STARÁ ŠUMAVA: Stašští se vydávali za šumem, jezdili od města k městu a hráli všude tam, kde se dalo
ŠUMAVSKÉ STACHY JSOU RODIŠTĚ HUDEBNÍKŮ A CIRKUSÁKŮ…..
Obyvatelé se živili především obchodem a sklářstvím a výrobou dřevěného zboží např. stachovskými dřeváky a šindelem. Další důležitou složkou tu byli stavební dělníci, řemeslníci a hlavně zedníci a fasádníci, kteří po sv. Josefu sbalili své “šídla” a v partách odešli do Rakous.
Stacháci byli národ hudebníků odpradávna. Když začala ke konci 18. století sklárna stagnovat a bohatství lesů se vyčerpalo, začal muzikant Emingr zvaný taky “Kadlíkojc slepej,” vodit po roce 1855 pokročilejší učně na “šum” do Bavor. Hudební skladatel Karel Weis sebral písně od Stachova a okolí a dal je do své sbírky “Český jih a Šumava v písni.”
V každé chalupě žil hudebník. Široce známí jsou: Princ, Korál, tři bratři Šimkové a Sova z Německých chalup. Byli to muzikanti, kteří sloužili u vojenských kapel a dovedli hrát na několik nástrojů a samozřejmě komponovali. V okolních vsích jako Zdíkovci, Hodoníně, Jaroškově, Zdíkově, Novém Dvoře a Branišově byli nejznámější: Harváříkové, Polatové, Volfové, Voldřichové, Martanové, Švarcové, Havelkové a další. Dohromady by vydali za několik vojenských kapel.
V létě se Stachovští vydávali za “šumem,” to je, že jezdili od města k městu a hráli, kde se dalo. Od té doby se taky muzikantům říká “šumaři.” Nelze si nevzpomenout na slova polky “Když k nám přijdou šumaři, nic se nám v práci nedaří …”
Jednou z nejvýraznějších osobností šumavských hudebníků byl pan Karel Polata. Byl to muzikant Bohem nadaný, lehce svérázný člověk, se zdravotním handicapem, který utrpěl ve Škodovce v průběhu druhé světové války. Ale hlavně se proslavil jako nenapodobitelná osobnost. Karel Polata byl věhlasný hudebník, kapelník a skladatel. Nejen upravoval skladby neznámých autorů, ale i složil přes 400 vlastních skladeb jako např. písně “Do lesíčka na čekanou” nebo “V pošumavském kraji,” “Stachovské dřeváčky” zazněly také v českých filmech “Král Šumavy” a “Černý vlk”……..
Lepší časy a výdělky nastaly, když cirkusové podniky, které do té doby byly natrvalo umístěny ve městech ve vlastních nebo najatých budovách, jako Schumann, Busch, Mergl, začaly po roce 1890 cestovat po světě a kdy se vypravily i první kapely k cirkusovým podnikům. První známí kapelníci byli: Sova z Benešovy Hory a Staněk ze Strašína. Později Harvařík ze Zdíkovce a Polata ze Zdíkova.
Cirkusáckou partu netvořili jen muzikanti, ale i řemeslníci (tesaři, kováři, sedláři, koláři, krejčí) a dělníci potřební při stavbě, bourání a převozu cirkusových stanů, čeledínové ke koním, krmiči … Mnohé z nich svedla touha po dobrodružství, ale většinu lákaly slušné výdělky, které doma nemohly mít.
Nejvíce překvapení zažili Stacháci na svých cestách s cirkusem s počasím. Vedro, záplavy, vichřice nebo zima. Stravování na cestách bylo různé – jaké suroviny se jim podařilo sehnat. Každý den měl jeden na starosti vaření pro celý vůz. Při nakupování potravin to bylo nejhorší tam, kde kuchař neznal jazyk domorodců a musel se spokojit jen s tím na co ukázal rukou. Dobře se cirkusákům vařilo v Dánsku, kde místní řezníci na jatkách vyhazovali plíce, játra, držky i hlavy do odpadků a nemohli pochopit, že to může někdo jíst.
Na svých cestách zažili hudebníci dost trampot a utrpení. V roce 1933 byl stachovský hudebník Jan Švarc společně s hudebníky a pomocným personálem ze Zdíkovska a Nezdicka u cirkusu Amares, který cestoval po francouzských koloniích v Africe. Cirkus stále střídal stanoviště a stavení a bourání stanů v tom vedru a bídné stravě nesli všichni velmi zle. Večer se zboural stan, přes noc se přejelo na nové stanoviště, ráno se postavil stan a tak stále znova. Byla i štědrá léta, kdy se zase dařilo cirkusům velmi dobře a hudebníci si za sezonu našetřili pěkné tisíce.
Největší bída byla za války. Jen v roce 1940 byl čistý měsíční příjem pro dělníky v cirkuse stanoven na 150 říšských marek, pro hudebníky 220 marek a pro ostatní řemeslníky (tesaře, sedláře, …) 180 marek. Z úsporných důvodů se cirkusy začaly zbavovat koní a ostatních zvířat a program byl jen na artistech. Ty, které zastavily činnost, se postaraly o své zaměstnance, že jim věnovaly nějaké zařízení a několik zvířat. Cirkus Kludský odprodal zvěř do zoologických zahrad.
Zdroj:thunder-bolt.
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora