

Rychle vyskočil, sáhl po toulci se šípy a vystřelil po tom jelenu ze svého luku. Zasažené zvíře se stačilo ještě dovléci k lesnímu prameni, jakmile se však z něho napilo, k lovcovu údivu vyskočilo jako znovuzrozeno na blízkou skálu a v ní se pak na jelení zavolání otevřela brána dosud neviděná, v níž paroháč zmizel. Po jeho skoku se k úděsu pronásledovatelovu sesula ta skalní stěna a kamenná lavina zasypala pramen i všechno okolo. Z jejího vrcholu se zato rytíři otevřel nádherný pohled do zeleného údolí, nad nímž se až dodnes zvedá jím hrad Vimperk, který tu dal zbudovat.

Na místě pod skalou, kde v ní kdysi zmizel záhadný jelen, stojí dnes dům zvaný také Stinyhaus (Stiny je příjmení rodiny majitelů v letech 1855-1945) a před ním až donedávna poskytovala vodu kašna se sochou Panny Marie, teprve roku 1919 po státním převratu odstraněná.

Jádrem svatohubertské legendy je zjevení posvátného jelena, tentokráte nemírnému a neukázněnému lovci. Namísto trestu zde nastupuje milosrdenství ke kajícímu hříšníkovi. Je to převedení pověsti o divém lovci do roucha křesťanských legend. K nám byl zaveden jeho kult koncem 17. století opět německou šlechtou, zvláště pak Františkem Antonínem hrabětem Sporckem, a postupně zatlačil do pozadí kult sv. Eustacha.

Zdroj:  Waldheimat, 1925

Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES

Foto: archiv autora a redakce Za krásnější Vimperk