Z ARCHIVŮ A KRONIK: První máj, lásky čas
“Byl První máj…” Račte odpustit, že začínám také já tou naší poeticky sice líbeznou, přece však jen až přespříliš otřepávanou frází! Když to ale věru tentokráte jinak nejde!
Říká se, že láska kvete v každém věku a s tímto tvrzením naprosto souhlasíme. Ovšem v některých měsících je její rozkvět ještě větší. Máme na mysli měsíc květen, který je pro lásku jako stvořený. Vše kvete, probouzí se, hraje mnoha barvami a samotná láska se tak prožívá intenzivněji. Svátek všech zamilovaných, který připadá na 1. května, je tak vlastně oslavou všeho, co je v tomto období tak krásné.
Byl pozdní večer, první máj, večerní máj, byl lásky čas. Tuto básničku od Karla Hynka Máchy jsme se učili nazpaměť už na základní škole, a i proto jsme si zafixovali, že První máj je čas na oslavu lásky kolem nás. Přesto K. H. Mácha První máj nevynalezl a oslavy jara a lásky se objevovaly už ve starověkém Řecku jako oslavy Flóry, bohyně jara. Termín oslav stanovil sám Julius Caesar na 28. dubna až 3. května. Římané navštěvovali v těchto dnech četná divadelní představení. Nechávali se bavit uměním mimů, kousky exotických zvířat, ale i těly nahých hereček a prostitutek. Účastníci oslav nosívali bohaté květinové věnce, které jsme za své přijali i my. Traduje se, že líbání dvojic pod rozkvetlou třešní se začalo praktikovat právě v rámci svátku Floralia. Rozkvetlý strom je symbolem mládí, plodnosti a nerozdělitelného pouta mezi člověkem a přírodou. Říká se, že polibek pod rozkvetlou třešní zajistí dívkám krásu po celý rok, v opačném případě je prý čeká usychání.
Přesto stále existují pověry, které o květnu mluví jako o měsíci, který lásce nepřeje. Nebo naopak existují tradice, které si s láskou už nespojujeme, přestože s láskou spojeny původně byly. Jedním z nich je stavění májů, které má v sobě prvky související s vyznáním lásky.
Historie stavění májů, které probíhá 1. května, sahá hluboko do minulosti. První písemná zmínka o májích na našem území až do roku 1422, kdy postavení máje rozhodlo o budoucí svatbě dvou mladých lidí. Původně máje představovaly strážce, kteří chránili vesnici či město před démony a zlými duchy, ovšem byly i symbolem lásky a milování. Od té doby mladí muži kromě velké máje stavěli i menší májky pod okna svých dívek. Pokud se pod oknem milé objevila májka již od jiného nápadníka, mladíci si je vzájemně vyvraceli.
Další romantickou tradicí jsou v některých krajích chodníčky lásky. Co to obnáší? Cesty a cestičky, které spojovaly chalupy, kde mladí milenci s rodiči bydleli, ještě před rozbřeskem zamilované dvojice vysypávaly pilinami, pískem nebo vápnem, aby tak daly všem ve vsi najevo, že se milují. Na prvního máje se tak všichni ve vesnici dozvědí, kdo s kým chodí. Pokud však měl pár problémy a jeden z partnerů se dopouštěl nevěry, mohl kdokoliv, kdo o tom věděl, vysypat cestičku z domu za milenkou. O nevěře pak rázem věděla celá vesnice.
Májky se stavěly i pro dívky, o jejichž počestnosti se pochybovalo. Těm mladíci „ozdobili“ nejbližší ovocný strom prázdnou bečkou. První noc po postavení byla obecní máj hlídána místními mladíky. Protože byla máj chápána jako reprezentační symbol obce, bylo potřeba ji ochránit před poškozením, skácením nebo odcizením. V dolní části kmene se proto obíjela plechovými pásy, obtáčela pletivem nebo zakrývala, například plechem z okapové roury, aby bylo znemožněno ho podetnout nebo podříznout. Kdyby se stalo, že by máji přespolní uřízli vršek nebo ji dokonce ukradli celou a postavili si ji ve své obci, výsměch by vesnici doprovázel po několik let. Pod májí v noci drželi mládenci stráž, která byla příležitostí k různým formám zábavy a veselí, včetně vylévání cestiček. Do rána chlapci před domy s májkou vyhašeným vápnem zředěným vodou psali verše, vzkazy nebo malovali symboly, zpravidla srdce nebo jména na vrata anebo před domy. Vápennou čarou také spojovali domy milenců.
Pokud jste někdy plánovali svatbu, asi jste zaslechli rčení „svatba v máji, do roka máry“. O květnu jako o nešťastném měsíci pro pořádání svatby se zmiňuje mnoho kultur. Důvod, proč tomu tak je, nás v dnešní době už nijak zvlášť děsit nemusí. V dřívější době pár při svatební noci často počal potomka, proto nastávající matku přes léto čekala ještě těžká práce na polích a žních, při kterých mohla potratit. Další problém mohl nastat při narození potomka v únoru, kdy se kvůli sněhu nemusela dostat k matce pomoc včas.
Pohanská tradice svatbu v květnu nedoporučovala ještě z jiného důvodu. V květnu probíhaly oslavy příchodu léta, které se údajně slavily i venkovními orgiemi. Brát se v květnu se tedy nepovažovalo za příliš vhodné. Na přelomu měsíců dubna a května probíhají studentské oslavy jara, známé jako Majálesy. Tato tradice sahá až do 15. století, u nás se rozvinula během obrození. V minulosti byl Majáles zasvěcen recesím a také volbě krále.
Střapatá mávátka, vlajky, transparenty a papíry s hesly, která se provolávala v masovém průvodu. Pro většinu z nás je dnes první máj časem lásky, za socialismu byl ale pro mnoho lidí dobou státnických proslovů a povinných průvodů. Prvomájových průvodů se v Československu účastnily zejména školy, podniky nebo zájmové organizace. Z tribun je bedlivě sledovaly hlavy režimu, které využívaly tento svátek zejména jako politický nástroj – hlavním cílem bylo demonstrovat sílu režimu a jeho jednotu s lidem. Na prvního máje ráno byli obyvatelé v menších i velkých městem probuzeni rozhlasem, ze kterého se linuly komunistické písně. V ulicích se začaly rojit děti v pionýrských úborech s připravenými mávátky a obrázky, nepřikládajíce tomuto dni politický význam.
První máj v Česku má velmi zajímavou historii. Bylo složité získat povolení, jednat s úřady. Už od konce roku 1889 panovala velká nedůvěra a obava, aby nedošlo k nějakým převratovým událostem nebo nepokojům. Byla tu společenská nedůvěra, co dělníci požadují a proč. Ze strany zaměstnavatelů tady byla obava z narušení výroby. Mnozí to chápali jako porušení pracovní smlouvy. A také úřady se obávaly, aby se 1. máj nestal něčím, co by způsobilo nějaký neklid. Teprve až množství žádostí, které šly k policejním úřadům, a to nejen v centrech jako byla Praha nebo Liberec nebo Brno, ale i v menších městech, ukázalo, že bude jednodušší oslavě nebránit, ne ji přímo povolit. S úřady bylo dohodnuto, že se bude konat na Střeleckém ostrově. Došlo k tomu 1. května 1890. Ta nedůvěra panovala i z toho, že to byl všední pracovní den a dalo by se říct, že mezi dělníky to vyvolalo velký ohlas a podporu.
Když nastal 1. máj 1890, tak bylo možné zaregistrovat dvojí ovzduší. Nadšení a radost dělníků, vůli se sejít a poradit se o svých požadavcích. Na druhé straně tu byla opatření ze strany policie, ze strany četnictva. Uvažovalo se o uvedení do pohotovosti některých vojenských jednotek. Ta Praha byla vylidněná. Bylo možné zaznamenat četníky a dělníky, kteří mířili na Střelecký ostrov, kde se sešlo několik desítek tisíc lidí a opravdu se tam proklamovaly ty požadavky za osmihodinovou pracovní dobu, za zlepšení pracovních podmínek. Zároveň to odpoledne bylo jako lidová veselice s muzikou, se zábavou. Podobně to bylo i v jiných městech. Například v Brně se sešlo kolem 40ti tisíc lidí. Co bylo důležité, ten svátek proběhl v klidu, bez nějakých sporů, kromě toho, že řada zaměstnavatelů ovšem reagovala na to, že dělníci nepřišli do práce tím, že jich nemálo bylo propuštěno.
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora