MICHAL SKOŘEPA: Několik poznámek k loňskému státnímu rozpočtu
Jak deficit celkově hodnotit
Vládní hospodaření za celý loňský rok skončilo deficitem 271 mld. Kč. Vezmeme-li v úvahu rychlý růst mezd a zejména cen v posledních letech, schodek ve skutečnosti není tak velký, jak se může zdát. Pro korektní hodnocení vládního hospodaření je nejlepší se dívat na tzv. strukturální deficit, tedy číslo očištěné od vlivu vývoje ekonomiky a od mimořádných výdajů, jako byly například náklady na řešení dopadů zářijových povodní.Kde vláda šetřila
Srovnání s novelou zákona o státním rozpočtu
Ministerstvo financí samozřejmě s chutí zdůraznilo, že skutečný schodek skončil pod naposled schválenou částkou 282 miliard korun, která obsahovala i hrubý odhad možných nákladů na nápravu škod po povodních. Tady je ale třeba připomenout, že onen odhad povodňových nákladů byl skutečně jen velmi hrubý, takže nižší skutečnost není žádným velkým vládním vítězstvím – nota bene pokud není jasné, jaký objem nákladů bude ještě muset být hrazen z rozpočtu letošního roku.
Ostatně na povodně šlo z loňského rozpočtu 15 miliard korun, takže pokud tuto částku z celkových skutečných výdajů odečteme, zjistíme, že nebýt povodní, byl by schodek 4 miliony korun nad původním plánem. Přísně vzato vlastně 20 miliard nad ním: dalšími 16 miliardami korun totiž k lepšímu konečnému číslu vládě pomohl také původně neplánovaný převis příjmů z EU nad odpovídajícími výdaji.
Rozpočet z hlediska mezigenerační férovosti
Loňský deficit i po snížení o vliv ekonomiky a mimořádné výdaje byl velmi orientačně o nějakých třicet miliard vyšší než objem kapitálových výdajů. Jinak řečeno, na dluh byly financovány všechny investiční výdaje (což je v pořádku), ale kromě nich i část loňských výdajů na běžné, neinvestiční utrácení. Tato dluhově hrazená část loňských běžných rozpočtových výdajů tedy bude fakticky zaplacena až z kapes poplatníků platících daně letos a v dalších letech. To se dá chápat jako jistá mezigenerační nespravedlnost, protože je tím porušeno takzvané zlaté pravidlo veřejných financí, podle něhož by si veškeré běžné výdaje v každém roce měli uhradit poplatníci přímo v daném roce; součástí těchto běžných výdajů jsou i splátky existujícího dluhu daného dříve provedenými a nyní “konzumovanými” investicemi.
Pro letošek jsou navrženy investiční výdaje v objemu kolem čtvrt bilionů korun, zatímco schodek by měl být nižší (oficiálně 241 miliard korun, ale po úpravě o vliv stále ještě ne zcela zdravé ekonomiky trochu nižší). Letos tedy hrozí spíš porušení zlatého pravidla na opačné straně: daňoví poplatníci zaplatí v tomto roce možná i část těch nákladů na letos prováděné investice, které by měly být hrazeny až z kapes poplatníků v dalších letech.
Michal SKOŘEPA, ekonom České spořitelny a předseda Výboru pro rozpočtové prognózy