NA DŘEŇ: Tabulka za půl milionu

O tom, jak Vimperk rozděluje peníze na kulturu a co se stane, když se ta tabulka přečte řádek po řádku.

Osm set korun. Tolik dostala kavárna Ve Skále z vimperské městské kasy na uspořádání přednášky Trénink paměti.

Je to suma tak malá, že by si o ní člověk nejspíš ani nestěžoval. Jenže ta osm set korun nepřiletělo samo. Než doputovalo na účet kavárny, prošlo podepisováním, razítkováním, hodnocením, hlasováním, smlouvou, převodem a vyúčtováním. Při poctivém počítání stojí celý ten úřední průvod víc než samotná dotace. Vimperk tedy zaplatil, aby mohl zaplatit méně.

A ve stejné tabulce, kterou rada města schválila v pátek 23. března 2026, nejde zdaleka o jediný takový řádek.

Tři lidi, třikrát proRada města má pět členů. Ve třech usneseních (označených jako RM/281, RM/282 a RM/283), kterými se rozdělilo 450 000 Kč mezi 39 žadatelů o kulturní dotaci — a zamítly čtyři další žádosti — hlasovali tři pro, nikdo proti, nikdo se nezdržel. Tři jednomyslná rozhodnutí v řadě. Žádná připomínka, žádný pozměňovací návrh, žádná zdržená ruka.

Kde byli dva zbývající radní? V zápisu to není. Možná byli omluveni. Tak jako tak celý kulturní rozpočet malého šumavského města prošel hlasováním tří lidí.

Ti tři se opírali o doporučení kulturní komise, která se sešla dva týdny předtím — 9. března. Co přesně na té komisi zaznělo, veřejnost neví. Zápis není zveřejněný. Diskuse o tom, kdo z kulturní obce dostane kolik, proběhla v uzavřené místnosti — a její závěr byl pak odbit jedním hlasováním ve voleném orgánu, jehož jednání mělo být (alespoň v principu) veřejné. Je to obvyklý model malých samospráv. A také model, kde skutečné rozhodnutí padá tam, kde veřejnost nevidí. Tam, kde vidí, se už jen razítkuje.

Když peníze stojí víc než penízeVraťme se na chvíli k Tréninku paměti. Osm set korun pro kavárnu Ve Skále je jedna z osmi dotací do 2 000 Kč, které výzva pro rok 2026 schválila. Čtyři drobné besedy České asociace životního prostředí za tisícovku nebo dvě. Tři přednášky v kavárně Ve Skále. Tisícovka na trička pro seniorský kvízový tým. Tisícovka na pronájem místnosti komunitního centra. Dva tisíce na malování na asfalt a opékání špekáčků.

Součet všech osmi: 10 800 Kč. Ani ne dvě a půl procenta rozpočtu.

Problém není, že jde o malé částky. Problém je, že každá ta malá částka prochází naprosto stejným úředním procesem jako padesátitisícová dotace pro Majáles. Stejná žádost. Stejné hodnocení komisí. Stejné usnesení rady. Stejná smlouva. Stejný převod. Stejné závěrečné vyúčtování s kopiemi účtenek a fotodokumentací. Stejná archivace.

Když si to poctivě rozpočítáme — přijetí žádosti, hodnocení komisí, podklad pro radu, smlouva, účetní zpracování, přijetí a kontrola vyúčtování, archivace — dostaneme se u jedné dotace zhruba na dvě až tři hodiny úřední práce. Při plných mzdových nákladech úřednice v menším městě (hrubá mzda, odvody, režie) to dělá kolem tisíce až patnácti set korun. U dotace osm set korun je tedy administrativa dražší než samotná dotace. U tisícikorunových dotací je administrativa přibližně stejně drahá.

A to jsme spočítali jen stranu města. Na straně žadatele přibývají další hodiny dobrovolnické práce — vyplňování formulářů, shánění dokladů, návštěvy úřadu, psaní vyúčtování, skenování účtenek. Pět, sedm hodin lidí, kteří by ten čas mohli věnovat přímo té přednášce. Nebo čemukoli jinému.

Co z toho vyplývá? Že úředník a dobrovolník společně odpracovávají hodiny, aby mezi nimi mohla proběhnout cesta tisícikoruny, která by se pravděpodobně přednesla i bez ní. Na konci té cesty se přednese Trénink paměti. A všichni máme dobrý pocit, že někdo něco dostal.

Nejvyšší kontrolní úřad na tento typ mikrodotace upozorňuje roky. Ve Vimperku se řeší tak, že se prostě dál přidělují. Jako vloni, jako předloni.

A když tisícovka není kulturaTady se ale dostáváme k druhému, zajímavějšímu patru problému. Dívám se na tu tabulku znovu a začínám si všímat věcí, které se opakovaným čtením vynořují, ale při prvním pohledu splynou s kulisami.

Spolek MISSION dostal 50 000 Kč na Majáles. Dobře. Ale zároveň dostal dalších 10 000 Kč na pronájem skladu. Pronájem skladu je kultura?

Dechový orchestr ZUŠ Vimperk dostal 7 000 Kč na vánoční koncerty. Dobře. A k tomu 20 000 Kč na trička a mikinypro členy orchestru. Trička jsou kultura?

ZUŠ Vimperk dostala 20 000 Kč na kostýmy pro žáky tanečního oboru. Kostýmy pro školu, která je příspěvkovou organizací s vlastním rozpočtem na vybavení výuky. A to o rozpočtu na pomůcky a kostýmy odborníci ze ZUŠek mluví jako o standardní kapitole.

SENIOR KLUB Vimperk dostal 1 000 Kč na trička, ve kterých bude reprezentovat město na kvízové soutěži.Kvízová soutěž kulturou není — je to volnočasová hra se sportovní logikou. Představme si tu scénu: sedí komise, která má rozhodnout, co z vimperské kulturní peněženky podpořit. A přidělí jednu tisícovku na oblečení lidí, kteří pojedou někam hrát kvíz. V kapitole „kulturní projekty”.

Pokud si uděláme rychlý audit podle střízlivého klíče „patří to vůbec mezi kulturní akce?”, dostaneme tento seznam:

• Pronájem skladu (MISSION) — 10 000 Kč
• Pronájem prostor komunitního centra (SENIOR KLUB) — 1 000 Kč
• Trička a mikiny pro orchestr (DO ZUŠ) — 20 000 Kč
• Trička na kvíz (SENIOR KLUB) — 1 000 Kč
• Kostýmy pro žáky (ZUŠ) — 20 000 Kč

Dohromady 52 000 Kč. To je 11,6 procenta celého kulturního rozpočtu. Ani jeden z těch řádků nefinancuje kulturní akci — financuje oděvy, nájmy a vybavení. V dobře vedeném programu by to byla samostatná rozpočtová linie s vlastními pravidly, klidně nazvaná „provoz a materiální podpora spolků”, a o její smysluplnosti by se dalo samostatně mluvit. Tady to je zamíchané mezi koncerty a výstavy pod názvem „Podpora kultury”.

A když ples není kulturaJeště zajímavější je třetí kategorie — akce, které se tváří kulturně, ale ve skutečnosti jsou uzavřenou společenskou událostí pro konkrétní skupinu.

Nejvýmluvnější jsou maturitní plesy. Rada rodičů při Všeobecném a sportovním gymnáziu dostala od města dvakrát po sedmi tisících — na maturitní ples tříd 3. A a 7. G a samostatně na ples 4. B. Ve stejné výzvě schválila rada 7 000 Kč také Dechovému orchestru ZUŠ na jeho vlastní ples.

Maturitní ples je věc dojemná, krásná a pro účastníky zapamatovatelná. Z pohledu kulturní politiky je to ale akce, která:

• je určená konkrétní třídě, jejím rodinám, kamarádům a pozvaným hostům,
• má vstupné (obvykle nikoli volně nabízené veřejnosti, nýbrž rozprodané uvnitř maturitní komunity),
• má vlastní příjmy — vstupné, bar, tombola, sponzoring firem,
• má často přebytek, ze kterého maturanti financují dárek třídě, stužky nebo školní výlet,
• jejíž kulturní program tvoří kapela nebo DJ, jídlo a tanec.

Jinými slovy: rodiče si organizují soukromou společenskou akci pro vlastní děti. Město jim na to pošle sedm tisíc. A ten stejný model se opakuje u plesu Dechového orchestru ZUŠ — kde se scházejí členové orchestru, jejich rodiny a pár přátel, vybírá se vstupné, a výnos jde orchestru samotnému.

Vimperk vydal na čtyři plesy dohromady 28 000 Kč. A teď si to dejme do proporce: všechny čtyři drobné besedy České asociace životního prostředí — pořádané jednou drobnou neziskovkou pro veřejnost, zdarma, bez vstupného, o literatuře a přírodě Šumavy — dostaly dohromady 9 200 Kč. Čtyři plesy tedy dostaly třikrát víc než čtyři přednášky pro celé město.

A podobný paradox běží i o patro výš. Oslavy 90. výročí založení VSG Vimperk dostaly 30 000 Kč. VSG je ale krajská příspěvková organizace, ne vimperský spolek. Oslavy výročí školy jsou primárně záležitostí školní komunity — současných a bývalých studentů, učitelů, rodičů. A financování jubilea školy je úkolem školy a jejího zřizovatele, jímž je kraj, ne města.

30 000 Kč je přitom v téhle výzvě šestá největší dotace ze všech. Soukromá oslava soukromé (resp. krajské) instituce dostala víc, než dostaly úplně všechny drobné besedy a recitály ve městě za celý rok 2026 dohromady.

Tři festivaly a třicet drobtůTéměř třetinu celé výzvy — 32,4 procenta — spolkly tři největší dotace. Padesát tisíc pro Majáles, osmačtyřicet pro Fire jam a oslavu 20 let spolku Artego, osmačtyřicet pro Vimperský máj. Všechno jsou to velké, veřejně přístupné a z kulturního hlediska legitimní akce — nemá smysl tvrdit opak. Otázka je jiná.

U všech tří akcí prodejte vstupné (nebo se prodá pití, jídlo nebo oboje), dorazí tam sponzoři, vytisknou se letáky placené z reklamy. Jsou to akce, které mají vlastní příjmy. Kdyby dotační program fungoval podle standardu, jaký je u většiny krajských a ministerských dotačních titulů, museli by žadatelé doložit rozpočet akce včetně očekávaných vlastních tržeb. A město by pak dorovnávalo schodek, ne naslepo přispívalo na globální náklad.

Vimperk tuto informaci nezveřejňuje. Dozvíme se jen částku dotace. Ne to, jaký podíl nákladů pokrývá. Ne to, jestli akce nakonec skončila ziskem nebo ztrátou. Ne to, kolik vydělala na vstupném. Mohlo by to být úplně legitimní. Mohla by to být i (nechtěná) subvence ziskové podnikatelské aktivity. Bez čísel se nedá rozhodnout, které z toho.

A u jednoho řádku je ta otázka opravdu viditelná. František Břečka, Svornosti 87 — soukromý člověk, ne spolek — dostal 18 000 Kč na „pouťové zábavy”. Je to osmá největší dotace ve výzvě. Pouťová zábava je živá kapela na náměstí o pouti, obvykle s prodejem piva, občerstvení a lístků. Komerční akce. Individuální žadatel. A 18 000 Kč z kulturního rozpočtu, protože… proč vlastně?

Z tabulky to nepoznáme. A pokud to ví kulturní komise, neřekla to.

Dvakrát ne, sedmkrát anoZ jedné tabulky vyskočí jeden obzvlášť zvláštní řádek. Tereza Deverová, provozovatelka kavárny Ve Skále pod firmou „Uklidíme to za vás”, uspěla s třemi žádostmi — dotacemi 800, 1 200 a 1 800 Kč na tři přednášky: Trénink paměti, Černobyl aktuálně a Krimi beseda. A ve stejné výzvě byla zamítnuta s trojicí jiných přednášek téže povahy — Houby, Hnízdní parazitismus u ptáků a Magické studánky — s odůvodněním „z důvodů nízkých nákladů na pořádání akce”.

Jak je to možné? Osmi set korun na Trénink paměti komisi nepřišlo málo. Ale pořádání přednášky o houbách jí ano. Stejný žadatel, stejná kavárna, stejný formát, stejně drobná akce. Jednou prošlo, jednou ne. Žadatelka, která rozumí jen formulářům, ne záměru komise, z toho nepoučí. Proč se má příště chovat jinak?

A nejde o jediné zamítnutí bez vysvětlení. Celkem tři ze čtyř odmítnutých žádostí dostaly od rady standardní fráci „nesplnění pravidel dotačního programu”. Která pravidla? V čem konkrétně? Šlo o formu, obsah, termín, doklad? To už se nedozvíme.

Jedno z těch zamítnutí stojí za zvláštní zastavení. Ing. Jiří Králík — jméno, které v novinovém světě ničím nezvoní — žádal podporu na akci s názvem Kulturní dědictví UNESCO ve Vimperku. Neuspěl. Vimperk přitom má na seznamu UNESCO položku, která by si zasloužila aktivní péči: tradice českého knihtisku. Město, kde se tiskly knihy po staletí, odmítlo žádost o uspořádání akce, která by tuto tradici přiblížila. S neurčitým odůvodněním, že nějaká pravidla nebyla splněna.

Možná skutečně nebyla. Ale bez specifikace zůstává to zamítnutí symbolicky nepříjemné, protože vedle něj prochází dotace na trička do kvízového týmu.

Pětina rozpočtu teče přes jednu kontaktní osobuV kulturním rozpočtu Vimperka najdeme ještě jednu pozoruhodnou koncentraci. Sedm dotací pro ZUŠ Vimperk, dvě dotace pro Dechový orchestr ZUŠ Vimperk, jeden ples — všechny tři subjekty podepsal v žádostech stejný člověk: Pavel Vališ. Dohromady 89 000 Kč — tedy téměř pětina celé výzvy — protéká přes jednoho člověka, který tři různé (formálně samostatné) subjekty zastupuje.

Nemá to v sobě nic nezákonného. ZUŠ je velká a živá instituce, má hudební i taneční obor, dechový orchestr je jejím útvarem, pořádají různé akce. Pro účely veřejné kontroly je to ale jedna kontaktní osoba s pětinou kulturního rozpočtu. Stojí za povšimnutí — zvlášť když si k tomu připočítáme dalších 44 000 Kč směrem k VSG a Radě rodičů při VSG (oslavy + plesy) a 26 000 Kč Muzejnímu spolku Vimperského panství na Galerii Winterberg.

Zhruba třetina městského kulturního rozpočtu tak teče do pěti vzájemně propojených subjektů — ZUŠ, DO ZUŠ, VSG, Rada rodičů VSG, Galerie Winterberg. Všechno jsou to úctyhodné instituce. A všechny zároveň dostávají peníze i odjinud — ZUŠ a VSG od svých zřizovatelů (město a kraj), Galerie Winterberg má vlastní komerční provoz.

Otázka, kterou si město neklade, zní: má městský kulturní program primárně plnit rozpočty těm, kdo už je mají, nebo otevírat dveře těm, kdo je nemají?

A co v té tabulce neníKdyž tabulku přečtete třikrát, čtyřikrát, začnou vás upoutávat nejen řádky, které tam jsou, ale i ty, které tam nejsou.

Ve Vimperku se během té výzvy nepořádala ani jedna dotovaná divadelní akce. Žádné amatérské divadlo, žádný hostující soubor. Žádný filmový klub, žádné promítání. Literatury je v rozpočtu minimum — jediná akce literárního charakteru je LiSTOVÁNí za 8 500 Kč. Žádná podpora výtvarné tvorby mladých umělců. Žádná podpora menšinové kultury — romské, vietnamské, ukrajinské; všechny tyto komunity přitom ve Vimperku žijí. Žádná alternativní hudba mimo ZUŠ; jediná dotovaná ne-ZUŠová hudební akce je koncert David Holc & D´Absolvák za pět tisíc.

Ta tabulka odpovídá kulturnímu životu Vimperka, jaký byl někdy v devadesátých letech. Spolky, škola, gymnázium, folklor, festival na náměstí, tanec dětí, koncert seniorů. Odpovídá tomu, co v roce 2026 tvoří živá vimperská kultura?

Co z toho plyneNa tabulku se dá dívat jako na úplně normální pracovní dokument malého města. 450 000 Kč, 39 žadatelů, většinu rozdělíme mezi spolky, které dlouhodobě pracují, zbytek mezi drobné aktivity. Usnesení přijato jednomyslně. Razítko. Další bod.

Na tabulku se dá dívat i jinak. A pak z ní vystupují postupně tři věci.

První: část peněz se spaluje na administraci vlastních dotací. U nejmenších dotací je úřední náklad srovnatelný nebo vyšší než samotný transfer. Stačilo by přitom v programu zavést zjednodušené pravidlo pro mikrodotace — bez plné smlouvy, jen s čestným prohlášením a fotkou — a spolky by měly stejně peněz, ale město by ušetřilo pracovní týdny úřednice.

Druhá: v programu pojmenovaném „Podpora kultury” se nacházejí položky, které kulturou nejsou. Trička, mikiny, pronájmy skladů, oděvy pro kvízový tým. Sklady a trička mohou být pro spolek důležité a smysluplné — ale mají jít jinou rozpočtovou cestou, s jinými pravidly a transparentně rozpoznatelně.

Třetí a pro širokou debatu nejdůležitější: v kulturní dotaci prochází věci, které jsou uzavřenou společenskou akcí. Maturitní plesy, ples orchestru, výročí krajské školy. Pro jejich účastníky jsou krásné a důležité. Ale nejsou to kulturní akce pro veřejnost. Jsou to soukromé oslavy, ke kterým ostatní obyvatelé města nemají přístup — a přesto na ně ze svých daní přispívají.

Pokud sečteme tři kategorie — položky, které nejsou kultura + akce s omezeným přístupem + 18 tisíc za pouťovou zábavu pro jednoho člověka — dostaneme se zhruba na 120 000 Kč, tedy na jednu čtvrtinu rozpočtu, u níž je oprávněné se ptát, proč vůbec patří do programu Podpora kultury.

Co přes tu tabulku dobře fungovaloSpravedlnost tabulku nestaví jen do jednoho světla. Několik věcí ve vimperském programu funguje přesně tak, jak by mělo.

Čtyři drobné besedy České asociace životního prostředí — Toulky starým Vimperkem, vzpomínka na Klostermanna, literární večer, adventní recitál — dohromady necelých deset tisíc korun. Veřejně přístupné, volně dostupné, bez vstupného, s čistě kulturním a vzdělávacím obsahem. Pro takového žadatele je dotační program nenahraditelný — a funguje přesně tak, jak má.

Stifterův pošumavský železniční spolek dostal dvakrát po čtyřech tisících na provoz spolkové knihovny a depozitáře. Přesně ten druh „zapomenutého” kulturního nositele, který by bez drobné pomoci skomíral. Tady program dýchá.

Galerie Winterberg s dvaceti tisíci na provoz — kamenná galerie v provinčním městě bez dotace neexistuje. Podpora je obhajitelná a užitečná.

A Majáles s Vimperským májem pořádané uvolněnými, angažovanými spolky jsou páteří kulturního kalendáře. Těžko si představit Vimperk bez nich.

Problém tedy není v tom, že by byl program špatný celý. Problém je v tom, že polovina jeho energie se věnuje činnostem, které by se měly buď odstřihnout (plesy, trička do kvízu), nebo přesunout do jiné rozpočtové linie (pronájmy, kostýmy), nebo podrobit přísnější kontrole (ziskové festivaly bez zveřejněného rozpočtu).

Co by se dalo udělat jinakNabízí se několik postupů, které by tabulku pro příští rok posunuly o úroveň výš:
Vyjasnit, co je a co není způsobilé. Napsat na papír, co program „Podpora kultury” ve Vimperku podporuje a co ne. Veřejně dostupné akce s uměleckým, vzdělávacím nebo dědictvovým obsahem ano. Uzavřené společenské akce, merchandising a nájmy ne. Nebo — pokud je město chce podporovat — v samostatné rozpočtové linii s jiným názvem a pravidly.

Zavést strop pro veřejné instituce. Například, že z programu může směřovat maximálně pětina do příspěvkových organizací (ZUŠ, VSG, galerie) a jejich spřízněných subjektů. Zbytek ať otevře dveře těm, kdo jinou cestu k penězům nemají.

Zjednodušit pravidla pro mikrodotace. U částek do pěti tisíc nepotřebujeme plnou smlouvu a formální vyúčtování. Čestné prohlášení, faktura, fotka. Míň papíru, stejný efekt.

Zveřejňovat rozpočty akcí, které získaly dotaci. Ať je vidět, jak velký podíl nákladů dotace kryje a jaké má akce vlastní příjmy. To u velkých festivalů zásadně mění debatu.

V zamítnutí specifikovat, který konkrétní bod pravidel nebyl splněn. Místo neosobní fráze. Pan Králík se svým UNESCO projektem si aspoň to zaslouží.

Zveřejnit zápisy kulturní komise. Včetně hlasování jednotlivých členů. Aby lidé, kteří tabulku fakticky sestavují, nebyli pro veřejnost neviditelní.

Jmenovitě uvádět hlasování rady. Aby bylo vidět, kdo byl přítomen — a kdo chyběl.

450 000 Kč není mnoho peněz. Vimperk má kolem sedmi a půl tisíce obyvatel, takže na jednoho obyvatele připadá zhruba 60 korun ročně na podporu kultury ve městě. Tato částka — malá, ale ne zanedbatelná — si zaslouží, aby se s ní zacházelo uvědoměle. Ne tak, že tabulka dorazí na jednání rady, tři ruce se zvednou a do pátku jsou peníze zpátky v oběhu jako minulý rok a předminulý a před deseti lety.

Kultura ve Vimperku neumírá. Ale jestli má pětitisícové město vyrůst v tom, čím by mohlo být — místem s vlastním hlasem, ne skanzenem pro turisty — potřebuje i jiné peníze, než ty své vlastní. Potřebuje si zodpovědět pár jednoduchých otázek. Co je to kultura? Kdo z ní má mít užitek? A kde je rozdíl mezi podporou kultury a subvencí čehokoli, co některá skupina obyvatel potřebuje?

Na první dvě otázky si Vimperk zatím neodpověděl. Na třetí taky ne. A dokud si je odpovídat nezačne, bude rozdělovat stejných 450 000 Kč stejným spolkům na stejné akce — jen s vyšší inflací a s rostoucím podílem položek, které kulturu už jen připomínají.

• Článek vychází z oficiálních usnesení Rady města Vimperk RM/281/11/2026, RM/282/11/2026 a RM/283/11/2026 ze dne 23. března 2026, zveřejněných na portálu Za krásnější Vimperk. Autor neměl k dispozici podkladové materiály kulturní komise ani jednotlivé žádosti a rozpočty akcí; v případě nesouladu jsou uvedené závěry otevřené vysvětlení ze strany města. Odhady administrativních nákladů vycházejí z veřejně dostupných údajů o průměrných mzdových nákladech úředníků v samosprávě v ČR pro roky 2025–2026.

(bv)

Informovali jsme:

NAŠE MĚSTO VIMPERK – DOKUMENT: Dotace na podporu kultury