STARÁ ŠUMAVA: Víkendová porce historie. Nahlédnutí do Turistického průvodce po Šumavě z roku 1896
Prameny a lesy.
Prameny dávné, okouzlené lesy,
varhany hřmící, harfy větrné,
tryskají vody, zhloubi lesy šumí:
hlasu duchů jen stesk snad porozumí
a duši přesilou svou zahrne.
Svaté prameny, staré věrné lesy –
počátek, nebo návrat do tmy. (Hoam!, 1960)
“Sem k vám na Šumavu, do mihotavých stínů starého, posvátného háje hustých korun!”
Vše začalo po roce 1860 aktivitou soukromé Společnosti státní dráhy. Oč tehdy šlo? Obyvatelstvo velkých měst začalo toužit po přírodě, a tak v neděli přišla firma s nabídkou zvláštních vlaků. Na vlakovou dopravu navázala i autodoprava a nakladatelé turistických průvodců. Kraťoučký úryvek, jak tenkrát nakladatelé viděli Šumavu……..
“Společnost pro šumavskou omnibusovou dopravu” (“Böhmerwald-Omnibus-Gesellschaft”). Čím širší kruhy zasahuje poznání, že čistý přírodní živel a jeho vznešený mír dokáží nejúčinněji oblažit a osvobodit unavené lidské tělo a poskytnout mu tu opravdovou míru rozkoše, tím větší radost je třeba cítit z objevů nových míst takových přírodních požitků pro všechno lidstvo. Když se něco tak krásného ocitlo tak nablízku, proč se v potu tváře trmácet někam do daleka, proč hledat požitek z čisté přírody někde v cizích krajích a mezi cizími národy, když je doma horský vzduch s vůní lesa o tolik pohodlněji a také levněji přístupný a co je vůbec hlavní, když je znovu a znovu po ruce, kdykoli se nám jen zamane!
Obrovské plochy lesa, pokrývající hřbety Šumavy a zadržující v sobě i nesmírné a životodárné zdroje a zásoby vody, která se pak dole v rovině třpytí v hladinách rozsáhlých rybníků, to vše dává této části Čech osobitý charakter. Postrádáme možná velkolepý dojem, jaký v každém zanechávají impozantní alpské vrcholy se svými věčnými ledovci a jezery při nich vprostřed strmých skalnatých srázů, sytou zelení horských luk i vodopády.
Zato se tu líbezně řadí vlídné vrchy jeden za druhým s krásnými liniemi horských obzorů, pokrytých lesy, plnými nespočetných obřích stromů a romantických skalních partií, s idylicky vlídnými lidskými sídly všude mezi hvozdy – dole v rovině pak mohutné rybniční hráze se zářícími korunami staletých dubů; nedohledné, nehybně klidné vodní zrcadlo, skrývající rybí spousty; slatě a rákosí s hejny vodních ptáků, dohromady jediný obraz povznášející krásy, jaký bys v tom zdánlivě jednotvárném a nepoetickém kusu země snad ani nehledal.
Nedostižná zeleň hvozdů, nekonečné dobře obhospodařované lesní revíry, svěží luka s tmícími se a zase zjasněnými vodními toky a pitoreskní lesní jezera, snadno a bezpečně zdolatelné, avšak rozkošný a líbezný rozhled zajišťující vrchy a horské výšiny, prosté, přitom ale zcela odpovídající a až na několik málo výjimek i velmi levné pobyty a zaopatření, téměř všude dobré české a většinou také ještě bavorské pivo, k tomu vysoce úslužné, poctivé a vstřícné přijetí ze strany obyvatelstva, to všechno jsou přednosti a výhody, které Šumava nabízí turistům a letním hostům a které poskytují záruku, že právě ona, ač dosud až příliš málo navštěvovaná, kráčí ohledně četnosti a kvality turistického ruchu vstříc lepší, ba dokonce velmi slibné budoucnosti.
Jednou z největších šumavských exkluzivit, kterou je ve střední Evropě prostě jedinečná a nedosažitelná, je onen kolosální a ucelený lesní komplex, pokrývající vlastně takřka celé její území. Najdete tu nezměrné plochy imponujících hvozdů, v nichž čnějí k nebi na tisíce obrovitých smrkových, jedlových a bukových kmenů, rovných jako svíce a vysokých jako věže katedrál, zatímco tam někde vysoko nahoře se jejich vrcholky zavírají a klenou v podobě zelené střechy tak hustě, že se jí jen nesměle proderou zlaté sluneční paprsky, aby poutníkovi, který se může po celé hodiny či dny vydávat v tom nesrovnatelném Božím dómě Šumavy na cestu po dobře vytyčených jízdních trasách či pěších loveckých stezkách, a dodal světla potřebného k nalezení té správné z nich.
Zdroj Tourenbeschreibung der Böhmerwald-Omnibusfahrt 1896
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora
