AKTUÁLNÍ KOMENTÁŘ ERIKA BESTA: Havel a Brzezinski v Lánech

Zbigniew Brzezinski, jako poradce pro národní bezpečnost amerického prezidenta Jimmyho Cartera, i Václav Havel, prostřednictvím Charty 77, jsou úzce spjati s Helsinskými dohodami, které byly uzavřeny před 50 lety, 1. srpna 1975. Brzezinski navíc pronesl smuteční řeč na vzpomínkové bohoslužbě ve Washingtonu po Havlově smrti v roce 2012.

V nové biografii Brzezinského od Edwarda Luceho je však Havel zmíněn pouze jednou. (O knize jsme již psali zde.) Autor do ní zařadil fotografii Brzezinského a dalších osobností, které se 19. listopadu 2014 zúčastnily odhalení Havlovy busty v americkém Kapitolu.

My jsme zase „odhalili“ zajímavé setkání Havla s Brzezinskim v pořadu Hovory v Lánech, který odvysílal Český rozhlas 3. července 1994. Celou zvukovou nahrávku najdete zde, díky knihovně Václava Havla, je však nutná registrace.

Hovory v Lánech 3. července 1994

Moderátor: Před malou chvílí, pane prezidente, k nám tady zasedl americký politolog polského původu pan Zbigniew Brzezinski, s nímž jste dnes v poledne hovořil, přijal pozvání do našich hovorů, je tedy myslím na místě, abyste mu právě Vy položil otázku.

Havel: Já bych mu rád položil tuto otázku. On je známý znalec středoevropské problematiky a má svůj názor na to, co se stalo v roce 1938 v naší zemi, co stalo v roce 1948 a v roce 1968. A mě by zajímalo, jak na pozadí těchto trpkých historických zkušeností naší země vidí naši budoucnost, co považuje za důležité, abychom zdůrazňovali, chceme-li žít v bezpečí a míru jako součást evropského kontinentu.

Brzezinski: Především bych chtěl říci, pane prezidente, že považuji za velkou čest, že s Vámi mohu vést tento dialog. Je mi známo, že jste velmi obdivován v Americe i na celém světě. A jste obdivován z důvodů, které souvisejí s otázkou, kterou jste položil. Jste obdivován nejen pro vaši intelektuální integritu a schopnost vize, ale také pro Vaši osobní odvahu, a tato odvaha je spjata s osobní odpovědností.

Jsou situace, kdy je třeba učinit rozhodnutí, která mají malou naději na úspěch, ale je třeba je učinit, protože je v sázce cosi životně důležitého. Myslím, že tu existuje paralela mezi tímto a rozhodnutími národů a států. Někdy existují situace, kdy národ musí učinit rozhodnutí, které je věcí národní odpovědnosti, aniž by přitom přesně kalkuloval, jaké jsou jeho šance, jaká je rovnováha sil, prostě proto, že toto rozhodnutí být učiněno musí.

Domnívám se, že kdyby se Československo rozhodlo postavit v roce 1938 Hitlerovi na odpor, průběh evropských dějin by byl velmi odlišný. Bylo by bývalo možné zastavit Německo mnohem dříve. Myslím, že v roce 1948 se Finsko zachovalo správně a Československo ne – v tom smyslu, že Finové dali jasně najevo, že by se bránili proti převzetí moci komunisty. V roce 1968 se Československo opět ocitlo ve velmi nepříznivé situaci, ovšem je také pravda, že Sovětský svaz měl tehdy volnou ruku, neboť náklady na intervenci pro něj byly velmi nízké.

Někdy je třeba, aby národy učinily významná rozhodnutí, o kterých jsem hovořil, i za nepříznivé situace, protože to, co učiní, vytvoří dynamiku a má dynamické důsledky. Vaše osobní odvaha, pane prezidente, podnítila české disidentské hnutí. Rozhodnutí národů bojovat mohou podnítit mezinárodní důsledky, takže agresor je buď potrestán, nebo, což je ještě významnější, k agresi vůbec nedojde.

V budoucnu tedy bezpečnost v oblasti střední Evropy bude do značné míry záviset na rozhodnutí českého, polského a maďarského národa. Pokud jsou tyto národy odhodlány bránit svou nově nabytou svobodu, domnívám se, že bezpečnost této oblasti bude větší a myslím, že v tomto případě by i Západ reagoval s větší ochotou, pokud by v této oblasti hrozila znovu agrese. Tím se dostáváme k otázce zdaleka nejvážnější hrozby. V krátkodobém pohledu se nedomnívám, že existuje takováto hrozba.

Otevírá se příležitost kolektivním promyšleným působením posílit bezpečnost tím, že ji budeme stále více integrovat do západních bezpečnostních struktur včetně Severoatlantické aliance. Já se domnívám, že Česká republika, Maďarsko a Slovensko by měly společně usilovat o přijetí do Severoatlantického paktu, že by možná dokonce měly podat formální přihlášky, formální žádost o přijetí za člena, aby tak přiměly Západ na toto nějakým způsobem reagovat. A domnívám se, že Západ pod vedením příznivě nakloněného Německa a příznivě nakloněné Ameriky by v zájmu posílení širší bezpečnosti odpověděl pozitivně.

Na závěr bych chtěl říci, že z dlouhodobého hlediska si myslím, že bezpečnost střední Evropy bude zachována, že tato oblast bude začleněna do NATO a že bezpečnost bude významně posílena také odhodláním obyvatelstva hájit vlastní bezpečnost bez ohledu na náklady, protože to je v konečném součtu tou nejlepší zárukou bezpečnosti a nezávislosti národa a státu.

Havel: Pane Brzezinski, milý příteli, děkuji Vám nejen za lichotivá slova na mou adresu řečená, ale především za to, co jste řekl o moderní historii naší země a o poučeních, která z ní vyplývají.

Erik BEST

Erik Best se narodil 11. října 1962 v Severní Karolíně na východě Spojených států. Prakticky celé dětství však prožil v Montaně, na severozápadě USA, kam se jeho rodiče přestěhovali krátce po jeho narození. V roce 1985 absolvoval s bakalářským titulem z východoevropských studií na Georgetown University School of Foreign Service. Během tohoto studia se zaměřoval na ruský jazyk, v čemž pokračoval i na Middlebury College ve Vermontu, kde získal magisterský titul. V rámci vzdělávání této univerzitě dvakrát studijně pobýval letech 1983 a 1984 v Moskvě. V dalších letech studoval obchod na University of North Carolina. Titul MBA zde získal v roce 1987. Erik Best se v Česku oženil. Jeho manželka Dita je českého původu. Společně vychovávají čtyři dětí. V Praze podle vlastních slov žije od února roku 1991. Přesně rok poté zde začal pro místní anglicky hovořící komunitu vydávat denní zpravodaj Fleet Sheet, stručný přehled vybraných zpráv z českého tisku. Původně předpokládal, že většina cizinců Prahu ještě před rokem 2000 opustí, takže jeho vydavatelské vize neměly horizont delší než šest let. K žádnému odchodu cizinců z České republiky však nedošlo a Fleet Sheet navíc postupně přilákal i české předplatitele. Náklad bulletinu se proto zvětšil a vychází doposud. Své počáteční tuzemské podnikatelské aktivity zahájil Erik Best na jaře 1992 jako živnostník. Na podzim 1994 založil společnost The Bohemia Daily Standard, jejímž je jednatelem a spolumajitelem. V roce 2000 založil se svojí manželkou Ditou Bestovou nakladatelství E. S. Best, které je oficiálním vydavatelem obou zpravodajů. S rozvojem internetu totiž Erik Best začátkem tisíciletí rozšířil své publikační aktivity a od roku 2001 vydává ještě elektronický Final Word. Od roku 2010 existuje i jeho česká mutace. Final Word je krátký a originální denní komentář připravený týmem Erika Besta, věnovaný významným ekonomickým a politickým tématům posledních dnů. Právě díky svému elektronickému bulletinu Final Word vstoupil Erik Best do širšího povědomí české veřejnosti a začal být zván do českých rozhlasových a televizních pořadů. V letech 2011–2013 publikoval své postřehy také na blogu Aktuálně.cz. Prezident republiky Miloš Zeman udělil 28. října 2018 Eriku Bestovi státní vyznamenání – medaili Za zásluhy o stát.