STARÁ ŠUMAVA A POŠUMAVÍ: Čas plný oslav jara
První jarní den
Pro ty mladší prvním jarním dnem je některá (obyčejně trochu předčasná) neděle, kdy si poprvé obléknou své nové jarní šaty, třebaže přitom modrali mrazem. Ale my usedlejšího rozumu nedáme tak mnoho na nové šaty; nám stačí prostý, trochu za zimy zplihlý svrchník od loňska nebo předloňska, abychom jaksi švižněji a lehčeji vykročili, sebevědoměji koukali po – nu, vůbec po lidech a říkali svým známým na potkání, že “už máme jaro”. A kdyby znovu padal sníh a znovu mrzlo, do zimníku nás už nikdo nedostane; neboť naše jaro se počíná z naší vůle a libosti, z našeho svobodného rozhodnutí, svrchovaným aktem naší volby: chodit nadále v lehkém svrchníčku.
Karel Čapek – Lidové noviny 28. 3. 1928
Jaro konečně přichází! Taky už se ho nemůžete dočkat? Jarní rovnodennost je znamením konce zimy a začátku astronomického jara. Střed Slunce se ocitá přímo nad zemským rovníkem a nastává téměř dokonalá rovnováha dne a noci. Termín jarní rovnodennosti je variabilní, vychází však obvykle na 20. nebo 21. března, vzácně na 19. března. Letos na pátek 20. března přesně v 15:46 hodin.
Oteplují se dny, zkracuje se noc a světlo začíná převládat nad tmou. Jarní rovnodennost slavily jako pohanský svátek příchodu jara již Keltové, Germáni, Řekové, Římané a také Slované. Keltové jej označovali Alban Eilir (Eiler), Germáni Ostara (Eostre) podle jarní bohyně a Slované slavnosti Jarovíta. I časová blízkost křesťanských Velikonoc a jarní rovnodennosti má svůj původ v pohanských oslavách příchodu jara.
Naši předci vnímali jarní rovnodennost jako zdroj naděje a víry v hojnost a prosperitu přírody. V zemědělství proto jarní rovnodennost doprovázelo vysévání obilí a požehnání polí. Cílem bylo uctít a oslavit příchod plodného období a připravit se na obnovu vegetačního cyklu a novou úrodu. Tento aspekt podporují různé rituály, zvyky a tradice, k nimž patřilo vynášení Morany nebo očista ohněm a omývání tekoucí vodou. Omývání v „živé“ vodě – v potůčku a řece nebo procházka ranní rosou sloužilo nejenom k očištění od všeho starého a nepotřebného, ale i k omlazení a léčení. Očištění se dostávalo i pramenům a studánkám. Podobně element ohně dodával novou sílu, energii a naději, zároveň ničil a pálil nemoci a další strasti spojené se zimním obdobím. Očista se vztahovala i na tělo v podobě držení půstu a zařazením jarních bylinek do pokrmů, současně i na domácnost, chlév a zahradu. Hospodyně prováděly důkladný úklid, staré a nepotřebné věci a smetí pálily anebo odnášely za vesnici. Příbytky zdobily jarními květinami a rašícími březovými větvičkami, jež regenerovaly a vypuzovaly negativní síly z okolního prostoru. Na vypuzení se podílelo zametání podlahy zelenými ratolestmi.
Jedním z hlavních zvyků jarní rovnodennosti bylo vynášení Morany (Mořena, Mařena), které znamenalo symbolické rozloučení a poděkování zimě. Nastal čas předat vládu a uvolnit místo pro příchod nového léta do vesnice, čímž se potvrzoval koloběh roku a střídání ročního období. Morana zároveň ztělesňovala smrt (odvozeno od slovního kořene mar-, mor- čili smrt), nemoc, bídu, úzkost a různá lidská trápení, v neposlední řadě chlad, tmu a strach. Protože dobrovolně nechtěla opustit vesnici, vyprovázela se v průvodu. Její figurína – hůl (případně hrábě) obalená vymlácenou suchou slámou, větvemi anebo roštím a oblečená do obnošených šatů, se spalovala, zahrabávala do země, shazovala z mostu nebo skály a také vhazovala do vody. Většinou průvod vykonávala mladá děvčata, děti a mládež za zpěvu a tance. „Smrt neseme ze vsi, nové léto do vsi.“ Kontrast ke smrti byl nový život, který se při cestě zpět přinášel do vesnice v podobě líta (léto, májíček), barevnými stužkami, mašlemi nebo vyfouklými skořápkami vajec vyzdobený mladý jehličnatý stromek nebo zelená ratolest. Na líto se připevňovala malá panenka, symbol znovuzrození, plodnosti a buducnosti.
Zdroj: SUCHAN Pavel; KUBALA Petr – Začátek astronomického jara, brzký termín Velikonoc a letní čas. HALÍŘ Karel – Nastává jarní rovnodennost
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora