Z ARCHIVŮ A KRONIK: O svatém Lukášovi, patronu lékařů a umělců
Na svatého Lukáše bychom už měli sklízet plody dobře odvedené práce a radovat se z bohaté úrody. Lidová moudrost však také praví, že pokud v tento den zafouká silný vítr, můžeme očekávat deštivý rok. Takže i když se dobře najíme, možná bude potřeba zásobit se deštníky.
I když se pranostiky v různých oblastech mírně lišily ve formulacích, jejich jádro zůstalo stejné: na svatého Lukáše, 18. října, se statkářům a zemědělcům připomíná, že je čas zazimovat hospodářství a připravit pole na další rok. Toto období symbolizovalo konec sklizně, což bylo často spojeno s oslavami úrody a přípravami na příchod zimy.
Které pranostiky jsou tedy s tímto dnem spojené? Například: „Do svatého Lukáše ruce, kde chceš měj, ale po něm je za ňadra schovej“ nám připomíná, že s příchodem mrazivých dnů je třeba se připravit na zimu a mít dostatečné zásoby potravin. Další pranostika: „Na svatého Lukáše, hojnost chleba i kaše“. Ta zase mluví o tom, že úspěšný konec sklizně, znamená dostatek potravin na zimu, především obilí a dalších plodin. Další z pranostik upozorňuje na význam větru. „Na svatého Lukáše, vítr z rána, deště do roka.“ Tato pranostika naznačuje, že větrné počasí v tento den mohlo předpovědět deštivý a vlhký rok.
Už od časného středověku se váží k Lukášovu svátku četné lidové tradice. Mezi jiným dávali lidé v dřívějších dobách dobytku polykat lístky s požehnáním, které byly posvěcovány o svátku sv. Lukáše. Ty měly zvířata chránit před morem a neštěstím. U sedláků je Lukášův den také dnem předpovědi počasí, mezi jiným je to začátek sklizně řepy. Již zmíněné Lukášovy lístky přikládali dříve i nevyléčitelně nemocným, někdy i ženám při těžkém porodu. Všude na světě pracují tzv. Lukášovy cechy, sdružení křesťanských lékařů, kteří se zabývají etickými otázkami na poli medicíny.
Sv. Lukáš se narodil v Antiochii, jeho jméno odkazuje na oblast, která je dnes součástí Itálie, Lukánii, a zřejmě souvisí s řeckým slovem Leukos, které znamená „bílý“ nebo „světlý“. Na víru v Ježíše Krista se obrátil kolem roku 40 a je známo, že Pána osobně neznal, ale znal sv. Pavla, jehož byl žákem. Lukáš byl vzdělaný člověk – na rozdíl od většiny apoštolů. Lukáš ve svém evangeliu vyzdvihuje ty, kdo trpí na těle nebo na duši, zejména chudé a kající hříšníky. Neustále také připomíná potřebu modlitby. Je jediným autorem Nového zákona, který nebyl židovského původu a jehož spisy mohly přinést radostnou zvěst pohanským národům.
Lukáš totiž používal koiné řečtinu, tedy vedle latiny nejrozšířenější variantu řeckého jazyka starověku. Detaily jeho života po smrti Petra a Pavla nejsou známé. Diskutuje se o tom, zda zemřel jako mučedník, nebo zda zemřel na stáří. Existuje tradice podle níž byl Lukáš umučen spolu s apoštolem Ondřejem v zemi Patras v římské provincii Achaia. Podle téže tradice Lukáš zemřel oběšením na stromě.
Lukáš bývá zobrazován s knihou v ruce vedle býka nebo vola. Svatý Lukáš je patronem lékařů, chirurgů, řezníků, knihařů, sochařů, notářů a umělců.
Zdroj: SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. TICHÝ, Ladislav: Lukáš: historik a evangelista. In: Studia Theologica 17 (2015)
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv utora