Z ARCHIVŮ A KRONIK: O adventním grogu
Švejk uvařil slavný grog, předstihující grogy starých námořníků. Takový grog mohli by pít piráti osmnáctého století a byli by spokojeni. Polní kurát Otto Katz byl nadšen. „Kde jste se naučil vařit takovou dobrou věc?“ otázal se. „Když jsem před léty vandroval,“ odpověděl Švejk, „v Brémách od jednoho zpustlýho námořníka, který říkal, že grog musí být tak silný, aby když někdo spadne do moře, přeplaval celý kanál La Manche. Po slabým grogu se utopí jako štěně.”
Rozsvícený vánoční strom, vánoční trhy a spousta stánků navodí tu správnou předvánoční atmosféru. Ke slovu přicházejí zimní nápoje na zahřátí podávané v hrnečku nebo plecháčku, který vám udělá dobře i na prokřehlé ruce. Anglicky se grog řekne grog, německy der Grog, francouzsky grog, rusky грог…
Když se řekne horký alkoholický nápoj, každá národnost si představí to svoje. V českých podmínkách si pravděpodobně většina dospělé populace vzpomene na poctivý grog. Ano, samozřejmě z tuzemáku. Nemusí být grog pouze z rumu. Z definice se totiž jedná o alkoholický nápoj, který míchá libovolný destilát s horkou vodou. Vynikající je třeba grog ze slivovice nebo grog z griotky. Pro chuť může obsahovat také citronovou šťávu a cukr. Každopádně ten původní námořnický grog, se opravdu připravoval výhradně z rumu.
Brandy, víno a pivo sice stále zůstávalo standardním nápojem námořníků, ale do popředí se dostával i rum. Anglické námořnictvo bylo často přítomné v oblasti Nového světa (dnešního Karibiku) a s rumem přicházelo stále více do styku. Poptávka po něm se značně zvýšila a rum se stal důležitým obchodním artiklem. V 18. století byl příděl rumu zakotven v tzv. “Pravidlech a pokynech vztahujících se k službě jejího Veličenstva na moři”. To znamenalo, že od této chvíle musela každá loď plující pod britskou vlajkou mít dostatečnou zásobu rumu pro svou posádku.
Jeho počátky se datují až do 17. století, kdy britské koloniální námořnictvo brázdilo vody Karibiku. Pitné vody je na moři, jak známo, poměrně nedostatek. A mořští vlci, jak je také známo, si vždycky rádi dopřáli trochu té tekuté třtiny. Proto také tradičně dostávali denní příděly rumu. Jenže jejich smysly pak nebyly tak ostré, jak od nich admiralita očekávala.
Do hry vstupuje bystrý viceadmirál Edward Vernon, který údajně nedal ránu bez svého kabátu ze směsi hedvábí, mohéru a vlny, známé jaké grogén. Ano, právě tenhle kabát mu vynesl přezdívku “starej Grog”. Byl to Vernon, který přišel s řešením. Navrhl, aby se denní příděl rumu námořníkům ředil vodou. Za své diety si pak námořníci mohli dokoupit cukr a limetky, aby jim vzniklý nápoj víc chutnal.
Asi vás nepřekvapí, že námořníci z nového uspořádání neměli úplně radost. Pro ředěný rum se vžil název grog. V tu chvíli ještě netušili, že grog zachrání spoustě z nich život. Tedy alespoň těm, kteří sáhli po limetkách. Díky konzumaci vitamínu C se totiž vyhnuli kurdějím, které v té době nekompromisně kosily posádky všech lodí.
Poučený Admirál Vernon proto následně vydal rozkaz č. 349 dne 21. srpna 1740, v němž bylo uvedeno, že: “Všechny rumové příděly musí být smíchány s vodou. A ti členové posádky, kteří naspořili ze svých slaných zásob mohou chleba koupit, cukr i limety, aby jim chutnalo víc.” Kromě toho musel být rum zředěn v přítomnosti poručíka hlídky a to na otevřené zadní palubě, která byla vyhrazena právě pro tento účel. Tato úprava nápoje byla po Admirálově přezdívce nazývána “Grog”. Servírovala se dvakrát denně s voláním “Up spirits!” (Na zdraví!). Budete se určitě divit, ale tato praxe byla v anglickém námořnictvu ukončena až 31. července 1970.
Kouzelná rumová historka se pojí ke slavné bitvě u Trafalgaru. Admirál Nelson v ní porazil francouzsko-španělskou flotilu, ale sám v boji zemřel. Jak jeho tělo dostat domů, aby mu mohl být vypraven pohřeb? Traduje se, že aby ostatky vydržely cestu, naložili je do sudu s rumem. Ale ouha, když po příjezdu do Anglie sud s Nelsonem otevřeli, žádný rum v něm nenašli. Námořníci totiž do soudku navrtali díru a všechen destilát vypili. Od té doby se rumu v anglosaských zemích říká také „Nelsonova krev“. Milovníci rumu také dodnes nechodí „na panáka“, ale jdou si do hospody „upustit z admirála“.
Zdroj: Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora