Z ARCHIVŮ A KRONIK: O velikonočních zvonech
Již téměř pět tisíc let doprovázejí lidstvo hlasy zvonů. Odměřují lidem čas, zvou je k modlitbě, volají do práce či do boje. Doprovázejí člověka i na jeho poslední cestě. Bijí na poplach, nebo oznamují příchod svátků. Moderní doba jako by se jich nedotkla – hlas zvonu se za celá ta tisíciletí nezměnil a vzbuzuje v nás stejné emoce, jaké budil v našich předcích.
Pověst o odlétání zvonů do Říma na Velikonoce je všeobecně známá. Vždy na Zelený čtvrtek po odeznění modlitby Sláva na výsostech Bohu (Gloria in excelsis Deo) zvony umlkají a odlétají do Říma pro požehnání svatého otce. Někdy se tvrdí, že zvony odlétají proto, že se bojí řehtaček. Letí zcela tiše, první ty nejstarší, které znají cestu, na konci malé, aby se neztratily, průvod uzavírají Zikmund z chrámu svatého Víta a Marie z Týnského chrámu – veliké české zvony, které již po léta slouží jako stráž.
V tomto průvodu se objevují i někteří podivní hosté – zvonový kov se totiž ani při rozlití nezbavuje povinnosti vykonat každoroční pouť do Říma, a tak jedna pověst vypravuje, jak dělostřelci v bitvě na Piavě postrádali o velikonoční noci svá děla.
Kudy přesně zvony letí a jak překonávají Alpy, není známo, jsou ale na tomto letu neúnavní – není zpráv o tom, že by snad některý z nich let nevydržel nebo se cestou ztratil. Pověst ze slovenské Levoči vypráví, že levočský zvon dokonce celou cestu nesl s sebou i studenta, který chtěl vidět Řím.
Pokud by některý zvon neodlétl, přineslo by to obci neštěstí.
Když zvony doletí, papež jim požehná za věrné služby církvi a zvony letí zpět. Na Bílou sobotu po Gloria se vrátí a zvoní: „Byl jsem tam! Byl jsem tam!“
Toto zvonění má prý kouzelnou moc – když hospodyně při tomto zvonění zamete dům, nebudou se v něm po celý rok držet švábi; pokud se při něm člověk umyje v pramenité vodě, bude celý rok zdráv; ovocnými stromy v zahradě se má zatřást, aby se probudily, a rovněž postříkat vodou (nebo potřít čerstvě zadělaným těstem), což jim prý na celý rok dodá sílu.
Zvony, které dle zvyklosti odletěly do Říma zvonit za Ježíše Krista, nahrazovalo a mnohdy ještě nahrazuje v tento čas po obcích tzv. Křístání. S tím souvisí i typická říkanka, v této podobě:
„A ti kluci Židi kopali jámu Ježíši Pánu. Na Zelený čtvrtek Ježíše jali, na Velký pátek ho bičovali a na Bílou sobotu do hrobu ho dali. A ty nevěřící Jidáši, cos to učinil, že si svého mistra Židům prozradil. Za to budeš v pekle klečeti, Luciferům ďáblům, tam budeš sloužiti. Krejson, Krejson, Kriste eleison, dejte vejce malovaný. Nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý, slepička vám snese jiný. Ámen, ámen, vybírati k vám jdem.“
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora