OHLÉDNUTÍ: Události uplynulého týdne, jak je viděl a okomentoval spolupracovník redakce
Jak protéká Volyňka městem, odnáší s sebou s každou vlnkou události okamžiku. Zkusil jsem pochytat ve vlnách zprávy z Vimperku minulého týdne. Pochytat a pochopit. To, co mne jako první napadlo, jsem dal do komentáře.
Protože se toho ve Vimperku podle médií v uplynulém týdnu zase tolik nedělo, okomentoval jsem své postřehy ze života města tak, jak jsem jím procházel.
Vimperk 11. – 15. října: Celý týden probíhal festival ŠUMAVA LITERA, převážně v Kavárně Ve Skále, v hotelu Zlatá Hvězda, v městské knihovně a městském kulturním středisku.
Na webových stránkách festivalu se uvádí: Vimperk je město knihy. Tedy mimo jiné. Je druhým místem v Čechách, kde se začaly tisknout. Právě ve Vimperku totiž Jan Alacraw již v roce 1484 vytiskl dvě latinsky psané knihy a k tomu i první český tištěný kalendář. Na tuto tradici v roce 1855 navázal Johann Steinbrener a knihy z Vimperka brzy doslova zaplavily svět. Vimperk je bránou Šumavy, kterou již od poloviny 13. století střeží hrad, později přestavěný na zámek. Není jistě náhodou, že právě ve Vimperku sídlí Správa Národního parku Šumava. A když spojíte vimperskou knižní tradici a zde začínající Šumavu, zrodí se Šumava litera. Literární fenomén, jenž u nás nemá obdoby.
Komentář: Jistě chvályhodný počin. Prostředí kavárny bylo velmi dobře zvoleno, vždyť kam jinam s literaturou, než do kavárny. Jen nevím, pro koho ten festival celý týden byl. Pro těch deset lidí? Kolik to stálo? Mělo to jistě význam, takovýchto kulturních lahůdek je málo, ale … Byl to první ročník, věřím, že bude další. Osobně bych zapojil studenstvo. Hodina literatury naživo. Literární fenomén, jenž u nás nemá obdoby.
Čtvrtek 15. října: Vimperk, sídliště, večer asi 21:40 hodin– V Mírové ulici stojí vůz, se řidičem ve voze se baví muž na ulici, proti jede druhý vůz. Zpomalil a cpal se do mezery mezi vozem na ulici blokujícím průjezd a zaparkovanými auty podél. Ozvalo se břink a zvuk alarmu. Projíždějící vůz se nevešel. Zastavil o kousek dál a řidič se šel podívat, co způsobil. Pravděpodobně potkal svým zrcátkem zrcátko zaparkovaného vozu. Zdvihl něco ze země, položil to na poškozený vůz a odešel zpět ke svému vozu, nasedl a odjel. Ale odjel jen o kus dál, kde zaparkoval a znova se vrátil. Vytáhl papír a tužku a něco psal. Pak se z okna paneláku vyklonila hlava, zřejmě majitelka vozu. Dál jsem nečekal a pokračoval v cestě.
Komentář: Čekal jsem všechno možné, že projíždějící vůz ani nezastaví, že řidič odjede. Byl jsem mile překvapen, že se vrátil a chtěl asi zanechat zprávu. Palec nahoru a klobouk dolů před neznámým, který se zachoval, jak měl, ku vlastní škodě. Takových čestných hrdinů je dnes málo.
Sobota 17. října: Státní zámek Vimperk, Muzeum a galerie – Vimperk jako centrum knihtisku a sklářství; expozice šumavské přírody; každý měsíc odlišná výstava v galerii!
Komentář: Přijeli známí, chtěli do Vimperka na zámek. Chtěli vidět muzeum, jestli je stejné, jako před desetiletími, kdy zde byli jako žáci základní školy na výletě. Chladné přijetí ledovou královnou u pokladny vystřídalo uchvácení expozicí Šumavy. „Jé hele, medvěd. Je tu pořád, akorát tenkrát stál někde támhle u dveří.“ Radost ze setkání se starým kamarádem vystřídalo leknutí nad sedícím úředníkem v expozici knihtisku. „Ty jo, já se lekla. Vypadá jak živej a má pěkný brejle.“ Pak přišlo zklamání z návštěvy skla. „Nebylo toho tady tenkrát víc? Je to nějaký chudý. Hmm, taky mi to připadá, že se nic nezměnilo. Trošku nouze se ctí, těch pár kousků, co tu je. Co bys chtěla za 50 korun?“ Roztátí nad zklamáním přišlo v galerii. Kříže jen proběhli. Ocenění přišlo ve druhé místnosti, kde byly fotky Dominiky Lukáčové. Největší zájem vzbuzovaly fotky opuštěných míst – Urbex. „Nádherné, jen bych uvítala pod každou fotkou nějaký komentář, nebo aspoň tištěného průvodce k těm fotkám, takhle nevím co to je. A je toho tady málo, chtělo by to více fotek.“ Shrnuto a podtrženo, známí nebyli zklamáni, nebyli ani nějak nadšeni. Nad stavem zámku byli doslova zhrozeni. Pamatovat si budou: rozpadající se zámek, ledovou královnu u pokladny, medvěda s úředníkem, chudé muzeum skla a fotky Urbex.
Cyril STUCHL