MARTIN LAVAY: O svobodné, nezávislé a objektivní televizi
Také nejste spokojeni se současným stavem věcí a toužíte po změnách a nápravě v médiích? Po změnách k lepšímu?
Přeji si, abych se mohl dívat na svobodné, nezávislé, objektivní a vyvážené televizní zpravodajství. Abych se díky němu dozvěděl, co se u nás i ve světě děje nejdůležitějšího, důležitého i zajímavého a aby mi tyto informace předávali důvěryhodní lidé, kteří nejsou ovlivňováni žádnými tlaky (hlavně politickými) a kteří mi sdělují jen a pouze pravdu.
Chci toho tolik?
Chci.
To, co chci a co jsem vyjmenoval a co vypadá na první pohled jako nezpochybnitelné právo každého diváka, například veřejnoprávní České televize, je ve skutečnosti neuskutečnitelný sen. Sice krásný, pozitivní a optimistický, ale jen a pouze sen.
Nezávislé, objektivní a vyvážené televizní zpravodajství totiž nikdy neexistovalo, neexistuje a nikdy ani existovat nemůže.
Proč? Zde jsou zásadní důvody:
- Ve zpravodajství vždy existuje dilema, která událost je aktuálně nejdůležitější a měla by být uváděna na prvním místě a s největším důrazem. Podobné je to se zprávou číslo dvě, zprávou číslo tři… Dokáže některý neomylný a vševědoucí šéfredaktor vždy přesně stanovit žebříček pořadí důležitosti jednotlivých zpráv? Ne. Stanovení důležitosti zpráv je vždy a pouze subjektivním posouzením dění od daného člověka.
- Které zprávě by měl být dán ve zpravodajství větší prostor a které naopak menší? Která zpráva by měla být předložena divákům s podrobnostmi a která jen stručně? A pozor… která zpráva by se ve zpravodajství neměla objevit vůbec – která je nedůležitá a případně i „nebezpečná“? I to je opět jen subjektivní rozhodnutí vedení zpravodajství. Opět rozhoduje vedení a konkrétní člověk.
- Informace o dění u nás i ve světě předávají televizním divákům placení moderátoři. I oni (po schválení vedením) rozhodují o tom, co o reportáži, kterou uvádějí, v několika větách řeknou. Prostřednictvím svých slov dokáží i oni vyjádřit svůj postoj k dané události. Mohou chválit i odsuzovat. Zároveň se při uvádění reportáží i určitým způsobem tváří – hovoří řečí svého těla: šibalsky se usmívají, mračí… S diváky tak manipulují a cíleně je upozorňují, jak by se měli na sledování dané reportáže připravit a jak by ji měli vnímat.
- Každá reportáž je pak přehlídkou stovek, tisíců dalších možností, jak mohou konkrétní pracovníci zpravodajské redakce, redaktoři a reportéři, působit na diváky: jaký záběr divákům v reportáži předloží jako první, co uvedou jako důležité a co jako méně důležité, jaký názor vyzdvihnou v krátkém sestříhaném rozhovoru, kterého zpovídaného v reportáži upřednostní a kterého naopak vystřihnou…
Suma sumárum: divákům je při sledování zpravodajské relace předložen vždy jen mix subjektivních názorů konkrétních lidí.
Apropo, lidé. Pracují ve zpravodajství vždy jen a pouze lidé morálně bezúhonní, politicky neutrální, „čistí“ a neúplatní? Ti správní a nejlepší? Nebo jsou redakce zpravodajství i plné zapálených straníků, pochybných aktivistů, členů rodinných klanů, podobně smýšlejících přátel, kamarádů a kamarádů kamarádů, prospěchářů, kteří si ze své televize udělali dojnou krávu, dlouhá léta v ní hýčkají svá dobře placená místa a zabarikádovali se před lidmi s odlišnými názory?
Kontrola? Ale jděte…
Hmm, možná si řeknete, že na všechny patologické jevy by měli dohlížet a vymetat je sofistikovaně zvolené kontrolní orgány (v případě veřejnoprávní České televize například Rada České televize (a v budoucnu možná i NKÚ)). Na pořádek ve zpravodajství by tedy měli dohlížet ti ještě více čestní, pravdumilující, bezúhonní. Ale… opět jsou to vždy zase jen konkrétní angažovaní lidé, se svojí minulostí (občas nečitelnou a pro mnohé problematickou), aktuálními názory, myšlenkami, idejemi… Lidé, kteří také bohužel nemají patent na pravdu a spravedlnost.
Když to shrneme, znovu proto platí, že:
NEZÁVISLÉ, OBJEKTIVNÍ A VYVÁŽENÉ TELEVIZNÍ ZPRAVODAJSTVÍ NIKDY NEEXISTOVALO, NEEXISTUJE A NIKDY ANI EXISTOVAT NEMŮŽE (a to ani pod kontrolou zdánlivě nezávislých a objektivních kontrolních orgánů).
Žádná televize (ani například veřejnoprávní Česká televize) tedy ve skutečnosti nikdy nehlásala, nehlásá ani v budoucnu nemůže hlásat absolutní pravdu. Vždy může předkládat divákům jen směsici subjektivních názorů konkrétních lidí.
Optimistický závěr
Ale… i to je dobře. Žijeme ve 21. století, kdy existuje nespočet možností, jak se dají informace o dění kolem nás získat nejenom z jednoho povinného, ale naštěstí i z více dalších zpravodajsky zaujatých zdrojů. A my je můžeme svobodně porovnávat. Můžeme tak sice nazírat na svět jen pohledy závislých a zaujatých komentátorů, ale díky jejich mnoha subjektivním pohledům si nakonec můžeme vytvořit svůj vlastní subjektivní názor – můžeme si z jednotlivých střípků poskládat obraz, který pak vnímáme jako skutečnost.
Je to jediný možný způsob, jak získat povědomí o dění kolem nás, které se může blížit pravdě.
Martin LAVAY, novinář a spisovatel, vimperský rodák
Jiné komentáře autora:
MARTIN LAVAY: Lidé poslušně platí za práci. Za svoji vlastní práci. A čím více pracují, tím více platí… Uff!
MARTIN LAVAY: Sport a politická špína
MARTIN LAVAY: Žijeme v Matrixu?
MARTIN LAVAY: Lidé o sobě tvrdí, že jsou nejmoudřejšími živými organismy na planetě Zemi. Často se ale paradoxně chováme jako hlupáci