Z ARCHIVŮ A KRONIK: Svátek matek

U okna

Jaroslav Seifert

Když přišlo jaro, na pešuňku
rozkvetly stromy v jarním slunku.
Maminka, tichá jako pěna,
k oknu je v pláči odvrácena.
− Proč pláčeš, co máš za bolest,
řekni mi, čeho je ti líto?
− Však ti to povím, povím ti to,
až nebudou jednou stromy kvést.
Sníh padal hustě a co chvíli
vločky se na sklo přilepily.
U okna, bylo málo světla,
maminka tiše něco pletla
a měla slzy na očích.
− Proč pláčeš, čeho je ti líto?
− Však ti to povím, povím ti to,
až nebude jednou padat sníh.

KAREL ČAPEK: Svátek matek

Někdy se přece jenom z ciziny můžeme něčemu naučit; drobet přitom bručíme, že je to zbytečnost a kdesi cosi, ale drobet se také stydíme, že jsme na to už dávno nepřišli sami. Jako tenhle Svátek matek, který slavíme právě dnes, poprvé a jistě ne naposled, z iniciativy Československé ochrany matek a kojenců.
Naše mladé i staré maminky nejsou na tolik ohledů zvyklé, aby se jim zasvětil hnedle svátek jako svatým na nebi; a kdybyste jim šli do kuchyně blahopřát k jejich svátku, asi by se po vás ohnaly utěrkou a řekly by, ať si z nich neděláte blázny. Ale svátek maminek není pro blázny; jednou za rok bychom si měli vzpomenout, že ta tisíc a jedna práce, tisíc a jedna starost, jež tvoří život ženy-maminky, stojí za oslavu a uctění. I v tento svátek se bude většina maminek točit kolem plotny, aby vám na neděli ustrojily něco lepšího, budou se zlobit a mazlit s dětmi a nebudou mít chvilečky pokdy, aby nějak jinak oslavily tento svůj den; kdepak byste je vy ostatní mohli zastat v jejich maminkovských povinnostech! Ale když už mají svátek, dejte jim to znát aspoň dobrým slovem, jarní kytičkou a trochou uznání za to, co za všedních dní jsme příliš ochotni pokládat za samozřejmost.
Nedělní fejetony Karla Čapka, Lidové noviny 6. 5. 1928

Každou maminku zamrzí, když se na ní v její den zapomene. Jenže jak to má člověk udržet v hlavě, když se datum Svátku matek každoročně mění? V roce 2025 vychází Den matek na 11. května. Takže datum už znáte. Přesto, že se jedná o svátek převzatý, velice rychle v naší krajině zdomácněl. A je tomu určitě dobře, jedná se totiž o den, který oslavuje ženy a jejich roli matky ve společnosti. Je příležitostí, jak vzdát hold ženě, která je nejen dárkyní života, ale také zdrojem péče, lásky a starostlivosti.

V Česku mezinárodní Den matek slavíme od roku 1923. Zásluhu na tom má Alice Masaryková, dcera někdejšího československého prezidenta. Ačkoliv byla v minulosti snaha nahradit ho karafiátovým MDŽ, Češi si svátek matek vzít nedali a slaví ho dodnes. Protože kdo jiný si zaslouží uznání a svůj den víc, než naše starostlivé maminky?

Nejdojemnější dárky, přáníčka a objetí jsou samozřejmě od malých dětí. I puberťáci by měli jednou za rok zatnout zuby a říct mámě, jak moc ji mají rádi. Ani dospělí ale nesmějí zapomenout na své maminky, přestože už léta mají vlastní střechu nad hlavou. Vezměte si jako příklad Jaroslava Seiferta, který svou synovskou lásku vyjádřil ve slavné básnické sbírce, když mu bylo již dobrých 53 let.

Byť se to zdá neuvěřitelné, tak počátky svátku sahají až do starověkého Řecka. Tehdy byl v období jara oslavován kult plodnosti a vzdával hold Rhee, matce všech bohů. V Římě byl obdobnou oslavou svátek Hilaria, který uctíval bohyni mateřství Cybele. Svátky se odehrávaly na jaře, jenž bylo odjakživa symbolem života, plodnosti a nových začátků. Další zmínky o svátku sahají do 16. století ve Velké Británii, kde je znám jako „Mateřská neděle“. V té době se slavil čtvrtou postní neděli před Velikonocemi a byl dnem, kdy křesťané navštěvovali své mateřské kostely, vzdávali úctu Panně Marii a chrámy zdobili kvítím. Obvykle čeledíni a sluhové dostávali volno a mohli navštívit své domovy a rodiny, které je již netrpělivě očekávaly s připraveným pohoštěním v podobě dortu plněného kořením a ovocem. Navrátivší děti s sebou jako pozornost mívali kvítí, které poté společně jako rodina zanesli do kostela.

Idea pravidelných mezinárodních oslav tohoto svátku vznikla až ve dvacátém století díky Anně Reeves Jarvisové, která byla bojovnicí za práva matek. Anna prosazovala tento svátek tak odhodlaně, že dokonce kvůli tomu odešla z práce, aby zajistila, že bude v USA uznán. V jejím podání měl být dnem uctění obětí, které matky přinášejí svým dětem. Chtěla, aby se jednalo o oslavu žen-matek a jejich rodin. Symbolem měl být bílý karafiát. Její zarputilost přinesla své ovoce v roce 1914, kdy tehdejší prezident USA Woodrow Wilson vyhlásil první oficiální oslavu Dne matek coby celonárodního svátku, který se bude konat vždy druhou květnovou neděli.

Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES

Foto: archiv autora