STARÁ ŠUMAVA A POŠUMAVÍ: Lufťáci na letním bytě
Lufťáci, letňáci, vzducholapkové, nebo i jiné pojmenování pro letní hosty, je staré více než 100 let. „Ženy byly varovány před „líháním s čeledínem a vůbec milostnými výstřelky, nevhodnými zvláště v přírodě, kde člověk může i nastydnouti a housera dostati,“radila v roce 1904 v časopise Šťastný domov dáma skrývající se za zkratkou Eva.
Uváděla rozsáhlé pokyny pro „žití slušné hospodyně v přírodě“. Právě tehdy byl totiž pobyt o dovolené na letním bytě pro mnohé příslušníky středních vrstev nejen záležitostí odpočinkovou, ale i společenskou. Ven jezdil kdekdo. Často jen proto, aby trávil čas úplně stejně jako v Praze. Turistika ještě nebyla masově rozšířena, proto se jí Šťastný domov tolik nevěnoval. Zato psal o tom, jak letní byt vybírat a jak se během prázdnin chovat. Ovšem co vám doporučoval, záleželo na tom, zda jste patřili mezi „vilníky“ či „proletáře“.
Naproti tomu „proletáři“ byli odkázáni na rady vydavatelky Šťastného domova paní Josefy Humpal-Zemanové, neboť právě podle jejích rad a stavu vlastní kapsy hledali pravidelně každý rok znovu a znovu pár místností k pronajmutí. A to nebylo jednoduché. „Dopoledne mládež přinesla vysvědčení a již klopýtala přes napěchované kufry a kabely a žoky peřin a pokrývek, a odpůldne pražský byt zpustl. Vlaky rozvážely pražské „náletníky“ všemi směry, do vil, do rodinných bytů, do najatých domků. A tak na dobu prázdnin ,zpustla‘ i Praha,“ vzpomínal Ignát Herrmann na prázdninové období. Čím blíž k Praze, tím byly byty dražší.
Nádherná krajina, čerstvý vzduch, lesy k houbaření, tenis, společenské hry, plavby na lodičkách a také plovárny, aby bylo kde předvést letní módu – to všechno byly oblíbené činnosti letních hostů.
V 2. polovině 19. století se region Šumava – Bavorský les stal oblíbeným turistickým cílem městských obyvatel, kteří zde hledali odpočinek, nedotčenou přírodu a dobrodružství. Často přitom zůstávali na tzv. letních bytech i několik týdnů a volný čas trávili pěšími túrami po okolí. Rozvoj turistického ruchu v regionu významně ovlivnila i výstavba železnice na Šumavě a v Bavorském lese (např. dráha spojující Plzeň, Furth im Wald a Schwandorf z roku 1861 nebo dráha mezi Plzní, Železnou Rudou a Plattlingem z roku 1887), která sem přilákala i jednodenní výletníky.
Obliba letních bytů vrcholila v meziválečném Československu. Ukázalo se že vnímání pojmu letní byt dosahovalo veliké šíře. Obecně lze pobyt na letním bytě označit jako formu trávení volného času, jejíž specifikum spočívalo v přemístění domácnosti do cizího prostředí. V tomto prostředí pak trávila rodina část, někdy i celé letní prázdniny, v některých případech zůstávaly ještě déle. Na letní byt jezdívaly celé rodiny, ale mnohdy otec trávil pracovní týden v domácím městě, chodil do zaměstnání, a na letní byt dojížděl za rodinou až na neděli. Tato forma dovolené se týkala většinou středostavovských rodin, přičemž některé z nich si na letní byt vozívaly i služebné.
Otázkou, kam na letní byt, se zabývala většinou hlava rodiny již od jara. Nabídky volných pokojů nebo někdy i celých chalup na venkově se objevovaly v novinových inzerátech. Zájemci s předstihem jezdili na uvedené adresy a zjišťovali, zda se nabídka shoduje s realitou. Jednalo se o pobyt ve světničce ve vesnickém stavení, pobyt ve vile určené k letním pobytům a mnohdy rovněž i o ubytování v hotelu nebo ubytování v hostinci, což ale neodpovídá definici letního bytu, jakou používám v této práci. Provozovatel hotelu či hostince musel totiž vlastnit koncesi a řídit se jistými pravidly provozu, hygieny, placením daní, poplatků atd., což jej od provozovatele letního bytu v podobě světničky na statku nebo ve vilce podstatně odlišovalo.
Oproti vilám se světnička ve statku vyznačovala skromnými podmínkami. Právě proto ji volili hosté spíše méně movití nebo ti, kteří chtěli ušetřit. Ale i v tomto typu letního bytu se hostům nabízel komfort v podobě stravování, pokud se na tom s provozovateli dohodli. Specifikem bylo prostředí domácího hospodářství, které hosty na statku obklopovalo.
Teprve na místě zájemce leckdy zjistil, že v obci je jen prašná cesta, na dvorku páchnoucí hnojiště a ve vlhkém a tmavém pokoji, určeném pro hosty, spousta much a jiného hmyzu. Zhýčkanějším jedincům nevyhovoval suchý záchod, nedostatečné osvětlení v chalupě či tvrdé postele s žíněnými matracemi. Ne vždy měli letní hosté k dispozici kuchyni se sporákem a troubou, a tak si jídlo připravovali jen na lihových vařičích nebo byli odkázáni na stravování po hospodách. Ideální proto bylo jezdit do míst na doporučení známých nebo těch, která znali z minulosti. Rodina se často vracela na totéž místo, a pokud jí to finanční situace umožňovala, časem si v oblíbené lokalitě pořídila vlastní chalupu nebo letní vilu.
Cílem letních pobytů měla být hlavně změna prostředí, útěk z rušného města do klidu, do přírody. Vstávalo se pozdě, vydatně snídalo, poté si muži pročetli noviny a ženy se vydaly obstarat potraviny k obědu. Většinou mířily k místním sedlákům pro domácí produkty – mléko, vajíčka, sýry, maso, brambory – a libovaly si, jak budou teď jíst zdravě. Zbytek dopoledne strávily přípravou jídla, pokud se rodina nevydala na oběd do někdy i dost vzdálené restaurace.
Aktivní formu představovala turistika spojená se sběrem lesních plodin. Obvyklou byla i možnost sportovního vyžití. Pro mladší generaci bylo hlavním lákadlem upravené koupaliště či plovárna. Nenáročnou formou byly procházky po letovisku spojené s navazováním neformálních vztahů s dalšími letními hosty a vytvářením potenciálních přátelských vazeb. V letovisku se setkávali lidé různého společenského postavení, jež si v neformálním prostředí byli blíže než ve městě. Procházky a vůbec zahálčivý pobyt narážely na nepochopení venkovského obyvatelstva, které v době vrcholících polních prací nemělo pro lenošení porozumění. Docházelo k vzájemnému střetávání a ovlivňování přínosnému pro obě strany.
Zdroj: Jiří Šoukal, Slasti a strasti letních bytů: život na letních bytech a v letních vilách v éře první republiky,
Praha 2016. Kašpar, Ladislav [2008]. Německé turistické spolky v českých zemích do roku 1918. In. Waic, Marek a kol. Německé tělovýchovné a sportovní spolky v českých zemích a v Československu – Deutsche Turn- und Sportvereine in den Tschechischen Ländern und in der Tschechoslowakei, Praha: Karolinum
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora