Z ARCHIVŮ A KRONIK: Okouzlující poslové jara

Jeden z prvních jarních květů je symbolem nového začátku, znovuzrození, úcty a neopětované lásky. Jsou jedny z prvních květů, které vítají jaro a často se musí odvážně poprat i s vrstvou tajícího sněhu. Jsou skutečně jarním kvítím, které rozveselí zahradu v době, kdy ostatní rostliny, stromy a keře ještě spí. Milují je na východě i na západě, vyprávějí se o nich legendy a zkoumají se jejich léčivé účinky. A tvrdí se, že by se nikdy neměl darovat jen jeden samostatný narcis, nosí to neštěstí! Kytice narcisů přináší do domu radost a štěstí.

Nejznámější legendou, spojenou s narcisy, je však zřejmě ta o krásném mladíkovi, podle kterého prý květiny dostaly své jméno. Narkissos (též Narcis nebo Narcissus) je v řecké mytologii synem říčního boha Kéfísa a nymfy Leiropé. Je krásný tak, že mu nadbíhají ženy i nymfy. On však o žádnou z nich nestojí, je hrdý na svou krásu a raději se sám toulá po lesích. Uražené nymfy prosí bohy, aby pyšného mladíka potrestaly. To se nakonec stane. Narcis se zamiluje do svého obrazu na hladině studánky a tak dlouho se kochá vlastní tváří, až se nakonec ve studánce utopí. Jeho tělo se promění v narcisový květ.

Slovo narcismus je dnes používáno jako označení samolibosti, ješitnosti a zahleděnosti do vlastní osoby. Tito lidé, převážně muži, trpí přehnaným sebevědomím, jsou přesvědčeni o své výjimečnosti, nesnášejí kritiku apod. Bývají často úspěšní, ale soužití s nimi není jednoduché.

Bílé, žluté, oranžové i s červenými okraji…Jeden je hezčí než druhý. Křehký půvab těchto květin dojímá už po staletí. Jsou nejenom symbolem jara a souvisejících náboženských svátků, jako jsou třeba křesťanské Velikonoce, ale našly si své pevné místo i v umění a kultuře. Na obrazech a v literatuře se objevují už od starověku. Narcisy byly nalezeny v hrobech z dob starověkého Egypta i na freskách ve vykopávkách v Pompejích. V klasické literatuře antického Řecka a Říma se také objevují poměrně často a o těchto květinách se mluví i v řadě starověkých mýtů. V jedné z bájí ze 7. století před naším letopočtem sehrají roli návnady k uvěznění mladé Persefony. Kromě jiného prý rostou na loukách v podsvětí.

Během středověku se začínají objevovat v západním umění hlavně na deskových obrazech. Jak jdou staletí, pronikají stále více i do literatury a na plátna renomovaných umělců. Potenciálu narcisu jako léčivé byliny si všímají už naši předkové. Navzdory tomu, že mnohé jejich alkaloidy jsou jedovaté, používají se tyto květiny jako tradiční prostředky lidové medicíny na různé potíže. „Otec medicíny“, antický řecký lékař Hippokratés (asi 460-370 př. n. l.) je doporučuje na nádory dělohy, v této praxi pak pokračují i jeho nástupci. Ve starověké Číně aplikují cibulky lokálně na různé nádory. Francouzi používají květy jako lék proti křečím, Arabové proti vypadávání vlasů a jako afrodiziakum. V 18. století doporučuje jistý irský bylinář drtit kořeny a smíchat je s medem pro použití na popáleniny, modřiny či vykloubení.

Existuje také dlouhá historie používání narcisu jako stimulantu a k navození stavů podobných transu a halucinací. I některé moderní studie naznačují, že výtažky z narcisů by mohly mít řadu potenciálně užitečných vlastností, využitelných v medicíně, například v léčbě Alzheimerovy choroby. Jak rychle se tato rostlina šířila, nám dokládají nejstarší anglické prameny z roku 1548, kdy v té době znali pouze 24 různých druhů. O 400 let později v listech Královské zahradnické společnosti v Londýně je již zaregistrováno více než 8 000 druhů a odrůd. Což značí, že každý rok vypěstovali 20 druhů a odrůd této rostliny.

Narcisy byly z horských slunných luk jižní Evropy přeneseny do zahrad již 300 let před naším letopočtem. Po Evropě je převáželi římští vojáci, kteří věřili, že míza květu má léčivé vlastnosti. Dnes víme, že opak je ve skutečnosti pravdou, neboť narcisy (a jejich míza) obsahují toxiny, které mohou být pro člověka (ale i domácí mazlíčky) značně škodlivé.

Narcisy se stávají v 19. století důležitou obchodní plodinou, pěstovanou zejména v Nizozemsku. Jejich obliba neklesá ani dnes. Narcis je národní květinou Walesu, na mnoha místech světa se konají festivaly na jejich počest, například v rakouském alpském městečku Bad Aussee anebo v americkém Pierce County ve státě Washington. V Číně jsou symbolem štěstí, zejména pokud narcis vykvete během oslav nového roku, v Japonsku znamená respekt a úctu a v mnoha západních zemích je znamením naděje. Traduje se, že by se narcisy vždy měly darovat jako kytice. V takovém případě přinášejí štěstí. Jediná květina je však prý zárukou smůly.

Zdroj: Klíč ke Květeně České republiky, Kubát K. et al. (eds.), Academia Praha,
Nová Květena ČSSR, vol. 2, Dostál J. (1989), Academia, Praha

Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES

Foto: archiv autora