Z ARCHIVŮ A KRONIK: Také sněhulák má svoji historii

I když sněhulák roztaje, v dětské duši přečká staletí. Tři koule sněhu, dva uhlíky, mrkev, šála, pořádný hrnec a sněhulák je na světě. Jak se sněhulák staví, ví snad každé malé dítě. Kdy ale lidé začali vytvářet postavičky ze sněhu, neví přesně nikdo.
Stavění postav ze sněhu je aktivitou s dlouhou historií. První zatím známá zmínka o sněhulákovi je z malé modlitební knihy z roku 1380. Jedná se o tak zvanou knihu hodinek – Liber horarum, určenou pro osobní používání zbožných laiků. Tyto knihy byly velmi zdobné a iluminace se týkaly i normálního života, a proto se zřejmě dostalo i na žertovnou kresbičku zachycující sněhuláka. V těchto knihách se ovšem vůbec nežertovalo, ale poukazovalo se na pomíjivost života – zřejmě proto sněhová postava muže sedí na trojnožce a pod ním je oheň. Jak lapidární vyjádření, že chvíli je a za chvíli není. Když si tato figurka našla cestu i do takovéto knížky, lze předpokládat, že to byla mezi lidmi známá a rozšířená zábava a taky velmi stará tradice. Nejstarší písemný doklad o sněhulákovi pochází z druhé poloviny 16. století, a to z pera samotného slavného anglického dramatika Williama Shakespeara, který o něm psal v dramatu Richard II.
Obliba tvarování sněhuláků vzrostla v průběhu 18. století, kdy také vzniklo jeho pojmenování. To se objevilo roku 1770 v jedné dětské knize vydané v německém Lipsku. Také nejstarší obraz sněhuláka byl vytvořen v 18. století. Jedná se o mědirytinu polského umělce Daniela Nikolause Chodowieckiho působícího v Německu, který se proslavil zejména jako ilustrátor knih. Na jeho zobrazení působí sněhulák poněkud děsivým dojmem – má totiž zlověstný výraz a v ruce výstražně svírá koště. Tato podoba má jednoduché vysvětlení. Tehdy byla zima vnímána jako období bídy, odříkání a smutku, a proto ani postava vymodelovaná ze sněhu nemohla působit pozitivně.
Teprve během 19. století se pohled lidí na zimní roční období změnil, a tak se také sněhulák stal figurou veselou, znázorňovanou s milým výrazem ve tváři. Právě v 19. století se zrodilo stavění sněhuláků coby oblíbená dětská kratochvíle, což dokládá značný počet dochovaných ilustrací z dětských knih nebo motivů vánočních pohlednic z této doby. V prosinci roku 1892 byl například otištěn idylický zimní obrázek s dominantní sněhovou postavou v periodiku Anděl strážný s podtitulem
Časopis pro křesťanskou mládež s doplňujícím textem: „Nastala zima – trudná zima. Mrzne půda, sněhové vločky poletují vzduchem, celá příroda takřka odumřela. A přece přináší zima tak mnohé radosti, na které se těšívají velcí i malí. Pohleďte jen na pěkný obrázek, který vám strýček ku svému psaní připojuje, a dáte zajisté za pravdu jeho slovům. Jaký to veselý život ve sněhu a na ledě! Tu stojí především rozkošný sněhulák s nosem špičatým, s ústy nakřivenými, s podivným kloboukem; hrozí koštětem, ale žádný se ho nebojí, ani ten ptáček ne, jenž sedě na křehké ratolesti pokukuje na divného bělocha, kteréhož postavil dítek rozmar veselý.“
Od počátku 20. století již tvořil sněhulák nedílnou součást zimy i vánočních svátků, kdy zaplňoval místo nejenom na již zmíněných vánočních pohlednicích, ale také na vánočních stromečcích v podobě ozdobiček nebo v obchodech jako vánoční reklama. Tehdy se již sněhulák pomalu stával komerční postavou, tento aspekt se naplno projevil v moderní době, kdy pronikl do obchodních center, televizních reklam, literatury, populárních písní nebo rodinných vánočních filmů.
U nás od 30. do 50. let minulého století do svých ilustrací sněhuláky často zahrnoval Josef Lada. Sněhulák nejen že zůstává nejoblíbenější postavou zimy, ale také se objevuje v různých filmech, písních, knihách a dokonce i v reklamách. Ať už jde o „Frozen“ a jejího Olafova, nebo o populární písně o sněhulákovi, jako je zmíněná „Frosty the Snowman“, sněhulák si drží své místo v srdci mnoha generací. Je symbolem zimní radosti, dětství a nádechu nostalgie, která nám připomíná, jak je důležité si užívat jednoduché okamžiky v životě. Ať už je sněhulák malý nebo obří, ručně vyrobený nebo digitální, jedno je jisté — zimní radost nikdy nevyjde z módy.
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora
