PETR ŠTĚPÁNEK: Promarněná příležitost prezidenta Pavla
V českém ústavním systému prezident nehraje (respektive dle toho, jak je napsaná ústava, neměl by hrát) tu nejdůležitější politickou úlohu. Jeho funkce je do značné míry reprezentativní a ceremoniální, očekává se, že by rovněž měla být společensky stmelující. Sečteno podtrženo, Pražský hrad není tím správným místem k politickému aktivismu.
Nejméně aktivistickým prezidentem byl v tomto smyslu, vzhledem ke svému politickému ustrojení a předchozímu působení, paradoxně ten, od kterého se to asi nejméně očekávalo, totiž Václav Klaus. Bez větších problémů koexistoval s vládami pravicovými i levicovými.
Naprostým opakem se naopak ukazuje být právě ten, od kterého se žádný větší aktivismus, vzhledem k jeho politickému (ne)ustrojení a předchozímu působení, neočekával, totiž Petr Pavel. Voják, nepolitik, motocyklista, jehož kandidaturu si vymyslelo a na Hrad jej dotlačilo víc jeho okolí než vlastní politické ambice.
Za situace, kdy kdekdo na české politické scéně naříká nad zdejší rozdělenou společností, je právě Pražský hrad oním místem, jež doslova nabízí příležitost odhodit stranické sváry či koncentrovanou ideologickou předpojatost a vykonávat funkci prvního politika v zemi s nadhledem a respektem k nejrůznějším politickým názorům, jež se ve společnosti nacházejí. K politickým bojům je v našem systému určeno podhradí, nikoli Hrad. Symbolicky i doslova.
Petr Pavel příležitost být stmelujícím prezidentem fatálně prokaučoval. Asi to není z jeho hlavy, nýbrž z jeho loutkovodičského okolí, ale to na věci nic nemění. V případě nejmenování Filipa Turka ministrem už dávno nejde o Turkovu prostořekou minulost či černé stavby kdesi na pražské periférii. Že něco takového hlava státu vůbec zmiňuje, je trapně nedůstojné výšin jeho úřadu. Zvláště pak, když v osobě Petra Pavla druhé kádruje bývalý předseda stranické organizace KSČ, komunistický rozvědčík a nadšený podporovatel vstupu vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968.
Petr Pavel není a vzhledem ke své minulosti ani nemůže být žádným morálním majákem, natož arbitrem politické elegance, a pokud se do této role staví, je pouze směšný. V Pavlově případě je to ale daleko horší. Svému okolí dovolil, aby jej obsadilo do role vůdce politické opozice, což sice vzhledem k absenci jakékoli skutečné politické osobnosti ve stranické opozici v podhradí není nikterak obtížné, leč vzhledem k tomu, že od prezidenta se očekává pravý opak, totiž že bude nad věcí i nad stranami, zcela nepřípadné.
O tom, kdo bude sedět ve vládě, mají rozhodovat svobodné volby, dohoda stran vládní koalice a předseda vlády, nikoli aktivistický prezident s vlastní pošramocenou minulostí a pochybnou ambicí komplikovat život nastupující vládě. Občané to vidí a podle toho reagují. Výsledkem je negativní smršť na sociálních sítích, jež českou společnost dál a dál dělí. Prezident je tak strůjcem pravého opaku toho, co se od něho očekává a co by mělo být jeho úlohou. Petr Pavel svoji historickou příležitost být prezidentem všech občanů naší země nevratně propásnul.
FB – Petr ŠTĚPÁNEK, publicista, hudebník, politik
(Psáno pro Deník TO.)
Jiné komentáře autora:
PETR ŠTĚPÁNEK: Zelený kabátek s rudou podšívkou
PETR ŠTĚPÁNEK: S cestovkou CK Parlament za hranice všedních dnů
PETR ŠTĚPÁNEK: Petr Pavel zdržoval a zdržuje, seč mu síly stačí
PETR ŠTĚPÁNEK: Hlava XXII na český způsob
PETR ŠTĚPÁNEK: Kdo volí politické krysaře?
PETR ŠTĚPÁNEK: Nejtrapnější státní svátek? 17. listopad!
PETR ŠTĚPÁNEK: Česká televize: týden co týden čtyři ku jedné
PETR ŠTĚPÁNEK: Dost bylo Masaryka! aneb S Evropskou unií na věčné časy!
PETR ŠTĚPÁNEK: Progresivistická idiocie
PETR ŠTĚPÁNEK: Největší škůdci? Prezident a premiér!
PETR ŠTĚPÁNEK: Politické televizní debaty se staly nekoukatelnými
PETR ŠTĚPÁNEK: Stručné pojednání o politických magorech
PETR ŠTĚPÁNEK: Justiční pučisté si zahrávají s ohněm
PETR ŠTĚPÁNEK: Vrátili jsme se do totality
PETR ŠTĚPÁNEK: Panoptikum českých eurokomisařů
PETR ŠTĚPÁNEK: Česká televize ve službách Velkého bruselského bratra
PETR ŠTĚPÁNEK: Migrace: promarněná dekáda
PETR ŠTĚPÁNEK: Tibetský virus
PETR ŠTĚPÁNEK: Klaus, Mečiar, Trump, Putin – jak se to rýmuje?
PETR ŠTĚPÁNEK: Nejtrapnější státní svátek
PETR ŠTĚPÁNEK: Trumpův dějinný paradox
PETR ŠTĚPÁNEK: Za zmatky s platy mohou nestoudní soudci
PETR ŠTĚPÁNEK: Velký koaliční podvod: z vládních stran zbyly jen názvy
PETR ŠTĚPÁNEK: Nekrm hydru! aneb Máme toho dost
PETR ŠTĚPÁNEK: To se nám to soudí, když to platí daňoví poplatníci!
PETR ŠTĚPÁNEK: Pět kulí v Handlové a dvojí metr pseudoliberálů
PETR ŠTĚPÁNEK: Obávejme se apoštolů smrti!
PETR ŠTĚPÁNEK: Není to málo, soudruhu prezidente?
PETR ŠTĚPÁNEK: Koudelka je pro naši zemi bezpečnostním rizikem