VÝROČÍ: Ve Všeradicích u Berouna se před 231 lety narodila Magdalena Dobromila Rettigová
První česká spisovatelka – Magdalena Dobromila Rettigová
„Třebaže mé nepatrné spisy nezůstaly ležet, přece jsem psala Kuchařku, neb, buď Bohu žel, že tomu tak, až potud více lidu se shání po dobrém a chutném obědě než po nejkrásnější básni,“ zdůvodnila autorka v jednom ze svých dopisů z roku 1845 vytvoření kuchařky.
Přesně před 231 lety, 31. ledna 1785 se ve Všeradicích nedaleko Berouna narodila do rodiny správce tamějšího panství Františka Artmanna dcera Magdalena. Její dětství však bylo poznamenáno nejedním neštěstím v podobě smrti. Zemřeli ji všichni sourozenci a v sedmi letech i otec. Když zůstala sama s velmi přísnou matkou, odstěhovaly se do Plzně. Zde se jí věnoval velmi intenzivně ve vzdělávání přítel jejího otce, bývalý vychovatel dětí hraběte Kounice, piarista Eugenikus Frank, díky němuž předčila ve svých znalostech a inteligenci své mnohé vrstevnice. Zároveň začala chodit do plzeňské městské školy a později do pražské, kam se přestěhovaly.
Právě v Praze se teprve začala pomalu učit česky, a také se zde seznámila se studentem práv Janem Aloisem Rettigem, s nímž měla roku 1808 i přes odpor matky svatbu. Jan Alois byl velmi vášnivým vlastencem, k čemuž strhl i Magdalenu, a tak si oba manželé doplnili svá jména, a to na Jan Alois Sudiprav a Magdalena Dobromila Retiggovi. Manžel pracoval jako radní v různých východočeských městech, kde postupně žili. Jednalo se o Tábor, Přelouč, Ústí nad Orlicí, Rychnov nad Kněžnou a Litomyšl. Právě v Přelouči se začala věnovat veřejnému působení, a to výuce měšťanských dívek v chování, hospodaření, literatuře, domácích pracích a vaření.
Nejvýrazněji ovšem působila v Ústí nad Orlicí a v Rychnově nad Kněžnou, kde organizovala ochotnický život, založila českou knihovnu, vedla společenský salón, pořádala literární sezení, ba dokonce sama začala publikovat. Nejprve jako dopisovatelka časopisu Květy, následně vydávala povídky pro dospívající dívky, čímž se stala i jakousi zakladatelkou české červené knihovny. Její povídky i básně se dokonce objevily v časopisech jako Poutník slovanský, Dobroslav či Čechoslav. Její manžel byl v mnohých směrech na svou dobu velmi moderním mužem, neboť nejen, že ji v jejím počínání nijak nebránil, ba dokonce ji podporoval a snažil se ji být ve všech směrech nápomocný.
V pozdější době se však věnovala výhradně literatuře prakticky zaměřené, z čehož nejslavnější byla její „Domácí kuchařka“ z roku 1826, která vychází v dalších vydáních dodnes. Toto dílo bylo napsáno určitou beletristickou formou, a zaměřovalo se na domácnosti středního stavu, tedy zejména na obrozence. Právě její kuchařka měla obrovský vliv na šíření českého jazyka a na rozvoj spisovné češtiny v polovině 19. století, za což patří Rettigové kromě jejích receptů také velký dík.
Zemřela ve svých 60 letech dne 5. srpna 1845 v Litomyšli, kde je také pohřbena. Slavnými se však částečně stali i její potomci, zejména syn Josef Ondřej, piarista a uznávaný profesor, který se stejně jako ona věnoval mineralogii a astronomii, a dcera Jindřiška Milina tzv. Jetti, zpěvačka Stavovského divadla a primadona Královské opery v Mnichově.
Nakonec malá ukázka, že Retiggová velmi dbala na pestré složení svých menu, a že oproti častému tvrzení její jídla obsahovala také zdravé věci.
„Puding špenátový: Přeber dobře špenát, vyper ho v několika vodách, pak ho drobnince usekej, utři kousek nového másla, dej do něho ten špenát, vraz k němu 4 celé vejce, přidej trochu květu, trochu soli a strouhané žemličky tolik, aby to bylo husté tak jako jiny puding, namoč čistý šat ve studené vodě, vlej to do něho, zavaž to a nech to ve slané vodě hodinu vařit; pak to vyklop na mísu, posyp ostrouhanou žemličkovou kůrkou, polej rozpáleným novým máslem a dej to na stůl.“