Z ARCHIVŮ A KRONIK: O svaté Cecílii a čekání na advent

Z ARCHIVŮ A KRONIK: O svaté Cecílii a čekání na advent

 

O Cecílii víme jenom to, že žila – pravděpodobně ve 3. století – v Římě, že ve čtvrti Trastavere založila kostel a že zemřela jako mučednice a byla pohřbena na hřbitově sv. Kalixta.

Podle půvabné legendy to byla křesťanská dívka vznešeného původu, kterou proti její vůli zasnoubili s pohanem jménem Valerián. Když na její svatbě hrály varhany, zpívala ve svém srdci Pánu – proto se stala patronkou hudebníků – a odmítla dopustit, aby manželství došlo naplnění. Místo toho ženicha obrátila na svou víru. Když se vrátil od křtu, našel Cecílii, jak stojí vedle anděla, který jim oběma nasadil po věnci z růží a lilií.

Křesťanem se stal i Valeriánův bratr Tiberius a brzy nato byli oba bratři uvrženi do vězení a odsouzeni k smrti za to, jak horlivě pohřbívali těla mučedníků. Cecílie byla předvedena před prefekta. Zatvrzele odmítala obětovat římským bohům, své pronásledovatele obrátila na víru – v jejím domě bylo pokřtěno čtyři sta osob – a nakonec byla odsouzena k smrti udušením ve své lázni. Třebaže do pece přiložili sedmkrát více paliva než obvykle, Cecílie nedoznala úhony, a tak se ji pokusili stít. Jakýsi vojín jí zasadil tři prudké údery a ona po následující tři dny pozvolna v mukách umírala.

Jméno Cecílie je elegantní jméno s bohatou historií a silnou symbolikou, které je neodmyslitelně spjato se světem hudby. Pojďme se společně ponořit do fascinujícího světa tohoto jména. Mučednice a svatá katolické i pravoslavné církve, patronka duchovní hudby, muzikantů (varhaníků), zpěváků, básníků, řemeslníků zhotovujících hudební nástroje a slepců. Atributy: růže, hudební nástroje (varhany, housle). V předvečer svátku sv. Cecílie se v Čechách konávala výroční shromáždění pěveckých a hudebních spolků, kde se přijímali noví členové.

V den svátku sv. Cecílie bývala sloužena slavná mše a také se udělovaly podpory nemocným členům, dary vdovám a sirotkům. Po ukončení shromáždění se všichni odebrali do hospody, kde bývala taneční zábava. K večeru šli do hospody, kde byla zahájena veselá taneční zábava Cecilská, „Cecilka“ na rozloučenou s veselostí před adventem a také se při ní vybíralo na dobročinné účely ve jménu patronky sv. Cecílie.

„Cecilky“ se účastnila po večeři a úklidu i chasa. Taneční síň byla vyzdobena věnci z chvojí a obrazem sv. Cecílie, jak hraje na varhany, rám byl okrášlen růžemi z červeného papíru. Přišli také sousedi s ženami a dcerami. Nebyla to však muzika slavnostní, se svátečním šatem. Na Cecilku se chodilo jen tak a napolo svátečně, ale zábava bývala stejně bujná, skočná jako o pouti, o obžínkách a posvícení. K půlnoci přišli i maškarádi: kominík, žid s rancem, mlynář, kovář s harmonikou, chasníci v ženských šatech a skotačili, škádlili sebe i tanečníky a děvčata v půlnoční přestávce. „Tak už jen do toho, už se mračí advent,“ pobízeli se často k veselosti. Tancovalo se až do bílého rána, do 8-9 hodin po svaté Cecilii. Při ní se vybíralo na dobročinné účely ve jménu patronky zpěváků a hudebníků svaté Cecílie.

Na den sv. Cecilie se konávala výroční shromáždění různých literárních, pěveckých a hudebních spolků. K večeru po ukončení jednání se jejich členové scházívali v místní hospodě, kde byla zahájena taneční zábava. Po sv. Cecilii již totiž brzy začínala adventní postní doba, v níž byly tanec, zpěv a veselí zakázány. Proto si chtěli lidé ještě naposledy pořádně užít. Nebyla to muzika slavnostní, nechodilo se na ni ve svátečním oblečení, přesto si svou bouřlivostí nezadala s muzikami konanými o pouti, obžínkách či o posvícení.

V publikaci Veselé chvíle v životě lidu českého se můžeme dočíst i o muzikantské a učitelské písni, která byla součástí typického repertoáru o Cecilkách: „Slavný ouřad učitelský, ten jest hoden vší vážnosti; neboť jejich služba milá mezi anděle se rovná. Nezávidějte jim pití, jejich ouřad chce to míti, co oni se nakřičejí, když v školách dítky cvičejí. Ráno křičí: „Počítejte, pište písmo a rechnujte.“ Odpoledne zas s muzikou, trápí se chvíli velikou. Učitelé, ti když zemřou, před trůn Boží hned si sednou, andělé je přivítají: Vítáme vás, kamarádi. A ta svatá Cecilie, na varhany ukazuje, že bude muzicírovat, Bohu chválu a čest vzdávat.“

 

Zdroj: ZÍBRT Čeněk – Staročeské výroční obyčeje, pověry, slavnosti a zábavy: prostonárodní pokud o nich vypravují písemné památky až po náš věk. Praha: Jos. R. Vilímek, 1889

Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES

Foto: archiv autora


 

0 0 votes
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře