STARÁ ŠUMAVA: Stále si dokážu vzpomenout na přesnou vůni Vánoc doma a cítím úžasnou chvíli s rodiči

Jedle
Jehličí vznešených jedlí!
Jsi zelené celý čas.
Tak jako moje láska
kvete vždy zas a zas.
Však sotva kdy zeleň jedle
radostně zářit má:
tak i ta moje láska
je ach! i věčná tma.

(1812) O Tannenbaum, o Tannenbaum (o jedličko) …….

Brzy opět zazní ta krásná stará vánoční píseň a nebude dlouho trvat, rok se zase schýlí ke konci. Přestože se ale zpívá, když stojíme před vánočním stromkem, a většinou už to nebývá jedlička, ale smrček. Naše stará jedle byla zdobena červenými jablíčky, pozlacenými ořechy, cukrovím a pestrými papírovými řetězy.

Tenkrát doma za někdejších časů to bývalo jinak, tenkrát se za patřičný vánoční strom považovala právě jedle, všude ten strom stával a rostl k naší potěše v každém šumavském lese a v letním období jsem již tu krásu vybíral a v prosinci, do pasu sněhu jsem se brodil pro mého vánočního krasavce.

Když jsme vánoční jedličku přinesli domů, hned jsme ji začali zdobit. Každé Vánoce stála jedlička ve stejném rohu světnice. Jedlemi vonící příšeří domácnosti bylo opředeno tolika pověstmi a kouzly, jehož samotářští obyvatelé na vzdálených statcích dosud věřili na čarodějnice a lesní duchy a za noci vánoční sytili dosud domácí studny svěcenou solí a prstí svých polí….

I když smrk působí snad jako strom košatěji, má hustší jehličí i větve, pro nás je jedličku stěží čím nahradit, jakož i vzpomínek na dětství. Po celé týdny udrží jehličí i v teplé místnosti, zatímco smrček opadá daleko spíš. Ty krásné mladé stromky, které u nás kdysi vyrůstaly do takové nádhery a na Vánoce krášlívaly světnici svým třpytem a vůní, zůstávají už jen ve vzpomínkách dětství a mládí. Ještě stále si dokážu vzpomenout na přesnou vůni Vánoc doma a cítím tu úžasnou chvíli s rodiči……

Říkejte si, co chcete, byl to se vším všudy ten pravý vánoční stromek. Pokaždé, když se ta píseň zpívá, myslím si přitom jen tak pro sebe: Ty jedličko jedna, vždyť ty jsi vlastně smrček…

Böhmerwäldler Heimatbrief, 1987

Třpyt všech těch řetězů, andělíčků a svící,
té vůně cukroví, vánočky na polici,
ve světnici světlo spíš tlumené
a v srdci tichý mír jak jas se rozklene.

Pryč teď s hořkostí,
všecek svár nechť ztrácí moc,
nechť i k nám pomalu vstoupí
svatá noc!