STARÁ ŠUMAVA: Boží hod byl dnem oslav v rodinném kruhu. Typickým jídlem byla pečená husa nebo kachna
Štědrý den je za námi, dnešek je pro křesťany oslavou narození Ježíše Krista. Původní smysl těchto svátků má ale především duchovní význam, Boží hod vánoční byl dnem odpočinku a rozjímání. Dnešní Vánoce se v současnosti nesou spíše na vlně konzumu a konzumní společnost je dovedla k hotovým orgiím obžerství a zmatků.
Věřící by měli na Boží hod v tichu, klidu a míru rozjímat o příchodu Mesiáše na svět. Hod boží vánoční 25. 12. byl původně hlavním dnem Vánoc. Slovo „hod“označuje vlastně hostinu a tento sváteční den byl skutečně zasvěcen odpočinku,návštěvě bohoslužeb a především hodování, často až nestřídmému,po dlouhém adventním půstu.
A proč vlastně Boží hod? Je to jednoduché. S východem hvězdy na Štědrý večer skončil půst, který tradičně trval celý advent. Boží hod byl dnem oslav v rodinném kruhu. Ráno všichni čekali v peřinách, až vstane hospodář, což mělo zajistit dobrou úrodu a nyní přišla konečně chvíle na to se pořádně najíst a začít hodovat. Typickým jídlem, které se tento den servírovalo na slavnostní tabuli, byla pečená husa či kachna, zelí a knedlík. Pro posilu přišly podobně jako o Velikonocích či svátcích svatodušních na stůl dva druhy masa. Pouze po ránu se třese ovocným stromkem a aby rodil hodně ovoce, říká se: „Stromečku vstávej, ovoce dávej.“ Poklidný průběh Božího hodu zakončoval důstojnou část Vánoc.
Netrpělivě se čekalo na slunečné počasí. Protože podle tradice, pokud na obličej faráře při mši osvítilo slunce, značilo to hojnou úrodu v dalším roce. Byl to den,v němž bylo hříchem věnovat se jakékoliv práci. Křesťanská církev jej stanovila na tento den, aby vytvořila protiváhu starší tradici, související se zimním slunovratem. Kristus tu symbolizuje slunce křesťanské, přinášející naději a nový život a tento den byl slaven jako vlastní sváteční den, Boží hod vánoční.
Boží hod vánoční je dnem oslavy narození Ježíše Krista, tedy Vánoc. V tento den měli lidé zbožně rozjímat a bývalo zvyklostí zajít do některého z kostelů na mši, které se říkalo ,,hrubá”. Kolem třetí hodiny odpolední se v kostele slavily zpívané božíhodové nešpory za spoluúčinkování chrámového sboru a velkého místního orchestru. Čtou se pasáže z evangelií, které o narodivším se spasiteli vypovídají.
Hluboce věřícím Šumavanům nejsou nijakou prázdnou frází prosebná slova otčenáše: “… a odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům.” Doma se neuklízelo, postele se nestlaly, pokoje ani zápraží se v tento den nemetly, nechodilo se ani po návštěvách a přišel-li přeci někdo, měl přinést koledu a popřát veselých a šťastných svátků narození Pána Krista a již druhý den začínala koleda……..
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora
STARÁ ŠUMAVA: Takový byl Štědrý den Waltera Strauba v zaniklé šumavské obci Stodůlky v údolí Křemelné