Domů Archiv: HISTORIE TROCHA HISTORIE: Černé zrcadlo umožňovalo vidět věci vzdálené nebo skryté. Kam se...
TROCHA HISTORIE: Černé zrcadlo umožňovalo vidět věci vzdálené nebo skryté. Kam se podělo? Najde se?
Vimperský zámek na mohutné skále, křivolaké uličky, úzké schodiště a starobylé domy v prudkém kopci a někdy lenošivá, jindy dovádivá řeka Volyňka se blyští v hlubokém údolí.
Pro mnohé byl ale tehdejší opevněný Winterberg poslední výspou lidské civilizace. Za ním začínala už jen divočina, nekonečný šumavský prales. I když Rožmberkové rádi využívali vimperský zámek pro pořádání honů (Vilém z Rožmberka nechal v roce 1559 založit oboru v samém sousedství zámku) a uchylovali se sem na zdravé povětří v případě nebezpečných epidemií, které vypukly v Českém Krumlově, nedá se hovořit o tom, že by Vimperk byl pouhým kratochvilným sídlem, kam vrchnost zajížděla jen občas….. .
„Na zámek Vaší Milosti tak dnes míním sjíti a spatřiti, až mi toho zámku i města položení s velikým podivením. Dobře nám Kozka říkal, že z Prachatic cesta jako do horoucí propasti…,“ popsal roku 1581 průnik vimperskými hvozdy osobní lékař Viléma z Rožmberka, Jan Mattioli, který při té příležitosti vystoupal na Boubín a zanechal o tom zápis.
Ve Vimperku se nacházel jeden podivuhodný předmět: černé zrcadlo, které umožňovalo vidět i věci vzdálené nebo skryté a které přivezl do Čech mág John Dee. Vše nasvědčuje tomu, že po jeho odjezdu tato tajemná rekvizita zůstala na našem území. Alchymista John Dee, který působil na pražském císařském dvoře Rudolfa II., byl nucen opustit pražský císařský dvůr, ujal se ho Vilém z Rožmberka, který sám měl k alchymii vřelý vztah. I Vilémovi ale s ním brzy došla trpělivost, a tak se ho už roku 1589 zbavil. Dee pak odjel zpět do rodné Anglie.
Černé zrcadlo se znovu se objevuje v Krumlově, kde má být vyobrazeno na stěně tzv. Maškarního sálu zdejšího zámku. Jedna z postav tu totiž drží předmět v ruce. V každém případě ale zanechal podivuhodný předmět na českém jihu ještě jednu stopu. Podle místních pověstí se měl dědit z generace na generaci v jedné měšťanské rodině ve Vimperku. Společně se zrcadlem si měli její členové předávat i znalosti, jak s ním zacházet, aby fungovalo k plné spokojenosti. V rodině sedláře byli také posledními, kdo s ním uměli zacházet.
Povídá se, že když starý sedlář a majitel posledního zrcadla umíral, poručil své ženě, aby rozdělala v plotně veliký oheň, že musí to zrcadlo spálit dříve, než si pro něho přijde smrt. Před smrtí do něj naposledy pohlédl – co viděl, neřekl nikomu – a pak žena musela zrcadlo hodit do ohně. Když se zrcadlo roztavilo v ohni, sedlář pokojně zemřel.
Těch zrcadel bylo původně více a lidé s nimi uměli zacházet. Jenže přešly věky, zrcadla se porozbíjela a poztrácela, a tak nikdo již neuměl hledět do budoucnosti či hledat ztracené lidi a předměty. I tak je cesta zrcadla nezvykle dlouhá: od objevení se předmětu v Praze k posledním pověstem ze Šumavy lze sledovat jeho pouť Čechy přibližně tři staletí.
Jedno černé zrcadlo ale dokonce prokazatelně existuje i dnes, bohužel však nikoliv u nás. Jde o předmět vyrobený z černého leštěného obsidiánů inckého původu, který je dnes ve sbírkách Britského muzea. Jedno vysvětlení záhady černého zrcadla se tedy nabízí skoro samo: během éry velkých objevitelských výprav se do Evropy dostalo několik obsidiánových předmětů, které původní obyvatelé předkolumbovských říší používali k náboženským rituálům. A jeden z nich prostřednictvím mága Johna Dee doputoval až do Čech.
Zdroj: Záhady historie
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora
Odebírat
Login
0 Komentáře