Z ARCHIVŮ A KRONIK: Svátek svatého Václava
Se svátkem svatého Václava bylo v minulosti spojeno několik tradic. Oblíbené jméno Václav v sobě skrývá slovanské tradice i velký kus národní hrdosti. Má ženský protějšek Václava, který se ale zdaleka neužívá tak často jako Václav, a svým nositelům nabízí řadu variací. Jméno Václav zná i slovenština, polština užívá jména Wacław a Więcław, angličtí Václavové se jmenují Wenceslas, němečtí Wenzel, italská a španělská verze zní Venceslao, portugalskou verzí jména je Venceslau.
Lidé si svátek sv. Václava oblíbili a slavila ho celá země. V tento slavný den se konaly slavnostní mše, poutě, svatováclavská posvícení a lidové veselice. Den sv. Václava byl významným datem hospodářského roku – v některých krajích končila toho dne služba čeledi a uzavíraly se smlouvy pro následující rok. V kopcovitých krajích končila obvykle toho dne pastva na salaších a stáda se vracela do níže položených vsí do chlévů k přezimování.
Svátek 28. září není církevní, jak by se z podoby oslav mohlo zdát. Svatý Václav je také symbolem české státnosti. Jeho podobizna se objevovala už na středověkých mincích. I z tohoto důvodu se k němu hlásil Karel IV., byl připomínán za první republiky, kdy se konaly velké oslavy tisíce let od jeho vraždy. Proto také byl jeho kult v pobělohorské době odsouván do pozadí. Svatý Václav určitě nevedl mnišský život zasvěcený jen bohu, jak líčí legendy, i když nejméně jeden kostel založil. Těžko by sám pěstoval obilí a vinnou révou pro svaté přijímání. V bouřlivých dobách na začátku 10. století, kdy se na francké straně přesouvala moc z Bavor do Saska a Jindřich Ptáčník se snažil upevnit svou moc a bojoval s pohanskými slovanskými kmeny, měl kníže úplně jiné starosti. A pokud kupoval otroky, jak se zmiňuje v legendách, tak určitě ne proto, aby jim dal svobodu.
Václav však také nebyl panovníkem, jenž jako první „správně“ pochopil, že se Čechům bude nejlépe dařit pod Němci, jak tvrdili nacisté za protektorátu. Václav se skutečně domluvil, že bude Jindřichovi Ptáčníkovi, jehož vojska už stála v roce 929 před Prahou, odvádět pravidelný poplatek, oněch často zmiňovaných, ale nepotvrzených 120 volů a 500 hřiven stříbra. Češi však už dříve platili nepravidelnou daň za mír do Bavorska a nově se tato daň odváděla do Saska a stala se pravidelnou.
Výbojný Jindřich Ptáčník ovšem současně bral Václava jako partnera, neboť mu po uzavření dohody věnoval vzácnou relikvii, paži svatého Víta. Václav pak nechal postavit v areálu dnešního Pražského hradu rotundu svatého Víta.
Legendy se v případě svatého Václava tvořily podle potřeb snadno, protože o jeho životě je toho známo velmi málo. Potomek knížete Vratislava a Drahomíry se zřejmě narodil v roce 907. Když Vratislav v roce 921 zemřel, nebyl ještě dospělý, dál zůstával v péči babičky Ludmily, a vládla Drahomíra, která v témže roce nechala Ludmilu zavraždit. Nejpozději v roce 925 ale už Václav stál v čele knížectví. Spory mezi Přemyslovci mohly mít náboženskou příčinu, i když není jasné, zda byla Drahomíra skutečně zarytou pohankou, jak se tvrdí v některých legendách, aby se vyzdvihla Václavova víra.
Václav byl zavražděn ve Staré Boleslavi, buď v roce 929, nebo spíš až v roce 935, což ovšem naznačuje, že nemuselo jít o okamžitou nespokojenost s Václavovým podřízením se Jindřichu Ptáčníkovi, který vyvracel knížectví severnějších pohanských Slovanů. Mohlo jít o pokračování dlouhodobých sporů. Na druhou stranu ale Boleslav v roce 935 odmítl římskému císaři Otovi platit po Jindřichově smrti tribut a vedl čtrnáct let dlouhou saskou válku.
O svatém Václavu vznikla celá řada legend, u nichž je často velmi obtížné určit časové zařazení a s tím související filiaci neboli vzájemné vztahy mezi legendami, které části legendy jsou závislé (někdy přímo opsané) na které legendě a které jsou původním textem autora. Minimum jiných zpráv o Václavově životě také nedovoluje potřebné ověření údajů z legend soudobými prameny. Legendy o svatém Václavovi se objevují od druhé poloviny 10. století, tedy několik desetiletí po jeho smrti. Jeho význam, mimo jiné věčného panovníka posvěcujícího přemyslovskou dynastii nebo díky k jeho odkazu se hlásícímu Karlu IV., zajistil popularitu těchto legend, jejich psaní a opisování, po celý středověk. Líčení Václavova života pak z legend přejímali i autoři dalších děl, jako je například Kosmova kronika.
Zdroj: KOSMAS – Kosmova kronika česká. 7. vyd. Praha, Litomyšl: Paseka, 2005 PALACKÝ František – Dějiny národa českého v Čechách a na Moravě. Praha: L. Mazáč, 1936 KRÁLÍK Oldřich – Nejstarší legendy Přemyslovských Čech. Praha: Vyšehrad, 1968.
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora