STARÁ ŠUMAVA A POŠUMAVÍ: Vánoční františky s vůní dobra

Vánoční františky mají v české kultuře hluboké kořeny a jejich historie sahá až do dob, kdy byly vonné dřeviny a byliny používány k očištění a posvěcení domácností. Tento zvyk pochází z dávných rituálů, kdy se věřilo, že kouř z bylin a dřeva odhání negativní energie a přináší ochranu a klid do rodinného kruhu.

Kouř sám o sobě měl mystický význam – byl považován za symbol spojení země a nebe, lidí a božstev. Stoupající kouř, který „spojoval to dole s tím nahoře,“ symbolizoval jednotu a duchovní propojení. Tento obraz kouře, stoupajícího k nebi, lidé často vnímali jako poselství domova, pohostinnosti a návratu k rodinnému krbu. Řekne se františek a hned se vám vybaví výrazná vůně kadidla, která se nesla z bytu vaší babičky kolem Vánoc. Možná si je občas sami zapálíte, abyste si zavzpomínali na dětství a třeba jste si tuto vánoční tradici přenesli i do dospělosti a sami v ní pokračujete.

Vonné tyčinky možná evokují daleký Orient, ale i u nás existuje voňavý symbol Vánoc – staré dobré františky. Tyto tmavé kužely kdysi provoněly téměř každý domov a jejich dým nesl příběhy minulých generací. Vůně kadidla nás povznese od pozemského trmácení k duchovnějším stránkám života – snad právě proto využívali tuhle vůni v pradávných svatyních společně s myrhou při slavnostních duchovních obřadech. Dnes se objevují méně často, o to více však lákají svou mystikou a tradicí. Jak vznikají a proč se jim říká právě františky? Pojďme se ponořit do jejich historie a významu. S obdobou vonných tyčinek máme tradičně zkušenost i u nás – řeč je o vánočních františcích.

Fungují velmi podobně jako vonné kužely, které se používají v Asii, a přinášejí do našich domovů specifickou, kořeněnou vůni, neodmyslitelně spojenou s vánočním obdobím. Vyrábějí se z rozemletého dřevěného uhlí s příměsí kadidla – to je pryskyřice z kadidlovníku pravého, který roste v zemích Blízkého východu. Tato pryskyřice je ceněna pro svou bohatou, dřevitou a balzamickou vůni, která se uvolňuje při pálení a vytváří jedinečnou atmosféru. V minulosti bylo kadidlo vzácnou a drahou komoditou, používanou při náboženských obřadech a jako součást léčivých směsí, což podtrhuje jeho význam i ve vánočních františcích.

I ve „světové“ Paříži si lidé ještě koncem 18. století stěžovali, že tamní kostely jsou až příliš cítit mrtvolami pomalu tlejícími pod chrámovou dlažbou. Vůně kadidla v nich byla jistě nutností. Látka dovážená až z dalekého Orientu však tou dobou mířila z katedrál i do každé vánoční domácnosti, aspoň ve střední Evropě. Před čtvrt tisíciletím snad již pryskyřice z kadidlovníku pravého nebyla tak drahá jako za časů římské říše, kdy se údajně vyvažovala a dokonce převažovala zlatem. Přesto mohla být pro velkou část rodin nedostupným luxusem. Vánoční samozřejmostí pro každou domácnost se mohla vůně kadidla stát až díky neotřelému nápadu, který dostal podobu těstíčka z dřevěného uhlí, bramborového škrobu, jemných bukových pilin a voňavé přísady.

Z této hmoty se tvarovaly „vykuřovací svíčky“ či „vykuřovací kuželíky“, jak se v Německu říká vonným „františkům“. Český lingvista Václav Machek sice tvrdil, že „doklad (a recept)“ na ně se objevuje už ve spise z 1. třetiny 17. století. Dnes je však tento nápad, ať už právem, či neprávem, spojován se saskou vsí Crottendorf na západní straně Krušných hor, kde je výroba františků doložena od poloviny 18. století. Vonné černé trojhránky a kuželíky budily vždy zájem i nadšení. Dokládá to i životopis velkého německého básníka Johanna Wolfganga Goetha (1749 –1832), který do časů svého dětství zasadil vyprávění o malé nehodě, kterou zažil při pálení františků. Roznítil je s nadějí, že se tak přiblíží Bohu, „který je v přímém spojení s přírodou“, s jejím světlem i vůněmi, což obojí žhnoucí a dýmající trojhránek ideálně spojoval. Dosáhl však jen toho, že zapálené trojhránky poničily „červený lak a krásné zlaté květy“ na hudebním pultíku jeho otce, kam je chlapec Goethe položil.

České vánoční domácnosti ovšem nezačaly vonět až s příchodem františků a kouřníků. Když benediktin Jan z Holešova popisoval za časů Václava IV. štědrovečerní koledu, připomněl, že kněží v bílém rouchu okuřují tou dobou „kadidlem také domy, do nichž přicházejí, aby silou kadidla dokonale vypudili ďábla, knížete temnot, ze všech koutů“. Není tedy divu, že Jan z Holešova při svém popisu středověkých českých vánočních zvyků připomínal, jak snadno se může čert o těchto svátcích zmocnit lidské duše, a to i skrze očistné kadidlo. Vůně františku zůstává vzdáleným odleskem těchto pocitů ohrožení – ale skutečně jen velmi vzdáleným, jak připomíná třeba poznámka básníka Svatopluka Čecha (1846–1908): „Kamna trochu čadí – nu což? Zapálím františek!“ Občana 19. století už kníže temnot a jeho pekelná družina zjevně nijak netrápili.

O tom, jak františek přišel ke svému názvu, existují různé teorie. Podle jedné z nich slovo pochází ze staré francouzštiny, kde „franc encens“ znamenalo „ryzí kadidlo“. Tato teorie by poukazovala na čistotu a kvalitu ingredience, která tvořila základ františku. Podle jiného názoru dostal malý kužel svůj název zkrátka proto, že vzhledem připomíná kapuci, kterou nosili františkánští mniši. Tento výklad by zase spojoval františky s náboženským řádem a jeho duchovní symbolikou. Ať už je původ názvu jakýkoli, františky se staly neodmyslitelnou součástí českých Vánoc a jejich vůně přispívala k vytvoření sváteční atmosféry.

Pálení františků bylo součástí zimních zvyků, které měly očistit domov od zlých sil, přinést štěstí a hojnost pro nadcházející rok. Jejich kouř, stoupající do výšky, symbolizoval modlitby a přání, které se nesly k nebesům.
I když v dnešní době již nejsou tak rozšířené jako v minulosti, stále se najdou rodiny, které tuto tradici udržují a předávají ji dalším generacím. Františky jsou připomínkou starých, často zapomenutých řemesel a zvyků, které formovaly naši kulturu a dodnes v sobě nesou kus historie. Jejich vůně nás může přenést do dětství a probudit vzpomínky na sváteční dny strávené s rodinou. Jsou jednoduchou, ale silnou připomínkou, že i malé věci mohou mít velký význam a přinést do našeho života klid a radost. Vánoční františky jsou kouzelnou tradicí, která spojuje minulost s přítomností a připomíná nám důležitost uchovávání kulturního dědictví. Jsou tichým svědkem Vánoc, jak je znaly naše babičky a prababičky, a nesou v sobě vůni historie a domácího tepla.

Zdroj: Právo, Michal Mocek

Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES

Foto: archiv autora