NAŠE MĚSTO VIMPERK: Jak to vidí zastupitel Pavel Dvořák – Záměr výstavby etážového parkoviště na Sojčáku stopla koalice Jaroslavy Martanové
Šel jsem se projít na Sojčák, sídliště, kde jsem šestatřicet let bydlel. A zastavil mne kamarád a dali jsme se do řeči. Věty, co jsem uslyšel asi všichni znáte. „Největší problém je parkování, jsme tady naštvaní, a moc. Žádný systém, máš štěstí, když navečer chytneš flek. Tak se stojí i tam, kde se nemá. A těch pár míst, co se tam našlo v posledních létech, nic neřeší“
Naší koalicí, řídící město v létech 2017–18, byla v rámci projektu „Chytré sídliště“ vypracována studie parkoviště etážového typu. Udělat jednopodlažní parking pilířového typu pro 80-90 míst i s možností rozšíření je stavebně rychlé. Pro výstavbu ve svahu u Detvy jde o hodně zajímavé místo.
Rozpočet 25–30 milionů korun by byl kryt možnými dotacemi, privátním a firemní sektorem a dalším „hledáním peněz“ (oblíbená věta současného vedení radnice).
Myšlenka parkingu byla, kromě rozšíření parkovacích stání, i v tom, že tam bude všehochuť nabídky (placená místa, trvalá rezervace, monitoring, kamerové sledování, schodiště, oboustranný příjezd atd.) pro obyvatele sídliště. Řada lidí ze Sojčáku se nás ptala na možnost finanční rezervace, placeného místa, předplatného atd.
Na podzim 2018 volby ve městě vyhrála koalice vedená Jaroslavou Martanovou (Kuncl, T. Samek, Hanžl a Sýs), která v našem záměru dál nepokračovala.
Zvolila si cestu megalomanských plánů na rekonstrukci Steinbrenerových tiskáren (skromný odhad za 250 mil. Kč) a stavbu nové velké mateřské školy pro 108 dětí (stavba kolem 120–150 mil. Kč). A to vše bez dopadových investičních analýz, demografie, zdůvodnění priorit atd.
Řada zastupitelů, nejen já, to považuje za špatnou volbu. Dnes běží za 30 mil. Kč projekční práce. A platí se smlouvy na projekty, miliony na mezinárodní soutěže, monitoring atd.
Současná koalice dostala volbami 2018 „moc si s městem dělat co chce“. Mají v zastupitelstvu dost „svých“ židlí, koaliční smlouva jasně zavazuje jak hlasovat.
„Město přece nemá povinnost…“ zaznělo několikrát vyjádření vedení radnice na audiozáznam ze zasedání zastupitelstva za poslední čtyři roky.
Trvá to již nekonečných osm let …
Škoda.
Pavel DVOŘÁK (Jihočeši 2012), zastupitel a bývalý starosta města
Foto: autor textu
Informovali jsme:
JIŽNÍ ČECHY: Město Písek zahájí stavbu etážového parkoviště na sídlišti Jih
Pan zastupitel Dvořák má určitě pravdu ale jenom poloviční. Blíží se volby tak se řěší co on také zanedbal. Už se živí politikou dlouho v našem městě. Stačí se pořádně podívat na dopravní značku při vjezdu na sídliště. Dnes nefunguje zastupitelstvo, městská policie ani státní policie. Jenom se dobře dívat !!!! Zase jenom kecy před volbami.
Pan Dvořák se dotýká tématu, které na Sojčáku rezonuje u každého, kdo tam žije. Večerní hledání místa k zaparkování je pro obyvatele sídliště každodenní realita a frustrace, kterou popisuje, je naprosto oprávněná. V tom mu lze jen přitakat.
Záslužné je i to, že za jeho vedení města vznikla studie a projektová dokumentace parkovacího domu. Myšlenka centrálního parkingu s doplňkovými službami – rezervacemi, kamerovým dohledem, schodištěm ke spodnímu chodníku – dávala smysl a odpovídala na poptávku obyvatel, kteří se ptali na možnost placeného či rezervovaného stání. Odkaz na etážové parkoviště v Písku ukazuje, že jinde se podobné projekty realizují.
Jsou tu ale otázky, které článek nezodpovídá.
Za prvé, čísla. Pan Dvořák píše o jednopodlažním parkingu pro 80–90 míst za 25–30 milionů. Město má přitom stavební povolení na dvoupodlažní parkovací dům za zhruba 40 milionů v cenách roku 2018 – dnes by cena byla pravděpodobně ještě vyšší. A protože stavba by nahradila stávající parkoviště s 55 místy, reálný přínos by byl asi 69 nových stání, nikoliv 80–90. Je možné, že pan Dvořák měl na mysli jinou, úspornější variantu, ale ta v městské dokumentaci zřejmě neexistuje. Bylo by fér to upřesnit.
Za druhé, financování. Zmínka o krytí z „privátního a firemního sektoru” a „možných dotací” zní lákavě, ale bez konkrétních dohod, předjednaných partnerství nebo identifikovaných dotačních titulů jde spíše o záměr než o plán. Město samo uvádí, že dotační titul na tento typ investice nebyl znám. Pokud existovaly nějaké předběžné dohody s firmami, stálo by za to je doložit.
Za třetí, a to je nejcitlivější bod – pan Dvořák vedl město v letech 2014–2018. Za čtyři roky se projekt dostal do fáze studie a stavebního povolení, ale stavba nezačala. To samo o sobě není nutně selhání – příprava takové investice trvá. Ale pokud projekt nebyl dotažen ani za vlastního vedení, je těžké celou odpovědnost přenášet na nástupce. Článek by působil silněji, kdyby pan Dvořák otevřeně řekl, co se za jeho éry nestihnout a proč.
Kritika investičních priorit současného vedení – Steinbrenerovy tiskárny, nová mateřská škola – je legitimním politickým názorem. Každé město musí volit, co je naléhavější, a o tom by měla probíhat otevřená debata podložená daty. Právě ta ale v článku chybí. Tvrzení, že jde o „megalomanské plány”, by potřebovalo oporu v demografické analýze, ekonomickém srovnání nebo alespoň alternativním návrhu priorit.
Celkově pan Dvořák správně pojmenovává problém a připomíná, že existovalo ambicióznější řešení. Článek by ale získal na síle, kdyby byl přesnější v číslech, konkrétnější ve financování a sebekritičtější v hodnocení vlastního období. Bez toho působí spíše jako předvolební výtka než jako konstruktivní příspěvek k řešení.