Z ARCHIVŮ A KRONIK: O čase adventním
Plamínek první svíčky na adventním věnci oznamuje začátek nového liturgického roku a také jeho prvního období: čekání na Vánoce. Každou ze čtyř adventních nedělí se na věnci zapaluje o jednu svíčku navíc. Až se rozhoří všechny čtyři, bude blízko Štědrý večer! Latinské slovo „advent“ znamená příchod. Těšíme se totiž z toho, že Ježíš přišel na svět a narodil se v Betlémě – aby si Bůh a lidé mohli být blízko; těšíme se také, že přijde podruhé, na konci časů a s velkou silou – aby obnovil celý svět do Boží krásy.
Advent se ohlašoval tím, že do ulic větších měst vyráželi první pouliční prodejci. Se svými pojízdnými kamínky tu byli prodavači pečených kaštanů, kteří prodávali i teplé brambory. Mnozí pamětníci vzpomínají, že už v době před adventem bylo sněhu po kotníky. O čistotu ulic se starali tzv. metaři. Byli to starší pánové, kteří si s tím hlavu moc nelámali. Vzali smetáky, a odhrnuli sníh jen zprostředka ulice. Pokud bylo opravdu hodně sněhu, tak vznikaly obrovské hromady. A pokud měly dámy dlouhé sukně, tak měly co dělat. Navíc v té době přijížděli na vánoční trhy prodejci, i ti měli se svými vozíky problém projet po zasněžených ulicích.
Adventním období je příprava na Vánoce, jedny z největších křesťanských svátků. Oblíbené adventní oslavy jsou nejstaršími církevními svátky. Poprvé byly doloženy už ve čtvrtém století na území dnešního Španělska a mají pohyblivý termín. Od 5. století vnímali advent jako přípravu na svátky Narození Páně. Zpočátku se příchod Ježíše Krista slavil šest adventních nedělí a od 11. století čtyři adventní neděle. Dříve církev chtěla v adventním období zachovat vážnost a pokorný klid. Nekonaly se svatby ani taneční zábavy.
Bylo to období náboženských obřadů, rozjímání, ticha a střídmosti v jídle. Nedodržovalo se to však vždy striktně. Přeci jen práce na poli vystřídala práci doma, kterou si prostý lid chtěl nějak zpestřit. Při předení, pletení, šití, draní peří,… se mnoho lidí scházelo v chalupách a u práce se hojně bavilo, zpívalo, jedlo, pilo… To bylo trnem v oku církevním hodnostářům. Církevní pojímání adventu se svými zvyky se mísilo s pohanským vnímáním.
Liturgickou nejdůležitější postavou adventu je Jan Křtitel, poslední prorok Starého zákona, který byl bezprostředním předchůdcem Ježíše a na jeho příchod připravoval současníky. Adventní liturgii by přece jenom něco chybělo, kdyby neměla žádné pozadí, které vytvářejí různé obyčeje. Ty jsou spojované se světci. S adventem souvisí svátek svatého Martina, i když se slaví dlouho před začátkem adventní doby. Podobně se to má se svátkem sv. Kateřiny nebo Ondřeje. V době adventní hrají důležitou roli sv. Barbora, sv. Mikuláš a sv. Lucie.
Zdroj: Weihnachten tief drin im Böhmerwald, s. 8 Anton Sika, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora