ČESKÉ DĚJINY: Poslední zázrak v Rakousku-Uhersku. Poutní místo nese označení Lurdy severních Čech
„Najednou bylo v místnosti světlo, jasněji než za dne. Závěs u postele byl rozhrnut. Polekala jsem se. Před mou postelí stála postava zářící bílým světlem, se žlutou korunou na hlavě. Okamžitě jsem si pomyslela, že je to Matka Boží. Sepjala jsem ruce a začala jsem se modlit. Následně jsem slyšela hlas, neobvyklý hlas to byl, jiný, než jakým mluví lidé: »Mein Kind von jetzt an heilt‘s.« (Mé dítě, od nynějška se uzdravuješ.) A v tom okamžiku postava zmizela a já už necítila žádnou bolest.“
Filipov je malou obcí mezi Rumburkem a Ebersbachem a právě před 150 lety se toto místo změnilo na jedno z nejnavštěvovanějších ve střední Evropě.
Ve staré chalupě zde žila jakási Maria Magdalena Kade, která od svých 19 let trpěla zápalem plic a pohrudnice, zánětem mozkových blan a těžkými křečovitými záchvaty. O deset let později byla trvale upoutána na lůžko a celé tělo jí pokryly hnisavé vředy, pročež se lékaři shodli na jejím brzkém skonu, a tak čekala ve svých 30 letech v krutých bolestech na smrt. Právě před 150 lety se ovšem stalo něco nečekaného! V noci z 12. ledna na 13. ledna 1866 ve čtyři hodiny ráno se údajně u její postele zjevila Panna Maria, která ji uzdravila. Ráno Marie Magdalena Kade sama od sebe vstala zcela zdráva, a dokonce šla do pekárny pro chléb. Žila ještě dalších 40 let do roku 1905!
K chalupě se hrnuly zástupy lidí. O rok později, 13. ledna 1867, se poutě zúčastnilo něco kolem 10 000 osob, přičemž se zde uzdravila již 11 let chromá Magdalena Langhansová, jež domů údajně odešla po vlastních. Církev následně od Marie Magdaleny Kade odkoupila její dům, na jehož místě byla vybudována nejprve kaple a následně v letech 1873–1885 novorománský kostel Panny Marie Pomocné od vídeňského architekta Franze Hutzlera. Pod oltářem se dodnes pod sklem nachází kus dřevěné podlahy z domu Kadeových, na oltáři je socha Panny Marie z cararského mramoru od polské hraběnky Raczynské a v sakristii lůžko, na kterém Marie Magdalena Kadeová trpěla. Zároveň vedle kostela vznikla také redemptoristická kolej. Pro velké poutě papež Pius XI. povýšil místní kostel 13. 1. 1926 na baziliku minor. Poutníci sem často putovali nejen z Čech, Německa a Lužice, ale i z Polska či Rakouska apod. Ve 30. letech 20. století navštívilo Filipov ročně přes 100.000 poutníků. Tak se z něj stalo jedno z nejnavštěvovanějších poutních míst střední Evropy a získal označení „Lurdy severních Čech“.
Po roce 1945, kdy došlo k odsunu německého obyvatelstva, tato tradice začala upadat. Posíleno to bylo i tím, že roku 1950 vyklidila Stání bezpečnost redemptoristickou kolej v rámci tzv. „Akce K“ a areál byl umístěn do hraničního pásma. Po roce 1989 se ovšem poutě obnovily opět ve velkém a probíhají dodnes.
Toto místo má kromě vysoké návštěvnosti ještě dvě unika. Jedná se totiž o jediné mariánské poutní místo v Čechách vzniklé v 19. století, a zejména se jednalo o poslední oficiální církevní zázrak stanuvší se na území Rakouska-Uherska.
Text a foto: ČESKÉ DĚJINY
