Z ARCHIVŮ A KRONIK: O purpuře, vánoční voničce

Proč teď purpura? To je přece vánoční záležitost. Takové ty pytlíčky z drogerie, zlaté kuličky a nějaké nadrcené, trochu podezřelé věci. Možná někdo pamatuje i vůni. Ta pravá purpura se vlastně jmenovala vonička. Sbírala se postupně během roku a v jeho nejtemnější části pak přinášela očista domova, jeho ochranu před „zlými duchy“ a také vzpomínky na přívětivější dny plné slunce a barev. Tak se na tu purpuru voničku teď spolu podíváme.

Během celého léta se sbíraly léčivé byliny, které se vázaly do svazečků, ty se později nechávaly světit v kostelích a věšely se nad vchodové dveře, či ke křížku. Měla silně léčivé a očistné účinky, chránila dům před neštěstím a uhranutím, zaháněla smutek a melancholii, přinášela světlo v temných dobách.

Tiše a ochotně,
purpura na plotně voní,
stále voní,
nikdo si nevšímá,
jak život mění se v dým.
Snad někde v podkroví
básníci bláhoví pro ni slzy roní,
hrany ji odzvoní
rampouchem křišťálovým.

Když purpura na plotně voní…  Ano, je čas si připomenout pozapomenuté vůně, které po staletí přinášely do lidských příbytků sváteční atmosféru. Kromě františků to byla hlavně purpura, směs sušených bylin, koření a plodů. I dnes si ji můžete namixovat tak, aby lahodila právě vám. A kdo ví, třeba přijde čas i na vánoční kouzlo. Za okny se brzy stmívá, v kuchyni voní čaj a domov se naladil do adventní nálady. Právě teď přichází ideální chvíle pustit se do domácí výroby voňavé směsi ze sušených plodů, jehličí a koření.

Prožijte atmosféru staročeských Vánoc s vůní purpury, která vnese do vašeho domova klid, pohodu a vzpomínky na kouzelné chvíle u vánočního stromku. Tento tradiční produkt, plný bylin, koření a dřevin, oživuje vzpomínky na rodinné Vánoce a přináší nostalgické kouzlo minulosti. Vánoční purpura je více než jen vůně – je to symbol rodinného tepla a domácí pohody, který vás na chvíli přenese zpět do dětství.

Purpura je směs přírodních ingrediencí – bylin, dřevin a aromatického koření, které po zahřátí uvolňují své kouzelné aroma. Tyto typické vůně přinášejí do domácnosti hřejivý nádech, jenž v zimních měsících navozuje pocit útulnosti. V českých domácnostech má purpura své pevné místo, protože symbolizuje nejen sváteční atmosféru, ale také zvyky předávané z generace na generaci.

Zvyk pálení jehličí a jiných vonných dřevin znali už naši prapředkové. Při magických obřadech tyto vůně, uvolňující se pálením a doprovázené kouřem, používali Keltové ještě před vznikem samotného slavení zimního slunovratu, předchůdce křesťany převyprávěného příběhu Vánoc. Do této doby můžeme pravděpodobně dosadit i prvopočátky pozdějšího zvyku pálení purpury. Lidé v průběhu letních měsíců sbírali bylinky, ať už léčivé, nebo čistě aromatické, a vázali je do svazečků. Ty následně visely v domácnostech, kde krásně voněly. Během vánočních svátků se svazek bylinek umístil na pláty plotny či do misky na rozpálené uhlíky. Díky tomu byla vůně daleko intenzivnější a už pro naše předky byla nedílně spojena s obdobím Vánoc.

A proč se purpura jmenuje purpura? Pokud namícháme jakýkoliv variant směsi, mezi ingrediencemi nenajdeme prakticky nic purpurové barvy, takže tudy cesta původu názvu purpura nevede. Toto pojmenování vzniklo počeštěním francouzského výrazu „pot-pourri“, kterým je pojmenována vonná směs bylin a dalších ingrediencí, užívaná od raného středověku ve Francii k provonění a desinfekci obytných prostor. Pro zpříjemnění slavnostních příležitostí sbírali staří Egypťané do hliněných misek květy růží a vystavovali je na stoly. Tento způsob přípravy potpourri se nazýval vlhkým a jeho příprava nebyla zrovna jednoduchá.

I ve Středověku začínal den v bohatých rodinách posypáním podlah vonnými rostlinami a zapálením tobolek rostlin, které byly nejaromatičtější. Zakrývali tím tak nepříjemné pachy. V 18. a 19. století byly pot-pourri typickou luxusní součástí měšťanské bytové kultury. Šlo o baňaté vázovité nádoby, většinou z fajánse, kameniny nebo porcelánu, často nákladně zdobené, které byly opatřeny prolamovaným krytem a vnitřním neprolamovaným víkem. Při odstranění obou krytů se tak nádoby na purpuru nelišily od ostatních váz. Nádoby se umísťovaly většinou v blízkosti kamen, vzduch pak mohl díky teplu rychleji proudit prolamovaným krytem a šířit do místnosti aroma, které se (také působením tepla) uvolnilo po předchozím odkrytí vnitřního neprolamovaného krytu.

Jeden z nejkrásnějších a taky nejznámějších i nejslavnějších českých vánočních songů z tvořivé dílny fenomenálního tandemu Šlitr-Suchý je i Purpura, která nám během svátků tiše a ochotně voní na plotně. V první řadě by bylo fajn si tuhle překrásnou píseň poslechnout, vychutnat, pokud ji máte na starožitném praskajícím vinylu. Píseň, která se v Česku stala součástí Vánoc vznikla paradoxně v létě, z čistě pragmatických důvodů. Tvořivý tandem Šlitr-Suchý chtěl vánoční píseň věnovat národu pochopitelně na Vánoce, ale protože v těch časech byla standardní doba od nahrání písně až po její distribuci na singlech do prodejen hudebnin kolem půl roku, nahráli ji v dostatečném předstihu. Píseň vznikla na popud Jiřího Šlitra, který se rozhodl vytvořit song, který bude znít každé vánoce tak, jako White Christmas od Irvinga Berlina. A povedlo se, jejich Purpura u nás prakticky zlidověla. Dokonce tak, že etnologové zaznamenali, že se v naší zemi běžně zpívá spolu s tradičními vánočními koledami. To je vskutku fenomenální úspěch, kterým byl i samotný mistr Suchý velice překvapen.

Zdroj: Sokolová Dana – Tradice pálení purpury a vonných františků. Valjentová Lenka – Tajemné kouzlo Vánoc: Proč purpura a františek tak krásně voní?

Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES

Foto: archiv autora