STARÁ ŠUMAVA A POŠUMAVÍ: Čertovy proudy
Vyšebrodsko, nejjižnější kout naší republiky, oplývá nezvykle velkým počtem přírodních krás. Na své si zde přijdou především milovníci vzdušných skalních vyhlídek. Zkrátka nepřijdou ani ti, kteří vyhledávají na svých toulkách přírodou klid a netouží po zástupech rekreantů, kterými se to hemží u nedalekého Lipna. Ačkoliv až sem k Vyšebrodskému průsmyku zasahuje nejvýchodnější část Šumavy, není tato oblast masově navštěvována.
Hluboko pod Čertovou stěnou se Vltava odpradávna prodírala sevřeným údolím skrz Čertovy proudy. Divoké řečiště plné obroušených balvanů se táhne od Loučovic až po Čertovu stěnu. Vltava tu má neuvěřitelný spád, peřej střídá peřej a mohutnou sílu toku dokazují oblé prohlubně obřích hrnců naplněné vodou.
Tomuto romantickému úseku řeky ale několikrát hrozila zkáza, neboť nesplavná část Čertových proudů pod Čertovou stěnou v minulosti bránila plavbě vorů. Řeka však nad lidským úsilím o splavnění nakonec vždy zvítězila. Poprvé se problémem balvanitého řečiště zabýval třeboňský rybníkář Štěpánek Netolický. Roku 1725 hospodářský písař Josef Holb navrhl vystřílet balvany a zbudovat jezy.
V roce 1759 byla sice vyklizena část řečiště pod Čertovou stěnou v délce 400 sáhů, ale v roce 1769 byly práce přerušeny, neboť se ukázalo, že se při povodních řečiště opět zahrnuje kameny. Další projekt přinesl ing. Josef Rosenauer a navrhl průplav. Měl začínat u lipenského jezu, Čertovu stěnu měl obloukem obejít a do Vltavy měl ústit nad Vyšším Brodem. Voda průplavu měla navíc pohánět 20 pil, které by se postavily.
Kanál by byl dlouhý 6 260 m, široký 5,3 m a byl by určen i k plavení menších vorů. Stavba se sice neuskutečnila, ale Rosenauer projektováním získal cenné zkušenosti, které uplatnil při budování Schwarzenberského kanálu.
V roce 1870 postihla Šumavu ničivá vichřice a tehdy přišel ing. Deutsch s posledním projektem. Doporučoval vybudovat na pravém břehu Vltavy plavební kanál, který by měl 200 brzdících stupňů. I tento projekt byl technicky a finančně náročný, proto se nadále muselo dlouhé dřevo převážet koňskými povozy po tzv. plavební silnici, postavené v letech 1858 – 1864 mezi lipenským jezem a Vyšším Brodem. A teprve v roce 1911 nahradila povozy elektrifikovaná železnice.
Využití vodní síly na prudkém spádu Čertových proudů se Vltava dočkala po roce 1760, kdy v místě dnešní „horní papírny“ ve Svatém Prokopu byl mnichy zřízen vodní hamr, v němž se kovaly lopaty a další kovářské výrobky. Druhý hamr v Čertových proudech stával v místě dnešní „dolní papírny“ a patřil také vyšebrodskému klášteru. Součástí tohoto hamru býval po roce 1828 také mlýn. Na počátku dvacátého století zde vznikla celá soustava vodních turbín, které využívaly vodního spádu Čertových proudů. Největší z nich byla elektrárna Čertova stěna. Celá energetická soustava vodních turbín byla plně využívána až do dokončení stavby přehrady Lipno.
Zdroj: Jana Waldhauserová ZPLAVNĚNÍ HORNÍ VLTAVY NA ZÁKLADĚ ARCHIVNÍCH PRAMENŮ – CYRIL STRAKA. V Praze na Strahově, dne 17. března 1924
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora