STARÁ ŠUMAVA A POŠUMAVÍ: O růži šípkové
Podzim je tady a s jeho příchodem se příroda okolo nás probarví do palety stovek odstínů žluté, červené, zelené a hnědé. Každým rokem k této hře barev přispívá svou troškou také šípková růže se svými jasně červenými plody, které jako třpytivé rubíny zdobí celou podzimní atmosféru, které svítí na holém keři ještě i během zasněžených dnů.
Šípková růže
Já šel jsem jednou domů z pouti
a zvonil zvonek stříbrný.
Chtěl jsem si růži utrhnouti,
popíchal jsem se o trny.
A přec mi vždy tak milá byla
ta sladká růže šípková.
Navždy mi dětství ovroubila
na stráních mého domova.
Můj Bože, kolik svěží krásy
dal jsi té růži do plátků!
Zlatohlávek si zdřímnul asi
v pootevřeném poupátku.
A chlapec, který jindy chvátá,
tu stanul jako ve snění,
a tři vajíčka kropenatá
pod šípkem spatřil v kamení.
Pod kopcem poznal nízkou střechu
chaloupky jako na klíně.
Polaskal balvan plný mechu,
byl tam jak doma v rodině.
Dnes, kdykoliv ji spatřím kvésti,
oko ji něžně pohladí,
vždyť nad rozkvetlou ratolestí
vzpomínat musím na mládí (Jaroslav Seifert)
Mohli bychom si připomenout jednu pohádku. Neproniknutelné trnité křoví… Ano, jistě víte, kam mířím. Tu o Šípkové Růžence. Nebudeme si povídat pohádku, ale o růži šípkové, královně květin, jejích plodech a o tom, jak blahodárné mají účinky. Šípová růže, která u nás bohatě roste, je nepřehlédnutelnou ozdobou přírody snad po celý rok. Na jaře, když kvete, ale i na podzim, kdy vytvoří množství červených plodů, které přes procházky bílou zimou krásně kontrastují s okolím. V lidovém názvosloví se růži šípkové říká jednoduše šípek, divoká nebo také planá růže.
Říká se jí také jen jednoduše šípek, šípina, šipka i šípinky, v lidových pojmenováních dostává přívlastky divotvorná, trnová, trnková, ovocná, planá nebo také psí, což údajně souvisí s tím, že ji staří Římané používali proti vzteklině. Název růže je odvozený od barvy květů, tedy růžové.
Přichází roční období, které mnozí z vás velmi nemají rádi a často je během podzimu zastihnou chřipky, různé nachlazení či dokonce podzimní deprese. Mnozí z vás jsou velmi senzibilní, a tak období podzimu vás ovlivňuje ať už po psychické nebo fyzické stránce. Pokud patříte k nešťastníkům, kteří mají velmi oslabenou imunitu mám pro vás skvělý typ – šipky. Příroda i na tento čas a váš zdravotní stav vymyslela účinného ochránce, kde vedle nich i citrony ztrácejí svůj velkolepý význam.
První zmínka o divoké růži se objevila v Bibli, v Knize moudrosti (2:8), kde bylo zmíněno, jak z ní staří Izraelité vyráběli věnce. Stejně jako v Izraeli sloužily keře divokých růží k výrobě věnců, které Římané nosili při slavnostních hostinách. Šipky znaly už ve starověkém Řecku a Římě. Květy používaly do lázní, byly symbolem lásky, touhy a něžnosti, ale také mlčenlivosti a mládí a z plodů šipek si vyráběly náhrdelníky, které měly sloužit jako ochrana před zlem, ale zároveň měly i přitáhnout milovanou osobu. Již v antice ji používali při zažívacích a močových potížích, při bolestech, k posílení srdce i při kapavce.
Zajímavé je, že ve starověku byla divoká růže považována za atribut bohů – v Egyptě byla symbolem Isis (bohyně plodnosti) a v Řecku symbolem Afrodity (bohyně krásy). Výroba růžové vody destilací růžových květů byla známa již ve staré Persii. V 9. století bylo z Íránu do Bagdádu a odtud do tehdy celého známého světa vyváženo ročně na 30 tisíc lahví této voňavé vody. Ve středověku byly destilovány růžové květy hlavně s vínem. Destilace čistého růžového oleje se v Evropě začala provádět až v roce 1580.
O tom, že šípky byly nedílnou součástí léčitelství, se zmiňuje už anglosaský herbář z 11. století. Využívaly se plody i okvětní lístky. V růžové vodě z šípků se omývaly ruce. Okvětní plátky byly i součástí zajímavých receptů. Jedním z nich je pokrm zvaný rosée – kapoun pečený na okvětních lístcích růže šípkové, mandlích, medu a šafránu. Také starověcí léčitelé věděli o povzbuzujících účincích více částí šípové růže. V lidovém léčitelství se používaly její květiny, kořeny, plody, a někde dokonce i hálky vznikající na listech keřů. Okvětní lístky sloužily jako projímadlo, z květů se získávala silice nebo růžový olej, který se přidával do vonných koupelí a používá se dodnes, hlavně na výrobu mýdel a parfémů.
Jedna z nejstarších legend o původu růže pochází z Indie. Vypráví, že nejkrásnější žena na světě, krásná Lakšmi, se zrodila z rozvinutého poupěte růže, které se skládalo ze 108 velkých a 1008 malých korunních plátků. Bůh Višnu, ochránce vesmíru, uviděl krásnou Lakšmi v její růžové kolébce, probudil ji polibkem a nakonec si ji vzal za ženu. Lakšmi se stala bohyní krásy a růže se stala posvátným květem. Léčebné využití růže šípkové je zmiňováno i v slavném Mathiolliho herbáři ze 16. století. Jejím účinkům je věnována celá kapitola s názvem „O Ruoži Kapitola“. Jedna historická legenda vypráví o tom, že šípkový keř byl součástí poporodních rituálů. Porodní báby měly zakopávat placentu po porodu pod šípkový keř, aby narozené dítě bylo zdravé a dobře se mu v životě dařilo. Tento rituál byl také na počest bohyně Freyja, která byla ochránkyně plodnosti a pomocnice při porodu.
Jednou z nejzajímavějších věcí o šípku je jeho role během druhé světové války. V době, kdy byl nedostatek citrusových plodů, britská vláda podporovala sběr šípků a jejich využití jako zdroje vitamínu C pro výrobu sirupů a dalších přípravků, aby pomohla posílit zdraví obyvatel. Po válce se v Evropě rozběhla hromadná výroba šípkových konzerv, kterou proslavilo především Německo, Švýcaři, Švédové, Francouzi, Italové, Řekové a Španělé. Lahůdky, jako jsou džemy a šípkové šťávy, dnes nechybí na stolech mnoha Evropanů.
Hezký výčet zajímavých vlastností šípkové růže přináší kniha pana Oskara Smrže – DĚJINY KVĚTIN, z roku 1923. V ní se doslovně píše, že: „…růže ostatně i dnes zužitkuje se v naších kuchyních, komu nebyly by známy šípkové omáčky, vařené z povidel šípkových plodů, jež arci dříve byly zbaveny tvrdých jadérek a dráždivých chloupků. V některých domácnostech znám je také recept na přípravu dobré marmelády z lístků růžových, zvláště z centifolií. Šípkových plodů, zvaných šípkovice, mrhelce, šípky, upotřebuje se kromě na omáčky i jinak, lze z nich zavařovati v cukru, připravovati z nich kompot, víno, dokonce i polévku! Šípkovice kterýchkoliv planých druhů obsahují cukr, něco jablečné a citronové kyseliny a etherický olej oranžové barvy. Též se suší a vaří se z nich thé, účinkující na moč, čistí ledviny a měchýř močový. I jadérka se leckde suší, pak praží a slouží za přísadu ke kávě zrnkové nebo sladové, dodávajíce ji zvláštní příchuti…“
Zdroj: Herbář Wendys: Růže šípková [online]. Botanika Wendys.cz, Zdeněk Pazdera, Miličín BERTOVÁ, Lydia. Flóra Slovenska IV/3: Ruža šípová [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1992
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora