STARÁ ŠUMAVA A POŠUMAVÍ: O školní družině
Útulky měly funkci především sociální, dohlížely na děti školou povinné, staraly se o jejich bezpečí a snažily se je zabavit tak, aby zabránily páchání nepatřičnému kriminálnímu chování. Činnosti, kterým se v těchto útulcích věnovali, byly velmi pestré a na tehdejší dobu pokrokové.
Výchovy mimo vyučování má v naší zemi dlouholetou tradici. Pozornost jí věnoval už Jan Ámos Komenský, který zdůrazňoval význam her a zároveň upozorňoval na možné přetěžování dětí domácími úkoly. Ve svém volném čase se výchově mimo vyučování věnovali mnozí osvícení učitelé. Ti se snažili vést děti k lásce k přírodě, učili je poznávat historii země i svého okolí, hráli s nimi divadlo a rozvíjeli jejich hudební nadání.
Vývoj zařízení, pokusy o „hlídání“ bezprizorných dětí různými dobrovolnickými institucemi až po současnost.
Nejprve došlo na konci 19. století k zakládání útulků pro školní mládež, což byly ústavy, z velké většiny zřizované obcí, do kterých byly přijímány děti chudých rodičů, kteří se o ně nemohli postarat z důvodu nemoci, nebo práce. Tyto útulky byly zřizovány zvlášť pro chlapce i dívky.
V Praze byly útulky dílem Josefa Šauera z Augenburgu, který si vzal za vzor podobná zařízeních v Bavorsku a Prusku. Na jeho popud v roce 1885 doporučila okresní školní rada městské radě pražské zřízení takovéto instituce. Dne 18.5.1886 byl tedy slavnostně otevřen první útulek pro chlapce a dívky na Vyšehradě. Brzy následovaly další v Holešovicích, v Karlíně, na Hradčanech nebo na Vinohradech. Zahrnovaly hry, cvičení, plnění školních povinností, výlety, ale i činnosti výtvarné, hudební, literární, nebo vlastivědné. Věnovaly se také rozvoji různých pracovních dovedností dětí, které je pak mohly nasměrovat k budoucímu povolání.
Hoši se věnovali lepenkářství, vyrábění ze dřeva, pletení košíků, děvčata pak šití, háčkování, vyšívání, nebo výrobě umělých květin. Některé útulky měly zvláštní místnosti pro svou potřebu např. vyšehradský útulek, jiné byly umístěny ve školních učebnách. Byla zachovávána snaha, aby každý z útulků měl své hřiště, některé, jako např. útulek v Holešovicích nebo Hradčanech, měly dokonce svou zahrádku na pěstování květin a zeleniny. Děti útulky navštěvovaly po ukončení školního vyučování a zůstávat zde mohly v zimě do 6 hodin a v létě do 7 hodin večer. V útulcích byla také o zabezpečení alespoň jednoho jídla denně. Děti mohly dostat kousek chleba, nebo v zimě teplou polévku.
V personálním zajištění a vedení útulků byl zaznamenám moderní počin v péči o děti. Zabezpečovaly ji zde vychovatelky a odborní učitelé. Vychovatelky z řad učitelek obecné školy musely vykonat zkoušku z vychovatelství, zpěvu a českého jazyka. Dalším vývojovým mezníkem ve vývoji mimoškolní výchovy a rozvoji družin byl vznik „prázdninových družin“. Tato myšlenka vznikla v době trvání první světové války, kdy docházelo v péči o děti a mládež k závažným problémům. Prvním z nich byla potřeba rozšiřování útulků pro školní děti v obecných školách a druhým pak péče o tyto děti v době velkých prázdnin, kdy mnoho dětí bylo bez jakékoli denní organizované, nebo alespoň dozorované péče.
Situace vznikala v důsledku toho, že mnoho otců od rodin v rámci mobilizace narukovalo do války a péče o děti zůstávala pouze na matkách, které v těžkých časech mnohdy nezvládaly základní péči o rodinu, natož pak výchovu dětí a péči o jejich volný čas. Ve školách narůstaly problémy s kázní dětí. A zásadní se jevila otázka, co s dětmi o prázdninách, aby jejich chování nepřerostlo v rizikové až kriminální. .
Velkou podporou pro rodiny dětí bylo i stravování v družinách, městská rada zabezpečila zdarma chléb, ovoce, máslo, tvaroh a další potraviny z dotací a dobročinných dárcovských příspěvků. Činnost družin byla ukončena 16. září před zahájením školní docházky. Mnoho zkušeností z provozování letních družin si učitelstvo odneslo s sebou do své školní praxe. V roce 1931 byly útulky přejmenovány na družiny pro školní mládež. Byly zřizovány jako sociální a výchovná zařízení, podporovaly školní výchovu a umožňovaly matkám chodit do práce.
Po skončení 2. světové války v roce 1945 byla velká snaha co nejrychleji obnovit československé školství a dát mu nový vývojový směr. y. Nastala nová fáze vývoje spjatá se socialistickým budováním nového státu. Družiny tím byly znovu zprovozněny, aby se v době po vyučování mohly starat o výchovu pražských dětí a mládeže. V poválečné době došlo k velkému nárůstu počtu družin, jejichž úkolem bylo poskytnout dětem odbornou organizovanou výchovnou péči.
Cílem bylo ochránit děti před škodlivými vlivy, pomoci jim při zpracovávání domácích úloh, vychovávat je po stránce mravní, vypěstovat u nich čistotnost a pevný charakter. Byly zavedeny nové formy mimoškolní výchovy, podporované například vznikem pionýrské organizace v roce 1949. Do družin mládeže byly přijímány děti ve věku 6-15 let. Otevřeny byly dle potřeb školy, nejdéle však od 8 do 18 hodin večer. Pracovala zde vždy jedna učitelka na jedno oddělení s maximálním počtem 30 dětí.
Na základě výnosu ze srpna 1950 mohli být do družiny přijímání žáci, jejichž matky „jsou zaměstnány mimo domácnost, popř. jsou zaměstnány kromě obstarávání domácnosti i jinými pracemi“ a žáci, „u nichž vzdálenost domova od školní budovy, neschůdnost cesty nebo dopravní poměry vylučují dvojí denní docházku nebo ji činí nežádoucí“. Celá řada družinových aktivit měla žáky podněcovat ke vstupu do Pionýrské organizace ČSM. Do výchovného programu spadaly dále besedy (besedy s pionýry, pracujícími, pamětníky, umělci) a vyprávění vychovatelek, jejichž cílem bylo „prohlubování politické a mravní výchovy žáků“. Nechyběla ani výzdoba nástěnek, jelikož jak směrnice udávala: „Dobře řízené zpravodajství vychovává žáky k vzájemné kritice a sebekritice.“
Zdroj: OPATA, Rudolf. Celodenní výchovný systém: nástin historie a perspektiv vývoje. Praha: SPN, 1973. Pedagogická teorie a praxe. BLÁHA, Václav. Výchova mimo vyučování na základních školách. Praha: SPN, 1984. Pedagogická teorie a praxe PÁNKOVÁ Markéta, (2015, 2). Výchova v období totalit a muzejní podsbírky Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. Komenského. Historia Scholastika, Str.67-82.
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora