Z ARCHIVŮA KRONIK: O Kýchavé neděli
Tradiční zvyky našich předků, našich babiček a dědečků měly své opodstatnění a předávány z generace na generaci. Venkov byl vždy velkým tahounem v těchto rituálech. V poslední době se na tyto zvyky zapomíná a přitom právě tyto zvyky mají velký význam pro přírodu a své opodstatnění v předávání vědomostí dalším generacím.
Před námi je třetí z postních neděl zvaná kýchavná nebo kýchavá. Doba půstu nám začala popeleční středou, která ukončila masopustní oslavy a trvá 40 dní. Ukončena bude Velikonocemi, pro křesťany oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista.
Jak již název napovídá, tato neděle byla odvozena od kýchání. Ve středověkých spisech jsou uvedeny zmínky o rozsáhlých morech, které se začaly projevovat právě kýcháním. Lidé, kteří měli strach, aby jim kýchnutí nepřineslo smrt, přáli sami sobě „Pozdrav tě Pánbůh“ anebo „Pomáhej pán Bůh“…….. „V lékařském pojednání z 16. století stojí: Jakž kdo kejchl, hned náhle umříti musil. Lidé obávajíce se, aby z toho odkejchnutí neumřeli, vinšovali sobě ta slova prý – Pomáhej Pán Bůh anebo Pozdrav tě Pán Bůh, neb jen na něj mohli spoléhat, by je do hrobu to kejchnutí neskolilo,“…
Později se kýchnutí s morem již nespojovalo a naopak bylo znakem dobrého pročištění hlavy. Naši předci si k němu dokonce dopomáhali a to různými přírodními prostředky. Neznalost řady z nich ale vedla spíše k neblahým účinkům. Velmi často byly totiž používány jedovaté byliny, které zdraví našich předků moc neprospívaly.
Jednou z takových populárních rostlin byla kýchavice bílá. Ta ale patří mezi jedny z nejjedovatějších rostlin a paralyzuje nervový systém. Dnes patří mezi ohrožené druhy a narazíte na ní jen zřídka.
Historici se dnes domnívají, že právě jed z kýchavice bílé zapříčinil smrt Alexandra Velikého, který vypil otrávené víno v babylonském paláci. Dvanáct dní pak umíral v utrpení, kdy nemohl mluvit ani chodit.
Mezi další byliny, ze kterých se vyráběl kýchací prášek, patří čemeřice, konvalinky a zejména na venkově byl používaný prášek z rozemletých kaštanů.
Na dvoře krále Ludvíka XV. se šňupání tabáku stalo módou a dvořané ho pro upevnění svého zdraví hojně využívali. I dnes se šňupací tabák ještě stále užívá. Zároveň pozdravení při kýchnutí bylo známko dobrého vychování.
V některých oblastech se dokonce věřilo, že kdo o kýchavné neděli třikrát kýchnul, čekal ho rok plný zdraví. Všeobecně pak platilo, že kolikrát kdo na kýchavnou neděli kýchnul, minimálně tolik let života ho čekalo. Na stolech pak v tento den nechyběla pórková polévka a bramborové šlejšky.
Zdroj: Adam Adolf: Liturgický rok. Historický vývoj a současná praxe. Vyšehrad, Praha 1998, KARPETOVÁ Barbora. @enuda v duchu českých tradic. Nakladatelství Prostor
Připravuje: MIroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora