TROCHA HISTORIE: I stále skeptický Jan Neruda utrousil pochvalnou zmínku o Quastových malbách
KŘEHKÁ KRÁSA JANA ZACHARIÁŠE QUASTA VE VIMPERKU.
I stále skeptický Jan Neruda utrousil pochvalnou zmínku o Quastových malbách.
Vimperský gotický kostel Navštívení Panny Marie je už velmi starým pamětníkem a byl postaven roku 1365, za blahého panování českého krále a římského císaře Karla IV. Návštěvníka hned zaujme zejména barokní oltář, po jehož obou stranách nepřehlédnutelně září dvě bohatě zdobená malovaná okna s postavami světců v životní velikosti – nalevo Ježíše Krista, napravo Panny Marie.
Historie českého výtvarného umění je bohatá na velké postavy. Jsou však v české minulosti osobnosti, které již za svého života dosáhly světového uznání, patřily ve svém oboru a své době k nejlepším ve světě a čekají, až jejich životní dílo bude objeveno, mnozí z nich bohužel upadají v zapomnění. Vzpomeneme i na lidi, kteří se pohybovali vedle sklářů a jsou opomenuti či nadobro ztraceni v historii.
J. Z. Quast si po vystudování akademie otevřel malířský atelier v Praze. Jeho malby na skle a porcelánu byly vysoce ceněny na zahraničních výstavách. Například r. 1851 v Londýně a v roce 1853 v New Yorku dostal zlatou medaili. Pracoval pro sklářskou rodinu Kraliků ze svého pražského ateliéru. Odchází na Šumavu a tady zřídil Quast kreslířskou školu s večerní výukou a domohl se na tehdejší poměry opravdu značného týdenního výdělku 30 zlatých, navíc s bydlením a otopem zdarma. Tak našel malíř v největší tenkráte sklárně v Čechách nejen výhodné místo, nýbrž v jejím uměnímilovném majiteli Wilhelmu Kralikovi i svého nadšeného podporovatele.
Jak známo, patřilo ke Kralikovu jmění kromě jiných i sklárna Adolf u Vimperka (Winterberg); teprve po majitelově smrti byla rozdělena mezi firmy “Meyr’s Neffe” ve Vimperku a “Wilhelm Kralik Sohn” v Lenoře. V roce 1864 byl pověřen vedením malírny ve Vimperku. Z doby Quastova vimperského pobytu pocházejí jeho malby dvou oken ve vimperském kostele Navštívení Panny Marie (vitráže zhotoveny podle jeho kartonů), ta byla ještě před nasazením vystavena na vídeňské světové výstavě, kde byla obdivována pro svoji velmi působivou barevnost. Po výstavě byla darována vimperskému farnímu kostelu.
Pro obraz Panny Marie Quastovi stála modelem tehdy šestadvacetiletá Anna Kralik, (umírá o 4 roky později) manželka Wilhelma Kralika, k obrazu Krista pak soustružník dřevěných sklářských forem Johann Riederer. Pod jeho dohledem byly v Lenoře provedeny i sklomalby pro českobudějovický chrám svatého Václava. Další Quastovou prací pro Vimperk byla malovaná okna pro bývalé sídlo majitelů vimperské huti zvané zámeček v Adolfově (zmizela po roce 1989).
V malírně pobude jen dva roky, ale celkem si přijde na 3514 zlatých. Svému chlebodárci se moc vhodně neodvděčí, jelikož se ze solidarity zapojuje do stávky za zvýšení mezd a je propuštěn. Od roku 1871 až do své smrti se zdržuje v Písku. Z dvanácti Quastových dětí se většina věnovala fotografii. J. Z.Quast byl předním průkopníkem fotografie v Čechách, založil známé fotografické ateliéry v Písku (1870) a v Sušici (cca 1875). Nedostatek výnosných zakázek a právě i rozvoj fotografie, která postupně vytlačovala portrétní malbu a malbu portrétních miniatur pak zejména, přivedly ho však nakonec do nejistých poměrů, za nichž byl odkázán na pomoc příznivců a přátel umění. Mezi jeho poslední radosti patřilo přátelství s Adolfem Hejdukem.
Když si půjdeme prohlédnou interiér kostela zajdeme k velké prosklené tumbě, ve které leží lidská kostra svatého Inocence. Ostatky jsou zahalené do barokního roucha, které je poseté ozdobami z dílen šumavských sklářů.. Dokonce je u ní křišťálová lahvička s údajnou Inocencovou krví. A není to lahvička jen tak ledajaká. Zdá se, že jediný exemplář původního křišťálového skla Michaela Müllera, který ve Vimperku zůstal, je na tom nejprestižnějším místě, jaké si můžeme představit.
Získat ostatky tohoto světce pro vimperskou farnost nebylo snadné a podařilo se to nakonec až Janu Squorovi, rodákovi z Vimperka. Darovací listina byla vyhotovena v Římě dne 7. června 1764, přičemž do Vimperka byly ostatky dopraveny 1. prosince 1768.
Za zmínku stojí ještě krov kostela, jehož základní trámy neleží na klenbě chrámu, ale tyčí se vysoko nad ní. Jen stěží najdeme jinde krov tak mohutný a bohatý.
Zdroj: České sklo
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora
