TROCHA HISTORIE: Když někomu povíš, kdo jsem, postihne tě ústřel. Proto si dej dobrý pozor, pravila…
„Křížovou cestou se v evropských katolických zemích nazývalo symbolické zobrazení utrpení Ježíše Krista na jeho poslední cestě z domu Pontia Piláta až na horu Kalvárii v Jeruzalémě.“
Jedním z nejkrásnějších koutů Vimperka je Kalvárie, zvedající se proti městskému špitálu. Příkrý svah je osázen mladými stromy a v rozkošných serpentinách vine se dobře udržovaná cesta vzhůru k výšině, na jejímž pokraji je umístěno čtrnácte zastavení křížové cesty utrpení Kristova, zdobených umělecky provedenými reliéfy. Nahoře se tyčí na volném prostoru mocně a vznešeně Vykupitelův kříž.
O založení křížové cesty zasloužil Johann Steinbrener. Vybudována byla v sedmdesátých letech 19. století a vysvěcena v roce 1884. Na úpatí tohoto vrchu se nacházejí dvě nádherné práce umělecké dřevořezby: Kristus na hoře Olivetské a Spasitel s trnovou korunou.
Na křížové cestě z Vimperka (na vrch zvaný Kalvarienberg) do Hrabic (Rabitz) svého času, dokud tam ještě nebyl vztyčen pozdější Neumannův kříž, nebývalo právě bezpečno. Šel tudy jednou v podvečer za klekání, bylo to už hodně pozdě na podzim, kdy se záhy stmívá, jeden hrabický sedlák z Vimperka domů. Když byl asi tak v místě pozdějšího kříže, spatřil s hrůzou tropit jednu čarodějnici své neplechy, hned ji poznal.
Chtěl rychle projít mimo, ale ona mu zastoupila cestu a řekla: “Když někomu povíš, kdo jsem, postihne tě ústřel. Proto si dej dobrý pozor!” Řekla to, zahrozila mu ještě jednou a zmizela. Děsem celý zpocený přišel ten sedlák domů a vyprávěl, co se mu cestou stalo. Nějaký známý na něj naléhal, aby mu prozradil jméno té vesnické čarodějnice. Tu sedlák opáčil: “Povědět ti to nemůžu, ale až se s ní jednou náhodou potkám, podám jí svůj červený kapesník.” Brzy se tak i stalo. V té chvíli postihl oba dotčené muže skutečně takový silný ústřel, že se nedokázali zvednout bolestí, dokud v křeči nezemřeli. Jméno té čarodějnice se však nedozvěděl nikdo.
Mladý velmož Petr Vok z Rožmberka (1539–1611) se usídlil na Vimperku, který byl nejlépe vybaven k obývání, ale tím se vzdálil rušnému společenskému životu. Ani časté lovy v Boubínských pralesích a následné hostiny nemohly tuto skutečnost vylepšit. Vilém z Rožmberka nechal v roce 1559 založit oboru v samém sousedství zámku a v této části Vimperka se říkalo “Tiergarten”, “obora”.
Odkud to pojmenování pochází, není dostatečně známo. Snad odtud, že se tu v sousedství hradu nad městem nacházel jakýsi přírodní park nebo hradní příkop zvaný jinak i “Zwinger”, podobný třeba Medvědímu příkopu při hradě a zámku českokrumlovském. V pověsti jde ovšem spíš o potok, plynoucí vimperskou “oborou”, jehož původ se následující podání pokouší vylíčit.
V oboře žil prý jakýsi muž, který se, jak se říkalo, upsal čertu, který mu už šestkrát pomohl z nesnází a nechtěl za to ovšem nic jiného než smrtelníkovu duši. Filuta ji ovšem pekelníku slíbil toliko podmínečně a ďábel na jeho podmínku naletěl. Nebohou duši měl čert získat jen tenkráte, narovná-li jejímu nositeli kučeravé kadeře na hlavě, což se lovci duší zdálo hračkou. Když se však dal do práce, tu se marně točil tam a sem, až se mu pot valil po čele. Nakonec se slily plameny a žluč jeho vzteku do proudu potoka, vzniklého z potu tekoucího z něj za mordýřského láteření, s nímž zmizel tam, odkud přišel, tj. do pekel. Proto tedy teče dodnes oborou potok, řečený “Mörderbächlein”(dnes Křesánovský potok).
Osud těchto uměleckých děl umístěných ve volné přírodě byl stejně pohnutý jako život místních obyvatel. Až v roce 2001 byla křížová cesta opravena a obsahuje 14 zastavení – dřevěných očíslovaných skříněk na štíhlých kamenných sloupcích.
Zdroj: Glaube und Heimat,Waldheimat, 1925
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora
