STARÁ ŠUMAVA: Hromnice. Při oslavách tohoto svátku hrály všude hlavní roli ohně a také očista domů po zimě
A máme tady svátek Hromnic. Druhý únor je čtyřicátý den po Hodu Božím vánočním. Také říkáme tomu dni svátek Hromnic, protože se světí svíce nazývané „hromnice“. Světí se na památku, že Simeon nazval Pána Ježíše světlem k osvícení národů.
S rozžatými svícemi se koná průvod kolem kostela. Kromě toho se rozžíhá svěcená svíce, když katolický křesťan umírá, když leží mrtev v rakvi a při bouřce s hromobitím. Proto se říká této svíci „hromnice“. „Já jsem světlo světa“, řekl Pán Ježíš, „kdo mne následuje, nechodí ve tmě, nýbrž bude míti světlo života.“ (Jan 8, 12) Světlo a oheň patřily odedávna k symbolům spojeným s představou boje dobra a zla.
Svíce znamenají v katolickém náboženství světlo – Krista. Jejich svit měl vést umírajícího na cestě k věčnosti:
– svíčky „hromničky“ se dávaly do rukou umírajícímu nebo vedle postele,
– svíčky „hromničky“ se rozsvěcovaly při bouřce, aby Bůh ochránil dům před bleskem.
A i když to tak nevypadá, Hromnice jsou svátek jara. Mimochodem, měsíc únor má název podle ledových ker, které se začínaly lámat na řekách a ponořovat pod vodu. Říkalo se, že se unořují a tak vznikl název měsíce únor. Hromnice je tedy příchod jara a návrat světla, proto „Na Hromnice o hodinu více“.
Na Hromnice bylo zakázáno šít, aby špička jehly nepřitáhla blesk, nesmělo se klít a lidé věřili, kdo bude v tento den tancovat, že zemře bez světla. Svíce hromnička, ta byla svěcená, v každém domě musela být vždy při ruce a byla uchovávána s pietou. Užívala se nejen během bouřek, kdy se zapálená dávala do oken a měla spolu s modlitbou za odvrácení hromů a blesků chránit stavení i jeho obyvatele. V širším pojetí chránila před těžkou nemocí a nenadálou smrtí. Hořela na stole při návštěvě kněze, s hořící hromničkou domácí obcházeli umírajícího a modlili se, dávali mu ji do rukou nebo stavěli k hlavám lože.
Hromnička hořela také u hlavy zemřelého. Věřilo se, že odhání ďábla a zlé síly. Hromniček, nebo vosku z nich, se užívalo v lidovém léčitelství nebo také k čarování. S pomocí hořící hromničky hospodář připravoval obilí na setbu a modlil se s ní za dobrou a hojnou úrodu, obcházel s ní úly a modlil se za hojnost medu a ochranou včel před zloději.
Hlavní roli v oslavách tohoto svátku ve všech kulturách hrály ohně a očista domů. Lidé uklízeli po zimě, vymetali stáje, čistili krby a zapalovali hranice, které měly zahnat zlé zimní duchy. Dnes už se tento svátek téměř neslaví a je skoro zapomenut. Nechte se inspirovat prastarými tradicemi… Vyčistěte si své domy a zahrady, zapalte ohně v krbech nebo alespoň svíčky. Ženy by se měly udělat krásné a obléknout se do oranžových, žlutých a zelených barev – barev jara. Rodina by měla strávit tento den pohromadě a společně oslavit přicházející energii nového života na Zemi…..
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora