AKTUÁLNÍ KOMENTÁŘ ERIKA BESTA: Shvets o Pavlovi

Jak jsme napsali ve Final Wordu 27. března, bývalý důstojník KGB Yuri Shvets tvrdí, že prezident Petr Pavel nesehrál žádnou roli při hledání munice pro Ukrajinu. Zde je přeložený přepis příslušné části analýzy Shvetse na YouTube z 20. března:

Dobrý den, milí přátelé. Dnes je středa 20. března a s vaším dovolením začnu dnešní vysílání municí. Za poslední den a půl se toho v této oblasti událo hodně. Prezident České republiky Petr Pavel učinil několik významných prohlášení. Zaprvé, že evropské firmy budou brzy a zřejmě někdy začátkem příštího roku schopny vyrobit potřebné množství munice, aby nejen pokryly veškeré potřeby Ozbrojených sil Ukrajiny (OSU), ale také doplnily svoje zásoby. Pak řekl, že Česká republika, údajně Česká republika, našla další zásobu, no, někde kolem půl milionu dělostřeleckých nábojů pro Ukrajinu, takže jejich celkový počet je, když se vezme v úvahu těch předchozích prvních 800 tisíc, pak dalších 200 tisíc, to znamená, dohromady to vychází někde kolem půl milionu. Nicméně, jak uvedl zástupce českého ministerstva obrany, tyto náboje začnou na Ukrajinu přicházet někdy začátkem června, protože je potřeba na tento obchod sehnat peníze.

No, a já vám chci tuto situaci vysvětlit, protože osobně znám ty lidi, kteří ty granáty hledali a našli. Není to úplně tak, jak to vypadá. Prezident Pavel v tom nesehrál vůbec žádnou roli. Dostal příležitost, prostě dostal jen podklady k tomuto případu a příležitost učinit několik hlasitých prohlášení a posílit tak svou politickou autoritu. No, ten člověk si to zaslouží, abych tak řekl. Ministerstvo obrany bylo v celé této kauze také tak trochu v pozadí.

Tu práci, veškerou hlavní práci při hledání této munice, vyjednávání, prováděla skupina mezinárodních, řekněme, odborníků na obchod se zbraněmi. Lidé, kteří nepracovali ani tak pro velké zisky, ale pro myšlenku. Tou myšlenkou bylo nakopat Putinovi na Ukrajině zadek a udělat to radikálním způsobem.

Tímto obchodem se zabývali nejméně sedm osm měsíců. Jak se vyznají na trhu, tak i zdroj těchto granátů identifikovali poměrně rychle. Nejde o méně než pět zemí, hlavní je, nebo spíš ne hlavní, ale ty, které už unikly do tisku, takže nevadí, když je vyjmenuji. Je to Jižní Korea, Jihoafrická republika, Turecko a je tam také jedna výjimečná země, kterou prostě nechci zakřiknout, protože jestli to takhle půjde dál, no, tak to je jeden z těch příběhů, který všechno ve velké míře změní.

Zkrátka, nejdřív našli 800 tisíc, pak našli 200 tisíc a teď na poslední chvíli našli 400 tisíc, ne 500 tisíc, jak mi bylo řečeno, ale 400 tisíc. Z těchto zemí, které dodávají a budou dodávat, to znamená, že jedna z nich, řekněme Jižní Korea, je země, která v zásadě může dlouhodobě stoprocentně zajistit všechny potřeby OSU v granátech. Je to země s rozvinutým vojensko-průmyslovým komplexem, mají úžasné tanky.

Mimochodem, před několika měsíci, loni, přijel do Jižní Koreje generál Gavrilov z ukrajinského ministerstva obrany a požádal o prodej tanků, o prodej tanků Ukrajině.

Jižní Korea nesouhlasila, protože měla již dříve uzavřenou smlouvu s Polskem. To tyto tanky dodává do zemí NATO. Obecně pro Jižní Koreu bylo snem, dlouholetým snem, pravidelně vstupovat na zbrojní trh zemí NATO. Takže je to prostě jeden z těch snů, které se zdají být téměř nesplnitelné. Teď to možné je. Jediné, na co byli a jsou citliví, je to, že nedodávají smrtící zbraně válčícím zemím. Proto je musí dodávat tímto způsobem.

Viděl jsem už tady v USA fotografie pořízené v jednom z vojenských závodů Spojených států, kam se dodávají jihokorejské náboje, které jsou označeny a přeměněny na náboje z jiné nebo třetí země. Něco podobného se děje i v Evropě.

Celková částka potřebná k dodání těchto nábojů činí asi 3,5 miliardy dolarů. Aby se obešly nebo se vyhnuly byť jen náznaku možné korupce, která je, upřímně řečeno, na mezinárodních trzích se zbraněmi přítomna, znamená to, že se rozhodly, že tyto peníze nebudou pocházet z jednoho zdroje, z jedné země, a dokonce ani ze dvou, a takových zemí je nyní 19, což znamená, že je v těchto případech vyloučena jakákoliv možnost korupce.

Některé země přispěly, no každý přispěl, jak mohl. Slovinsko přispělo asi jedním milionem, pokud se nepletu. Co dalo, to dalo, ostatní o něco více. Peníze stále přicházejí. Nějaké zálohy nutné na vykládku by už byly, takže tady je vyjádření náměstka ministryně obrany Jany Černochové, že to všechno začne přicházet někdy začátkem léta a Pavel to jakoby potvrdil odkazem na to, že je potřeba sehnat peníze. No, nedostali všechny zprávy, nečetli všechny podklady. Dodávky už započaly. Jedna z těch dodávek, úplně první várka, jak jsem byl informován, už je na území Ukrajiny. A v této souvislosti mi byla sdělena velmi znepokojivá zpráva, že část, značná část, jak mi bylo řečeno, munice, podle informací těchto lidí zabývajících se dodávkami těchto dělostřeleckých granátů na Ukrajinu, našli značnou část z nich buď zatopenou ve vodních nádržích, nebo zakopanou v zemi. Ale to se děje doslova až od doby, kdy došlo k radikální dekapitaci vojenského vedení na Ukrajině.

Tento případ je bedlivě sledován. Tato záležitost je velmi znepokojivá. No, je potřeba říct, že zřejmě z dobrého důvodu.

Pokračování ve 30:08

Tato mezinárodní skupina, která z území České republiky zničehonic našla jeden a půl milionu nábojů pro Ukrajinu… Tohle neudělali nějací strejdové z nějakých speciálních služeb. No ano, dá se předpokládat, že byli napojeni na tajné služby. Tak či onak, protože tento trh je z velké části ovládán tajnými službami, ale v jádru to byli dobrovolníci. Oni neseděli a neříkali si, jestli tomu věří, nebo nevěří, oni šli a všechno to udělali, aby to pak přes Pavla legalizovali.

Erik BEST

Erik Best se narodil 11. října 1962 v Severní Karolíně na východě Spojených států. Prakticky celé dětství však prožil v Montaně, na severozápadě USA, kam se jeho rodiče přestěhovali krátce po jeho narození. V roce 1985 absolvoval s bakalářským titulem z východoevropských studií na Georgetown University School of Foreign Service. Během tohoto studia se zaměřoval na ruský jazyk, v čemž pokračoval i na Middlebury College ve Vermontu, kde získal magisterský titul. V rámci vzdělávání této univerzitě dvakrát studijně pobýval letech 1983 a 1984 v Moskvě. V dalších letech studoval obchod na University of North Carolina. Titul MBA zde získal v roce 1987. Erik Best se v Česku oženil. Jeho manželka Dita je českého původu. Společně vychovávají čtyři dětí. V Praze podle vlastních slov žije od února roku 1991. Přesně rok poté zde začal pro místní anglicky hovořící komunitu vydávat denní zpravodaj Fleet Sheet, stručný přehled vybraných zpráv z českého tisku. Původně předpokládal, že většina cizinců Prahu ještě před rokem 2000 opustí, takže jeho vydavatelské vize neměly horizont delší než šest let. K žádnému odchodu cizinců z České republiky však nedošlo a Fleet Sheet navíc postupně přilákal i české předplatitele. Náklad bulletinu se proto zvětšil a vychází doposud. Své počáteční tuzemské podnikatelské aktivity zahájil Erik Best na jaře 1992 jako živnostník. Na podzim 1994 založil společnost The Bohemia Daily Standard, jejímž je jednatelem a spolumajitelem. V roce 2000 založil se svojí manželkou Ditou Bestovou nakladatelství E. S. Best, které je oficiálním vydavatelem obou zpravodajů. S rozvojem internetu totiž Erik Best začátkem tisíciletí rozšířil své publikační aktivity a od roku 2001 vydává ještě elektronický Final Word. Od roku 2010 existuje i jeho česká mutace. Final Word je krátký a originální denní komentář připravený týmem Erika Besta, věnovaný významným ekonomickým a politickým tématům posledních dnů. Právě díky svému elektronickému bulletinu Final Word vstoupil Erik Best do širšího povědomí české veřejnosti a začal být zván do českých rozhlasových a televizních pořadů. V letech 2011–2013 publikoval své postřehy také na blogu Aktuálně.cz. Prezident republiky Miloš Zeman udělil 28. října 2018 Eriku Bestovi státní vyznamenání – medaili Za zásluhy o stát.