STARÁ ŠUMAVA: Čerstvě vymezená protektorátní hranice u Šebestova oddělovala oba národy
PROTEKTORÁTNÍ HRANICE U ŠEBESTOVA……
Přes hraniční protektorátní přechod projížděl ten, kdo jel po cestě z Kašperských Hor směrem na Stachy. Budova před Šebestovem a odbočkou na Javorník stojí dodnes.
………15. března 1939 vpochodovala do Čech a na Moravu německá vojska a Javorník se stal nejvyšší horou Protektorátu. Češi si Javorník zamilovali, o čemž svědčí lapidární přísloví: „Když nemáme Sněžku, máme aspoň Javorník.“
Jsme pod Javorníkem v osadě Šebestov. Ihned po podepsání Mnichovské dohody začalo obsazování pohraničí českých zemí nacistickým Německem, které probíhalo po etapách v době od 1. do 10. října 1938. Vyhlášení Sudet a jejich připojení k říši bylo německým obyvatelstvem přijato s jásotem. Čerstvě vymezená hranice oddělovala oba národy. Tak to bylo v očích Šumavanů spravedlivé a správné. Nespravedlnost jako pozůstatek světové války se zdála být napravena. Nikdo z prostých lidí tehdy netušil, jakou cenu za to lidé budou muset zaplatit…
Začátkem října roku 1938, po Mnichově, nastal takový divoký zábor území ryze českých vesnic, zvláště na Zdíkovsku a Stachovsku, která asi na měsíc připadla německé říši. Na Stachovsku byly zabrány říší tyto osady: Něm. Chalupy, Říhov, Kůsov, Krousov, Churáňov, Michalov, Jirkalov. Asi po měsíci rozhraničovací komise vyslechla prosby zdíkovské a stachovské obce a hranice byla posunuta na skutečnou jazykovou hranici, takže Stachy zůstaly s přilehlým územím neztenčeným, mimo lesů, které byly zabrány.
Ostatní území bylo osídleno vyloženě německy mluvícím obyvatelstvem. Stachovská rychta, jedna z těchto oblastí, je z genealogického a historického hlediska velice zajímavým místem. Změna hranic přinesla obyvatelstvu, které se v jejich sousedství ocitlo, celou řadu komplikací. Obchod mezi obcemi, které spolu odedávna sousedily a nyní se ocitly na protilehlých stranách hranice, se změnil v nezákonné pašování.
Protektorátní hranice zachovala stachovskou rychtu s česky mluvícím obyvatelstvem. Největší část Šumavy byla přičleněna k Bavorské východní marce se sídlem v Bayreuthu a ne k Sudetům, jak by si to bylo přálo obyvatelstvo, což ale z dopravně technických důvodů nemohlo být splněno. Sudety se staly samostatnou říšskou župou.
Obyvatelé Vimperska se tak dostali k Bavorsku, k zemi, z které vesměs pocházeli jejich předci. Podobně to bylo i s jižním cípem Šumavy, který byl přičleněn k Hornímu Rakousku. Jazyková hranice nerozdělovala obě skupiny obyvatelstva nijak striktně. Německy a česky hovořící obyvatele Šumavy spojovala příslušnost k Československé republice. Národní identita začala konkurovat zemskému patriotismu, který přesahoval jazykovou hranici. Rodinné a obchodní styky nadále přetrvávaly. Propustnost hranice navíc vědomě udržovala i bavorská strana podporou německojazyčného obyvatelstva Šumavy, která šla ruku v ruce s nacionalistickými nároky na tuto oblast a zdůrazňováním jejího německého charakteru.
Politické požadavky vyvrcholily podepsáním Mnichovské dohody v roce 1938: Jako oblast osídlená německým obyvatelstvem byla Šumava připojena k německé říši. Okresy Kašperské Hory, Železná Ruda a Prachatice patřily až do roku 1945 k Dolnímu Bavorsku.
Zdroj: University of Passau D-94030 Passau
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora