STARÁ ŠUMAVA A POŠUMAVÍ: Modré pondělí
Krátká říkanka z tehdejších Humoristických listů:
Že se říká „modré“ pondělí,
jaká toho as je příčina?
Inu, při pitkách se udělí
velmi snadno ňáká modřina
Modré pondělí je součástí pašijového nebo také svatého týdne, kdy si křesťané připomínají zradu, ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Modré pondělí symbolizuje blížící se Velikonoce, bylo pro křesťany vždy symbolem volného dne. Modrému pondělí se říká taky Velké pondělí.
Ptáte-li se, proč zrovna modré, odpověď není jednoznačná. Název je pravděpodobně odvozen od barvy látky, kterou se zdobily kostely.
Modré pondělí, lidé vymetali a bílili světnice a chalupy, a tím vymetali i zimu ze svých duší. Pro správnou hospodyňku začínala práce už před východem slunce, kdy vymetla celý dům a smetí vynesla za humna nebo na křižovatku, aby se v domě nedržely blechy. Neuškodí prý ani zvonění paličkou o hmoždíř, což prý ze stavení vyžene hmyz a myši. K jídlu by se měly podávat Boží milosti, cukroví obalené cukrem.
Tradice praví, že se boží milosti podávaly oráčům před jejich první jarní cestou na pole, nebo také poutníkům, aby nezabloudili. Když se totiž podívali otvorem v cukroví, měli najít správnou cestu. Původ přívlastku „modré“ je však nutné hledat jinde. Na konci 18. století však dochází ke sporu mezi mistry a tovaryši, kdy je tovaryšstvu odepřeno modré pondělí. Tehdy se ještě pracovalo v sobotu do večera a někdy i v neděli do oběda, tedy “po kostele”. Zato se držívalo volné “modré pondělí”. Jedná se totiž o doslovný překlad německého „blauer Montag“, kde se slovu „blau“ připisuje také význam „podnapilý, neschopný práce (po nedělní pitce)“.
Prapůvod leží v literatuře, kdy tento výraz označoval prostě jakékoli skličující pondělí po víkendu stráveném pitím, později, kolem 60. let předminulého století, se tak někdy označoval také den, kdy se pralo tzv. velké prádlo – při praní bílých textilií se někdy používala modrá barva pro optické zjasnění.
Výrazy blue, blu, blau či bleu znějí pro ucho tak nějak poeticky, snivě, možná trošku smutně, ale každopádně modře. Čeština má při vší úctě nevýhodu, že zrovna k modré se chová poněkud macešsky. Modrá, ta je tak leda dobrá. Koneckonců ani z cizích jazyků přenesené termíny jako modré pondělí u nás nevyznívají kvůli své malé zvukomalebnosti příliš přesvědčivě.
Ve 12. století ale dochází k dramatickému obratu. Modrá vstoupí do křesťanské ikonografie jako barva Mariina pláště, jako barva smutku a pokory. Díky rychle se šířícímu mariánskému kultu se poté objeví na fenomenálních vitrážích gotické katedrály v Chartres, zamiluje se do ní francouzský král Ludvík IX., který se do ní začne oblékat, a jeho příklad najednou napodobuje společnost celého křesťanského Západu. Kostely se v tento den zdobily modrým, respektive fialovým suknem.
Při mši svaté se čte v pondělí evangelium o ženě, jež pomazala vonnou mastí nohy Páně. Vše začíná až příštím dnem. Podle tradice bylo v tento den lidem zapovězeno vykonávat jakoukoliv práci. Podobně jako v následující den se ani k Modrému pondělí nepojí žádné obřady. Tento den by se měl nést ve velké úctě. Měli bychom dbáti klidu a mlčenlivosti.
Na Modré pondělí ráno vzdáme úctu nebi a počasí. Uctíme čtyři živly. Na stůl dáme zelené osení jako poděkování přírodě a děkujeme za život. Podle tradice bylo totiž v tento den nedoporučeno pracovat na poli, aby se zabránilo škodám na úrodě nebo odvrácení božího požehnání. Lidé se vyhýbali také praní prádla, protože se věřilo, že by mohli “vyprat” štěstí a prosperitu ze svého domova. Někteří se dokonce vyhýbali plavání v této době, protože existovala pověra, že voda může být v tento den “očarovaná” nebo nebezpečná, anebo cestování, neboť se věřilo, že v tento den mohou být větší rizika na cestách, nebo že cestování může přilákat neštěstí.
Na Modré pondělí dětem a studentům začínaly vakace, což byly vlastně jarní prázdniny. Bylo to praktické, neboť je každá ruka v tomto týdnu potřeba.
Zdroj: Kalendář aneb kniha o věčnosti a času, Eva Kotulová, Svoboda 1978
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora