Z ARCHIVŮ A KRONIK: Bílá sobota a proč koledujeme “doprovody”
Bílá neděle (latinsky Dominica in albis, 2. neděle velikonoční) je posledním dnem velikonočního oktávu. Název této neděle pochází ze zvyku, že nově pokřtění (tzv. neofyté) tohoto dne naposledy nosili bílé roucho, do něhož byli oblečeni při křtu o velikonoční vigilii. Liturgická barva dne je bílá.
Dosvědčuje to v jednom ze svých kázání i svatý Augustin, když praví: “Dnes se završuje slavnost velikonoční, a proto novokřtěnci vyměňují svá roucha, ovšem tak, že ona bělost, jež se v rouchu odkládá, v srdci zůstává.”
Každý si nepochybně pamatuje začátek této velikonoční koledy, již jsme se učili doma, ve školce, později i ve škole. Když koledníci na Velikonoce odříkávají text koledy Hody, hody doprovody, zní to trochu jako kouzelná formule. Vysvětlení významu je však docela jednoduché. První neděle po Velikonocích se nazývala Provodní neděle nebo také provoda.
Velikonoce se původně slavily osm dní, od Hodu božího velikonočního (Velikonoční neděle) do následující Provodní neděle. Tento zvyk se udržel do roku 1094, kdy synoda v Kostnici zkrátila počet velikonočních svátků na tři dny. Začátek koledy tedy pojmenovává původní osmidenní velikonoční hody trvající do Provodní neděle.
Vzhledem k tomu bychom měli psát spíše do provody místo obvyklého doprovody, přípustné jsou ale obě verze (jak se dočteme u hesla provoda). Těmito slovy začíná vícero velikonočních koled, kromě známých Hody, hody doprovody, dejte vejce malovaný a Hody, hody doprovody, já jsem malý zajíček můžeme slyšet i různé kreativní úpravy jako Hody hody doprovody, piju všechno kromě vody.
Slavení Velikonoc od Hodu božího do následující Provodní neděle. Tato osmidenní oslava, známá jako velikonoční oktáv (oktáva), platila až do roku 1094, tehdy totiž synoda v Kostnici stanovila počet velikonočních svátků na tři dny.
Slova provod, provoda, sprovoda jako označení první neděle po velikonočních hodech (tato neděle bývá u nás nazývána též Bílou nedělí podle bílého oděvu, který nosili nově pokřtění po celý velikonoční oktáv) znali Čechové od středověku. Slovy pomni hody na provody, že jsú svaté dni vyzývali kazatelé (např. i Jan Hus) ke zdrženlivosti a ukázněnému životu po celý velikonoční oktáv, podobnou výzvu obsahuje i masopusní hra z konce 17. století: do sprovodu zanech veselosti, svodu. Říkadlo Hody, hody do provody je tedy vlastně ohlasem středověkého popěvku inspirovaného patrně duchovním textem (incipitem kázání, písně).
Zdroj: Věra Frolcová – Velikonoce (Vyšehrad, Praha 2001, s. 227
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora