STARÁ ŠUMAVA A POŠUMAVÍ: Svatý Jiří a jeho lidová tradice
Svatý Jiří je hrdina křesťanských legend, rytíř udatně bojující nejen za Kristovo učení, ale jako středověký gentleman symbolicky osvobozující orientální princeznu z moci draka. Podle křesťanské věrouky byl římským vojákem, který žil ve 3. století a pocházel z dnešního Turecka.
V České republice je mu zasvěcena řada kostelů. Především ty, které byly zakládány v prvopočátcích křesťanství. Svatý Jiří bývá zobrazován jako středověký rytíř ve zbroji s kopím, který sedí na koni a zabíjí draka. Patří ke 14 svatým pomocníkům, je ochráncem opevněných sídel a strážných míst, patronem řady rytířských řádů, skautů, vojáků, řezníků, zbrojířů ad. a také nemocných. Od nejranějších dob byl vzýván jako patron proti moru, lepře, syfilisu, jedovatým hadům a čarodějnicím. Jeho atributem je rytíř na koni osvobozující princeznu, který zabíjí draka pohanství. Boj s drakem symbolizuje boj dobra se zlem. Drak stejně jako had je obecně chápán jako symbol zla, a to nejen v naší kultuře, ale už v nejstarších náboženstvích světa.
Příběh o drakovi a statečném Jiřím, který osvobodil královskou dceru: Legenda praví, že obyvatelstvo libyjského Silene terorizovala obluda, která vylézala z mokřin, měla křídla, dlouhý zakroucený ocas, zelenou krokodýlí kůži a svým jedovatým dechem oslepovala vše živé. Obyvatelé museli každý den na chvíli vypudit draka z hnízda kvůli vodě. Aby tak mohli učinit, nabízeli drakovi lidskou oběť, kterou určil los. Netrvalo dlouho a los padl i na krásnou královskou dceru Alkyonu. Jiří, který jel na svých cestách právě kolem, se postavil drakovi a osvobodil princeznu. Obyvatelé Silene se poté z vděčnosti nechali pokřtít a přijali křesťanství.
Na Šumavě byl svátek svatého Jiří ve znamení oslav. Do hor přichází jaro vždy o něco později, a tak byl tento den chápán i jako jakýsi zlom mezi posledními záchvěvy zimy a plným příchodem jara. Dobytek vypouštěný na pastvu byl nazdoben věnci z lučních květů s červenými stužkami. Červená měla zvířata ochraňovat před zlými silami. Také se často dobytek poléval svěcenou vodou. Hospodáři si tímto rituálem chtěli zajistit hojnost mléka, masa, vlny, ale i budoucích mláďat.
V případě římské říše byly 21. dubna slaveny tzv. Parilie, slavnosti na počest boha pastevectví Pala. To je pravděpodobně jeden z důvodů, proč je sv. Jiří dodnes u mnoha evropských národů, včetně Slovanů, zvláště pak jižních, považován za patrona pastevců a ochránce dobytka. Stojí též za zmínku, že podle pověsti byl taktéž 21. dubna založen Romulem Řím. Druhým aspektem je samotné jméno Jiří (řec. Georgios), jehož význam je zemědělec, což také nemusí být náhodné. Naši předkové na svatého Jiří šli po hadech, neboť sušené hadí maso pomáhalo od bolestí zubů, zimnice a vředů. A pokud ho snědli čerstvé ještě týž den, porozuměli řeči zvířat.
Na svatého Jiří nalezený čtyřlístek je silnější než v jiné dny, má kouzelnou moc a splní úplně všechna přání. Šoupnutý pod polštář svobodné dívky přivede do snu budouciho manžela. Zašitý do halenky nebo košile zaručuje nositeli štěstí, lásku a ochranu před zlem po celý následující rok. Trochu brutální kouzlo provozovali chlapci. Na svatého Jiří chytili a zabili žábu, jejíž mrtvolku nechali několik dní v mraveništi. Poté si z dohola obraného skeletu vzali kostičku a měli tzv. jiříčka. Když se jím pak nenápadně dotkli své vyvolené, určitě ji dostali za ženu. Skřehotají-li žáby na svatého Jiří, věští zimu. Svatý Jiří zvítězil nad saní, zvítězí i nad zimou.
Lidové vrstvy jej uctívali jako světce jara a jako jednoho z nejdůležitějších zemědělských patronů. Ochraňoval dobytek a koně, bděl nad pocestnými, jezdci, zajatci, vojáky chránil proti poranění, moru, pokušení a při horečce. Ochraňoval zemi, stromy, úrodu a jaro.
Svátek sv. Jiří byl považován za počátek vegetačního cyklu a důležitý mezník hospodářského roku. Ten den nesměli lidé brát vodu ze studní, neboť se věřilo, že obsahuje jedy, které otevřená země vydává. Zvláštní pozornost se věnovala ochraně zdraví koní. Vinaři se v dubnu před sv. Jiřím obávali mrazů, které by mohli zničit révový květ. Zvláštní moc se připisovala některým rostlinám sbíraným ten den (jetelovému lístku, nalezenému o tomto svátku, který přinášel štěstí, zašíval se do oděvů a užíval se v milostné magii) a zvířatům (hadům, žábám, mlokům či ještěrkám). Usušené maso z hada se používalo v lidovém léčitelství hadí jazyk zavrtávali čeledíni a formani do bičů, aby měli čerstvé koně.
Sv. Jiří býval nejčastěji zobrazován jako středověký rytíř na koni zabíjející saň. Proto si svátostku či penízek se světcem nosili jako amulet a ochranu před poraněním zejména vojáci a myslivci. Světec byl však patronem také rolníků, sedláků, kovářů, bednářů a sedláků. Svatojiřský svátek byl významný i z hospodářsko-právního hlediska. Poddaní ten den odváděli vrchnosti dávky.
V den svátku svatého Jiří se obyčejně konaly obchůzky po hranicích katastru za účasti představených obce, při nichž se kontrolovaly a vápnem bílily mezníky. U každého z nich navíc vypláceli mladé hospodáře nebo hochy několika ranami, aby si dobře zapamatovali, kde mezníky leží. To ostatně nebylo až tak těžké, jelikož takovýchto ran bývalo rovných šedesát. Pochůzka končila posezením v místním hostinci. Pro průběh svátku je charakteristické sbírání bylin, které probíhá většinou v předvečer svátku nebo brzy ráno. Byliny takto nasbírané mají zvláštní magickou a léčebnou moc. Během dne probíhá i obřadné houpání dívek na lanových houpačkách přivázaných k větvím stromů. Při tom se pějí písně mající jasně milostný podtext.
Zdroj: Profantová (2000), Martin Profant: Encyklopedie slovanských bohů a mýtů. Praha. Pracný, P.: Český kalendář světců. Praha 1994. Vančík, František: Specifické ve výročních zvycích na krajním jihu Čech. In: Český lid, 58 (1971) Vlček, Antonín: Jarní zvyky na Klatovsku. In: Český lid, 76 (1989)
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora