KOMENTÁŘ NA SÍTI: Nářek kolem České televize a Českého rozhlasu
Tak poslouchám ten nářek kolem České televize a Českého rozhlasu a nestačím se divit. Když se zavíraly doly, hutě, fabriky a podniky po celé republice, kde byli všichni ti experti na sociální cítění? Kde byly slzy za horníky z Karvinska, za zaměstnance Liberty, OKD nebo za tisíce lidí, kteří přišli o práci a museli si poradit sami?
Na šachtě ČSM v Moravskoslezském kraji skončily stovky lidí. Nikdo jim negarantoval místo, nikdo za ně nevedl celonárodní kampaň a nikdo netvrdil, že bez jejich pracovního místa se zhroutí demokracie.
Prostě dostali výpověď, museli se rekvalifikovat, hledat novou práci a začít znovu.
Přesně tak, jak funguje normální trh práce.
A teď najednou slyšíme, že propouštění v České televizi nebo Českém rozhlase je nepředstavitelná katastrofa. Vážně? Vždyť právě z těchto institucí jsme léta poslouchali, jak jsou rekvalifikace skvělé, jak se člověk musí přizpůsobit trhu, jak je změna zaměstnání normální součást života.
Tak proč by to nemělo platit i pro zaměstnance veřejnoprávních médií?
Pan ministr Jurečka vytvořil mimořádně štědrý systém rekvalifikací.
Česká televize o něm informovala a doporučovala ho ostatním. Tak ať ho v případě potřeby využijí i její zaměstnanci. Proč by měli být výjimkou? Když jde o pracovníky v průmyslu, všichni mluví o flexibilitě a adaptaci. Když jde o vlastní místa, najednou se mluví o sociálních dopadech a ohrožení společnosti.
Nejsme v socialismu.
Žijeme v kapitalismu, který nám byl desítky let představován jako nejlepší a nejspravedlivější systém.
Tak se podle něj chovejme ke všem stejně.
Soukromé firmy propouštějí běžně. Lidé přicházejí o práci každý den. Nikdo jim negarantuje příjmy ani existenci pracovního místa jen proto, že si na něj zvykli.
A podívejme se na čísla.
Česká televize má téměř 3 000 zaměstnanců.
TV Nova přibližně 700.
Prima kolem 500.
Český rozhlas dalších zhruba 1 400 lidí.
Dohromady tedy veřejnoprávní média zaměstnávají asi 4 400 lidí, tedy několikanásobně více než jejich komerční konkurenti.
Ano, mají regionální studia, archivy a další činnosti. To ale automaticky neznamená, že jakýkoliv počet zaměstnanců je nedotknutelný a že daňoví poplatníci musí bez řečí platit stále více a více.
Český rozhlas provozuje 25 stanic. Česká televize několik televizních kanálů.
Opravdu potřebujeme v dnešní době tak rozsáhlý aparát?
Opravdu je veřejnou službou vysílání pořadů jako StarDance, Sama doma nebo nekonečné reprízy dokumentů a zábavných formátů?
Opravdu je to něco, bez čeho by stát nemohl fungovat?
Pokud je veřejnoprávní vysílání tak kvalitní, důležité a nenahraditelné, pak by si na něj lidé měli být ochotni dobrovolně přispívat. Já si všechny služby, které využívám, platím sám. Nežádám nikoho, aby mi přispíval na streamovací platformy, noviny, sportovní přenosy nebo jiné služby, které sleduji.
Proč by tedy měl být někdo nucen platit obsah, který nesleduje, neposlouchá a vůbec ho nezajímá?
A pokud už mají veřejnoprávní média dostávat peníze od všech občanů, pak by měla konečně začít vážně přemýšlet o tom, co znamená objektivní, seriózní a skutečně vyvážené zpravodajství.
Protože důvěra veřejnosti se nedá vynutit zákonem ani poplatkem.
Tu si musí zasloužit.
Takže méně stížností, méně nářků a více reality. To, co musely zvládnout statisíce lidí v soukromém sektoru, by měli zvládnout i zaměstnanci České televize a Českého rozhlasu.
Nikdo není nedotknutelný a nikdo by neměl stát nad pravidly, která platí pro všechny ostatní.
FB – Jiří MAŠEK, poslanec Parlamentu ČR