STARÁ ŠUMAVA A POŠUMAVÍ: Boží hod vánoční
Vánoční noc
Tou nocí tichou, chladnou
pod tmavomodrou bání
na zem jen vločky spadnou,
hvězdy zůstanou na ní.
Noc jejich světlem vzeplá
a po špičkách jde vstříc.
Chudým se chtělo tepla,
tys nedala jim nic.
Dalas jim jen to málo,
to, co si vzali spíce,
co se jim ve snu zdálo
a ráno nebylo více.
Květ na skle jen a zmrazky
na pantech okenic.
Chudým se chtělo lásky,
tys nedala jim nic.
Co měli z tvého kouzla?
Chlad zimy, ševel stínů.
Zatím co pýcha vklouzla
v heboučkou sobolinu.
Vás jímá bělost sněhu
v teple a v záři svic?
I chudí chtěli něhu,
tys nedala jim nic.
Poslouchat směli z dáli
hru zvonků na závějích.
Co kdyby si však vzali
to všechno, co je jejich?
A to, co tíží bedra,
nechtěli nésti víc?
Ty noci svatá, štědrá,
tys nedala jim nic.
Co vše jim svět byl dlužen,
oblečen do brokátu?
Chtěli žít bez almužen
a bez žebráckých šatů.
Ty noci plná jasu,
touha je bez hranic!
I chudí chtěli krásu,
tys nedala jim nic. (Jaroslav Seifert)
Štědrý den je za námi a děti se budou muset zase rok těšit. Pro ně je to nepředstavitelná doba, ale my, kteří jsme prožili již hodně Vánoc, dobře víme, jak rychle to zase uteče. Jenomže letošní Vánoce ještě zdaleka nekončí. Tak třeba právě První svátek vánoční, jinak Narození Páně nebo také Boží hod vánoční připadá na 25. prosince. Narodil se Kristus Pán, radujme se…
Boží hod vánoční je dnem Ježíšova narození. Věřící zbožně rozjímali v kostelích, kde se kromě půlnoční sloužily ještě další dvě mše. Jedna za svítání, které se říkalo jitřní nebo pastýřská, druhá během dopoledne, zvaná slavná nebo velká.
Lidé obléknou do svých nejsvátečnějších šatů, poněvadž je Boží Hod vánoční. Koná se i ten den bohoslužba a k polednímu stolu se i v té nejchudší chaloupce schystá to nejlepší, nač síly stačí. A že toho dne přišla na svět spása, je od ní počínaje i obraz zimy jiný, byť chladný, přece jasnější, dny narůstají a všechno míří veselejším směrem.
A jako v lese je tomu i ve velkém městě. Lidé jsou o Vánocích v té nejsvátečnější ústroji a slaví ty svátky nejen v kostele, ale i u domácího stolu a obracejí mysl i ke stále krásnějším zimním dnům a k radostem budoucího jara.
Nevzpomenu tu těch, kdo před půlnoční bohoslužbou vysedávají v hostinci, ba často i během ní, či kdo tak činí před i po ní v blikavém svitu lesní krčmy, neboť to není ten svátek ani tak ani onak. Kde však v lesní noci hoří světýlko u lože nemocného, bude se jistě modlit on i se svými blízkými k Děťátku narozenému.
Na Boží hod neboli Slavnost Narození Páně by se mělo odpočívat, rozjímat a užívat si Vánoc. Podle lidových tradic jsou zakázány jsou domácí práce, dokonce i stlaní postele! Na Boží hod se dříve vůbec nechodilo na návštěvy. Naopak. Vůbec se to nesmělo. Den se trávil doma v kruhu rodinném. Pokud jste náhodou někoho potkali venku, tak jste si vzájemně popřáli a pozdravili se, ale na návštěvu nikdo nešel. Přejít práh by znamenalo smůlu.
Křesťanský svět si na Boží hod připomíná narození Ježíše Krista a 25. prosinec je zároveň dnem, kdy fakticky začínají Vánoce. Dodnes se k Božímu hodu vánočnímu pojí také lidové tradice. Všechny vesměs říkají, že se v tento den nesmí pracovat. Lidé mají po náročných přípravách na Vánoce konečně čas odpočívat a užívat si sváteční atmosféry.
Naši předkové v tento den nemetli světnice ani zápraží, dokonce se nesměly ani stlát postele! Přísně zakázáno bylo prát a věšet prádlo, protože by to mohlo znamenat neštěstí do domu. Dokonce se říká, že to s tím nepracováním brali lidé tak vážně, že když jim vyhasl oheň, nesměli ho rozdělat. Takže tihle chudáci, kteří zapomněli přiložit, se ten den váleli v pyžamu pod peřinami a drkotali zuby zimou do druhého dne, než si konečně mohli zase udělat teplíčko.
Naopak mezi zaručené recepty na štěstí patří výstřel z pušky v noci na Boží hod směrem k Měsíci. Další tip platí pro zručné hospodyňky – čerstvý chléb upečený 25. prosince má kouzelnou moc a dokáže prý léčit. Štěstí přináší i čerstvé vejce snesené na Boží hod. Zajímavé je také na Boží hod sledovat vítr – od západu prý přinese mor, od východu válku, od severu hlad a od jihu dobrý rok. Už starokřesťanská církev ve 4. století v Římě stanovila Kristovo narození na 25. prosince. Pravděpodobně proto, aby vytvořila protiváhu staré pohanské slavnosti nepřemoženého Slunce, která souvisela se slunovratem.
Narození Páně připomínali v dobách minulých přestrojení pastýři, kteří chodili od chalupy k chalupě s přenosným betlémem a vyprávěli o narození Ježíška.
Lidové pranostiky na Boží hod si všímají nejen rozmarů počasí, ale také začínajícího návratu světla. Naši předkové věřili, že se dá podle počasí dnů a nocí od Božího narození do svátku Tří králů určit počasí pro dvanáct měsíců příštího roku. Ve vinařských krajích zase pozorně sledovali věřící během denní mše v kostele pronikající sluneční paprsky skrz okenice. Pokud ozářily při mši faráře, bylo to znamení hojné úrody nadcházejícího roku.
K tomuto svátku patří neodmyslitelně také dobré jídlo. Na Boží hod se vždy připravovalo to nejlepší, co domácnost měla. Tradičním jídlem byla pečená husa se zelím a knedlíkem. Mohlo se však zvolit i kuřecí, krůtí maso či perlička. Šlo ale také servírovat svíčkovou s houskovým knedlíkem, vepřovou pečeni nebo sváteční šunku. V dnešní době ovšem, pokud nejsou pozvaní hosté, dojídají se většinou v domácnostech zbytky ze štědrovečerní večeře.
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora