STARÁ ŠUMAVA A POŠUMAVÍ: O medvědím česneku
Každý rok, jak se probouzí flóra, lze mezi stále řídce olistěnými stromy nalézt rostlinu připomínající konvalinku. Každý, kdo si její listy protře mezi prsty, okamžitě pozná charakteristickou vůni medvědího česneku, staré evropské léčivé a jedlé rostliny. Traduje se, že nám ho matka příroda věnuje jako dárek po náročné zimě. Máme z něj načerpat energii do dalších měsíců. Medvědí česnek roste pouze na jaře, takže ho nepropásněte, byla by to velká škoda.
Ještě na začátku 21. století o medvědím česneku vědělo jen pár stovek nadšenců. S příchodem farmářských trhů a s obrovským nárůstem popularity vaření se ale z této bylinky stala jarní ikona, bez níž se v kuchyni už nikdo neobejde.
Česnek medvědí se používá již od středověku. Pozůstatky medvědího česneku se často nacházely v osadách v podhůří Alp. Velšští Keltové ho jedli před bitvou, protože se říkalo, že při konzumaci ve správný čas dodává odvahu a teplo. Listy medvědího česneku jsou navíc velmi výživné a povzbuzující. Tehdy mu věhlasní bylináři a lékaři připisovali až magické účinky.
Existují dvě význačná díla, v nichž se o něm píše. Jedna kniha, prokazatelně dochovaná pouze v jednom jediném exempláři uloženém v Praze, má název Díla lékařská od Johanna Ettmullera a druhé, sedmnáctidílné veledílo se jmenuje Léčivé rostliny staré Rusi a léčebné metody ruského lidu, bylo sepsáno velkoknížetem Jevgeniem Sacyporovem v Petrohradu. Vydal jej vlastním nákladem, a to v listopadu roku 1917. Ve svém stavovském dekretu „Capitulare de villis vel curtis imperii“, pravděpodobně napsaném v roce 812 n. l., nařídil císař Karel Veliký, aby se v každé zahradě na císařských panstvích pěstoval mimo jiné i medvědí česnek. Tímto dekretem stanovil císař Karel Veliký standard pro důležité léčivé a užitkové rostliny.
Soukromé zahrady se také řídily císařovými doporučeními, což vedlo k jejich širokému pěstování. V důsledku toho se v té době medvědí česnek běžně vyskytoval i v zahradách.Později medvědí česnek do značné míry upadl v zapomnění. Protože byl považován za látku podporující plodnost a smyslně stimulující, nebyl ve středověkých klášterech dobře přijat. Jeho vůně byla v té době také považována za nečistou. Jeho detoxikační účinky jsou popsány také v díle Pedania Dioscoridesa De materia medica, kde jsou uvedeny jako jedna z cibulovitých rostlin.
Známější a určitě důvěryhodnější je kniha známé bylinářky Marie Trebenové Léčivé rostliny z Boží zahrady. Autorka uvádí medvědí česnek mimo jiné i jako účinný prostředek proti nespavosti. V Mattioliho herbáři z 16. století je medvědí česnek sice popsán, avšak bez informací o léčivých účincích. Píše se zde o zapáchajícím mléce dobytka, který na pastvě spásá česnek medvědí a také jako o prostředku zahánějící zlé počasí, nebo jako o symbolu do kapsy pověrčivým havířům.
Pastor Künzle (1857-1945), bylinkář, uctíval medvědí česnek jako „jeden z nejsilnějších a nejúčinnějších léků v Boží lékárně“. Říká: „Ti, kteří jsou neustále nemocní, skrofulózní a chudokrevní, kteří vypadají, jako by už leželi v hrobě a byli znovu vyškrábáni slepicemi, ctí medvědí česnek jako zlato, neboť po jeho snědení rozkvete jako růžová mřížoví nebo se otevřou jako šišky na slunci a stanou se opět zcela zdravými a svěžími – po delším užívání tohoto úžasného daru od Boha .“
V dnešní době se medvědí česnek používá při zažívacích potížích, arterioskleróze, vysokém krevním tlaku, k posílení imunitního systému, ke zlepšení krevního oběhu, ke snížení hladiny cukru a cholesterolu v krvi, při kožních vyrážkách a k uvolnění hlenu při bronchitidě. Díky obsahu síry medvědí česnek také pomáhá při detoxikaci a čištění těla. S medvědím česnekem nemusíte nutně vymýšlet nějaké složitosti. Skvěle ho upotřebíte prakticky všude, kam si běžně sypete jiné čerstvé bylinky jako třeba pažitku nebo petrželku. Krajíc chleba s čerstvým sýrem a medvědím česnekem je chuťově výborná jarní snídaně či svačina. Nať bylinky si můžete nasekat také do polévky, kefíru, přidat do pomazánky, smoothie nebo třeba jarního salátku.
Medvědí česnek se bohužel v posledních letech stal velmi populárním a kdysi krásná pole medvědího česneku byla neopatrnými lidmi zcela pošlapána. Zřejmě cokoli, co nic nestojí a je tak zdravé, si nezaslouží žádnou pozornost. Obávám se, že pokud v tomto duchu budou lidé pokračovat, bude medvědí česnek nakonec muset být chráněn. Na tinkturu, olej nebo ocet potřebujete jen malé množství medvědího česneku; na 500g sklenici pesta stačí velká hrst, proto si prosím natrhejte jen tolik, kolik zpracujete v ten samý den. Takto si každý může náš medvědí česnek užívat po mnoho let.
Zdroj: Evelyn Lawrenz: Medvědí česnek (Allium ursinum L.) v jeho přirozeném prostředí a závěry pro udržitelné pěstování Johann Andreas Christian Löhr: Užitečná a úplná přírodopisná literatura pro nadšence a učitele. , Svazek 3, Rostliny, první část , s 57 ilustracemi, Vydavatel G. Fleischer, Lipsko, 1817
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora