STARÁ ŠUMAVA: Na svátek svatého Štěpána dostávali chudí a žebráci chléb. Lidé dávali žehnat červené víno
A zas ta vůně Vánoc s koledami. Už v 19. století chodívali koledníci na Svatého Štěpána s malým Betlémem uspořádaným ve skříňce,který měli pověšený na krku nebo s velikou hvězdou na hůlce koledovat. Posláním koledníků bylo obejít se zpěvem a v průvodu všechny domy a v každém popřát do Nového roku zdar v hospodářství i osobním životě.
Na svátek sv. Štěpána již stanuly jarní plodnostní rituály znovu v plném květu. Při východu z kostela po bohoslužbě čekali totiž mládenci na dívky opouštějící svatyni a házeli jim ovesné zrní do tváře (údajně proto, aby byla zdravá, hezká a snadno se vdala. Toho ale, kdo se hned druhého dne napil kořalky, by po celý rok oves píchat neměl.
Svátek sv. Štěpána patřil k nejoblíbenějším svátkům roku a v průběhu staletí se vyvinuly pestré obyčeje spojené s jeho slavením. Na svatého Štěpána se rozdával chudákům a žebrákům chléb, někde se dodnes peče speciální svatoštěpánský chléb. Věřící dávali 26. prosince žehnat červené víno v kalichu, do něhož kladli malý kámen jako vzpomínku na kamenování,a to víno pak pili na zdar úrodného roku. Také sůl a vodu, které byly o Štěpánu svěceny, lidé užívali jako léčebný prostředek.
Oslava svátku svatého Štěpána bývala vždy spojována s vánočním koledováním. Ještě v 19. století se jednalo o velkou událost ve městech i na venkově. Lidé se navštěvovali, dávali si dárečky s přáním všeho dobra. Před každými dveřmi, kde očekávaly nějakou almužnu, zazpívaly děti vánoční píseň, například: “Koledy zpíváme, na krejcar čekáme. Teplo je uvnitř vám, zima zas venku nám. Chcete-li dát něco ven, dejte to brzy jen!” Když byly pozvány dál, zazpívaly děti další koledu ve světnici. Podle tradice by se v tento den měly také vzájemně navštěvovat rodiny přátel a známých.
Pokaždé na Štěpána přicházelo mnoho lidí z celé farnosti k nám do hospody. Sotva skončí dopolední bohoslužba druhého Božího Hodu vánočního, spustí muzikanti v místní hospodě své svižné taneční nápěvy. Bylo přitom veselo, poněvadž muži a mládenci měli kapsy plné ovsa a házeli rozpustile zrní ženám a děvčatům do obličeje a do vlasů. Mladá chasa chvátá z kostela rovnou na venkovskou tancovačku. Po několika tancích se však mládenci a dívky, často v párech, poněvadž amor nasadil nová pouta či ta uvolněná pevněji přitáhl, vytrácejí domů, aby se po obědě opět vrátili. Zábava se drží dlouho do noci, nezřídka až do rozbřesku dalšího dne.
Potom ale vyvane kouzelná sváteční nálada a střízlivá každodennost volá znovu k navyklé práci. Večer při tanci v sále “štěpánování” pokračovalo, kde se připomíná, že ten obyčej měl napodobit světcovo kamenování, následkem mělo být však zejména u děvčat, aby byla zdravá, pěkná a brzy se vdala, v určitých místech Šumavy se jen světí oves pro jarní setbu.
Den poté jsme měly my děti rozsypaný oves sebrat do pytle, ale byl často tak rozšlapaný, že se nehodil ani na krmení slepicím. Během toho svátku měly maminka, několik tet a pomocných sil i s námi dětmi plno práce v kuchyni. Nejčastěji žádanými jídly byl ze strany hostí guláš, plíčky, lidově se i jinde v Čechách říkalo tomu jídlu “pajšl”a vuřty se zelím.
Štěpán býval dnem, kdy končila čeládce služba – vystoupila-li tento den ze služby, měla do Nového roku prázdniny, jímž se říkalo “vánočky” a do služby nastupovala až po Novém roce. Jak patrno, byly svátky v koloběhu celého roku slaveny opravdu malebně a vydatně. Šumavský člověk, platící za těžkomyslného venkovana, byl člověkem plným radosti ze života. Jakkoli prostředky, které měl k dispozici, sotva dosahovaly víc než skrovné míry, dokázal se bavit a radovat i za těžkých okolností.
Zdroj: Karl Paschek, Waldheimat, 1926
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora
STARÁ ŠUMAVA: Boží hod byl dnem oslav v rodinném kruhu. Typickým jídlem byla pečená husa nebo kachna
STARÁ ŠUMAVA: Takový byl Štědrý den Waltera Strauba v zaniklé šumavské obci Stodůlky v údolí Křemelné